Gilly Macmillan: Spálená obloha

* Gilly Macmillan
* Spálená obloha (Burnt Paper Sky)
* 408 stran, hardback
* Knižní klub, 2016

Anotace:
Stačí jen okamžik – a život se změní v peklo. A umí ho vykreslit nejen Gillian Flynnová... 
Rachel Jennerová zůstala na moment pozadu. Od té chvíle se její osmiletý syn Ben pohřešuje. Avšak co se vlastně onoho osudového odpoledne na jejich procházce v lese stalo?Rachel se zhroutí svět, navíc proti sobě poštve téměř celou veřejnost. Ani spolupráce s policií neprobíhá zrovna ideálně. Ubíhají minuty, hodiny, dny... neúprosně ukrajují šanci, že Ben je ještě naživu. Že se najde. A vrátí se zpět.Rachel zjistí, že nikomu nemůže věřit. Dá se však věřit Rachel?

K přečtení této knihy mě nenalákala ani obálka, která sice odpovídá obsahu knihy, ale jinak mě ničím neupoutala, ani nálepka Světový bestseller, který mě na knihách upřímně řečeno spíše rozčiluje, ale anotace a recenze, kterou jsem kdysi kdesi četla. 

Spálená obloha je sugestivní psychothriller, jehož ústředním motivem je zmizení osmiletého Bena Finche. Samozřejmě se rozjíždí vyšetřování - byl Ben unesen, utekl, zavražděn? Zmizel během procházky v lese se svou matkou Rachel  a Rachel se tím pádem automaticky stává hlavní podezřelou. Příběh sledujeme jak z jejího pohledu, tak i z pohledu inspektora Clema, který je hlavním vyšetřovatelem. Zároveň je děj rozčleněn i do jednotlivých dnů, což dodává na přehlednosti. Na zajímavosti zase úryvky ze skutečných příruček týkajících se unesených dětí. 

Kniha má celou řadu zajímavých postav a je skvěle vystavěn. Autorka dokázala vytvořit tíživou atmosféru, kterou umocňuje tušení, že to s Benem nedopadne dobře. Alespoň já jsem to tak cítila celou dobu. Kromě toho zde máme několik podezřelých a nic není jisté. Já jsem tedy viníka až téměř do konce neuhodla, i když mě napadlo, co kdyby... ale pak jsem svou myšlenku odbyla jako nemožnou. A to mám právě na knihách ráda - nepředvídatelný konec. Gilly Macmillan nám neukazuje příběh pouze z pohledu oběti, ale také z pohledu vyšetřovatelů, kteří mají i svůj soukromý život, nebo z pohledu novinářů, pro které jsou právě takové hrozné životní situace zdrojem obživy. Nikdo však z takového případu nevyjde nepoznamenán, ačkoliv si to možná neuvědomuje. 

Postavy jsou uvěřitelné a výborně napsané. I styl psaní je podle mě skvělý - vůbec bych nevěřila, že jde o autorčinu prvotinu. V klidu bych tuto knihu přiřadila k tomu nejlepšímu, co jsem letos četla, nejen v žánru thrillerů. Určitě se bude líbit všem, kteří četli Zmizelou, Dívku ve vlaku nebo třeba Případ Amelia. Jsem zvědavá a těším se na další knihu od Gilly Macmillan. 

Recenze: Ódinovo dítě

* Siri Pettersen
* Ódinovo dítě (Odinsbarn)
* Havraní kruhy (1. v sérii)
* 460 stran, hardback s přebalem
* Host, 2016

Anotace:
Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy… Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.

Ódinovo dítě je první díl norské fantasy trilogie Havraní kruhy. V originále tato kniha vyšla už v roce 2013, u nás ji letos poprvé vydalo nakladatelství Host. Obálka knihy nese označení Nejlepší norská fantasy roku 2014. Musím se přiznat, že především tohle mě zlákalo si knížku pořídit. Už dlouho jsem nečetla kvalitní fantasy a Host je pro mě zárukou dobrého čtení. Ale tahle kniha mě ve výsledku trochu zklamala. Vlastně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne. 

Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Hirka, která celý život trpí tím, že jí chybí důležitá součást těla - ocas, který všichni ostatní mají. Hirka se liší nejen tímto, ale i svou nespoutanou a odvážnou povahou. Druhým výrazným hrdinou je Rime, bojovník ze vznešeného rodu, který je předurčen k velkým věcem. S Hirkou by se vůbec neměl bavit, přesto je k sobě cosi přitahuje. Celou knihou se prolíná severská mytologie, na níž je založen tento fantasy svět. Musím se však přiznat, že jsem téměř celou dobu tápala, kdo je s kým proti komu a proč. Autorka pojala své vyprávění svižně, bez zbytečného zdržování, takže spoustu věcí jsem si musela domýšlet, a mnohdy mi ani náznaky nestačily, abych pořádně pochopila, o co vlastně jde. Na čtenáře se navalí spousta neznámých norských jmen, mluví se o Mannfale, Slokně, Kolkaggách atd. V tomto směru jsem postrádala něco jako slovník pojmů, který obsahoval například Kostičas, abych se v ději lépe orientovala. 

Mé dojmy z této knihy nejsou vyloženě negativní, střídají se v ní pasáže, které jsou doslova dechberoucí a zhltla jsem je ani nevím jak, s těmi pomalejšími, v nichž Hirka možná až příliš přemýšlí a rozebírá své pocity. Ódinovo dítě se mi líbilo tak půl na půl - fantasy svět na základě severské mytologie byl originální a zajímavý, příběh ve své podstatě taky, postavy dobře vykreslené, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mi částečně unikalo, o co vlastně v příběhu přesně jde. Ano, je to teprve první díl trilogie, ale tak úplně mě nepřesvědčil, že si chci přečíst i další díly, protože se nemůžu dočkat, jak bude pokračovat. Ke konci už jsem se těšila, až budu mít knihu dočtenou. Četla jsem ji poměrně dlouho a to nejspíš trochu zkreslilo mé dojmy, ale asi to nebyla pro mě ta úplně nejlepší volba. Hodně se mi líbí obálka, která sice působí na první pohled trochu morbidně a možná i nechutně, avšak je dokonale výstižná. I pod přebalem je kniha krásná, zdobená runami. Obsahuje též mapu, což v knihách pro lepší představivost vždy ocením. 

Tuto knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům a zarytým fanouškům fantasy, kteří hledají něco nového. Je to napínavé, dobrodružné a originální, ale přesto mám pocit, jako by tomu něco chybělo. Já jsem nakonec knize dala 3 hvězdičky a znova už ji asi číst nebudu. Ale věřím, že své nadšené fanoušky si určitě najde. 

Recenze: Bez šance

* Neal Shusterman
* Bez šance (Unwind)
* Unwind Dystology (1. v sérii)
* 304 stran, hardback s přebalem
* Knižní klub, 2016

Anotace:
Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Kniha Bez šance je jeden z mých narozeninových úlovků. Poslední dobou už se na tento typ knih, jako jsou young adult, new adult a dystopie, cítím trochu stará, ale občas ráda udělám výjimku. Bez šance je jedna z nich a jsem moc ráda, že jsem si na ni počíhala a přečetla si ji relativně brzo po vydání. Byla by totiž škoda tenhle úvodní díl nové dystopické série nechat bez povšimnutí. 

Námět je úplně jiný, než jsme byli dosud u dystopií zvyklí. Děti totiž mají právo na život pouze do 13 let, poté se jejich rodiče nebo poručníci můžou rozhodnout, že je pošlou na rozpojení. To znamená, že by jejich jednotlivé orgány nebo části těl mohly být použity k transplantaci pro někoho jiného. Samotné rozpojování mi docela zabrnkalo na nervy, nebyl to žádný med číst o tom, jak to vlastně technicky probíhá... Pokud se ovšem děti dožijí 18 let, už jsou v bezpečí a mohou žít v klidu dál. A právě o to se snaží tři hlavní aktéři tohoto příběhu. 

Vypravěči jsou Connor, Lev a Risa. Každý je úplně jiný, každý pochází z jiných poměrů a má za sebou jiný život. Přesto se jejich cesty protnou a oni se každý sám za sebe a přesto společně snaží protlouct společností, která jim nepřeje život. Podle mého názoru byly postavy napsány uvěřitelně,  nebyly ani černé ani bílé. Kromě tří výše jmenovaných je příběh částečně vyprávěn i z pohledu postav vedlejších, z nichž mě zaujal především Admirál a CyFi. 

Protože je Bez šance dystopie určená spíše asi pro mladší ročníky, nemůže v ní chybět typické téma pro tento druh knih: najdeme zde samozřejmě klišé v podobě lásky mezi dvěma mladými lidmi, které nejspíš nesmí chybět. Kupodivu mi to však tentokrát vůbec nevadilo, protože si myslím, že si v tomhle díle najde každý něco pro sebe, tedy klidně i starší ročníky, kterým bych se vůbec nebála knížku doporučit. Možná že něco je postavené na hlavu, ale i tak Bez šance ve svém žánru převyšuje jiné knihy, které už jsem četla. Na závěr musím zmínit ještě obálku, která se mně osobně hodně líbí - jak svými barvami, tak i provedením. Je jiná než obvykle, ale právě proto je zajímavá a originální. Velmi ráda si přečtu i další díl téhle povedené dystopické série, který snad u nás vyjde co nejdřív. 

Recenze: Grey

* E. L. James

* Grey (Grey)

* 560 stran, hardback s přebalem

* XYZ, 2016

Anotace:

Život Christiana Greye je čistý, disciplinovaný, plně pod kontrolou, plný bohatství a… naprosto prázdný. Až do dne, kdy do jeho života vstoupí Anastasia Steele. Snaží se na ni zapomenout, vytěsnit ji, ale místo toho ho strhne bouře emocí, kterou nedokáže pochopit a které nedokáže odolat. Dá mu Ana zapomenout na hrůzy dětství, které Christiana pronásledují každou noc? Nebo ho jeho temné sexuální touhy a snaha kontrolovat vše včetně téhle dívky donutí zničit křehkou naději, kterou mu Ana nabízí?

Už tomu bude pár let, co svět obletělo šílenství jménem Padesát odstínů šedi. Ani mně se nevyhnulo, všechny tři díly jsem zhltla během pár dní, ten poslední jsem měla dokonce dlouho předobjednaný. Nepovažuji se za nějakou extra zarytou fanynku této série, ale i přes velké množství odpůrců můžu říct, že má něco do sebe. V době, kdy se objevila, bylo v knižním světě něco takového nepřípustné, šokující a originální. Obdivuji odvahu autorky, že se nebála jít s kůží na trh. Na rovinu tady přiznávám, že já mám Fifty shades ráda - klidně mě ukamenujte :) Vím, že to není žádná vysoká literatura, ale na odreagování a zasnění - proč ne. 

Proto mě nemohla minout novinka letošního února, a to kniha Grey. V podstatě vlastně převyprávěný první díl této série z pohledu nikoliv Anastasie, ale Christiana. Autorka sama hned ve věnování zdůrazňuje, že tento díl napsala na přání čtenářů, kteří ji o něj prosili a prosili. Proto podotýkám, že kdo nechce, vůbec si tohoto jejího kroku nemusí všímat. Ať se mu klidně vyhne obloukem. Já jsem si Greye koupila a nestydím se za to :)

A jak se mi knížka líbila? Děj tady vyprávět nebudu, protože si myslím, že je známý i těm, kteří tuto sérii nečetli. Byla jsem zvědavá, jak se E.L. James popere s mužským pohledem na věc. A musím říct, že mě tento její počin bavil mnohem víc než ten z pohledu Anastasie. Mužské myšlení myslím autorka vystihla vcelku dobře a navíc nás čtenáře neotravovala na každé stránce Anina vnitřní bohyně, která mi ve všech třech dílech neuvěřitelně lezla na nervy. Christianovo vyprávění je proloženo akorát jeho sny - lépe řečeno jeho nočními můrami - které nám zas o něco víc přiblíží jeho dětství, i když na můj vkus tam toho klidně mohlo být vysvětleno ještě víc. Škoda jen, že velkou část knihy tvoří maily, které si Christian s Anou posílají a které už jsme jednou četli. Ale chápu, že tam musí být třeba pro ty, kdo se s prvním dílem Padesát odstínů šedi třeba nesetkali.

Christian je v podstatě parchant. který si je vědom svého bohatství a přitažlivého vzhledu a využívá je pro to, aby získal, co chce. V tomto případě chudinku naivní studentku literatury Anastasii Steeleovou. Ani v předchozích dílech, ani v Greyovi jsem ovšem nepochopila, co na ní Christian vidí. A když ji popisoval jako duchaplnou, skoro mě to až pobavilo. Ana je totiž cokoliv, jen ne duchaplná. Teď to vypadá, že si odporuji, ale je to Christian a ne Ana, kdo mě na této erotické sérii bavil a baví. 

Příběh plynul svižně, Christianovo líčení je stručnější, věcnější a taky vtipnější. I popisy jednotlivých erotických scén byly zajímavější, pokud se to tak dá říct. I když ke konci už mě taky malinko začínaly nudit, protože byly až moc dokonalé na to, že Ana byla vlastně čerstvě "zaučená". Ale Grey je vlastně taková pohádka a v pohádkách bývá většinou vše dokonalé, až na pár zádrhelů, které se ovšem časem určitě vyřeší. Tohle schéma najdeme i zde. To jsem ale od této knížky očekávala, šla jsem do čtení s tím, že vypnu, pobavím se a odreaguji a to se mi splnilo. Pokud jste fanynkami (nebo snad fanoušky?) této série, s klidným srdcem do této knížky jděte, možná se vám tak jako mně bude líbit víc než původní verze v Anině podání.  

Recenze: Šepoty v písku

* Barbara Erskine

* Šepoty v písku (Whispers in the Sand)

* 264 stran, hardback s přebalem

* Nakladatelství BRÁNA, 2013 (4. vydání)

* Překlad: Jana Dušková

Anotace:

Napínavý děj má tentokrát dokonce tři časové roviny: staroegyptskou, viktoriánskou a soudobou. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní náplň i novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččniným deníkem, díky němuž ožívá romantický příběh z 19. století. Elixír tajuplných zápletek a dojemné milostné tematiky je pro čtenáře. 

Asi už jsem to někdy zmiňovala, že Barbara Erskine patří k mým nejoblíbenějším autorkám. K jejím knihám mě přivedla kamarádka, za což jsem jí dodnes vděčná, kdoví, jestli nebo kdy bych se k těmto úžasným příběhům jinak dostala. Je tomu už spousta let - řekla bych, že klidně 10 už by to být mohlo, kdy jsem poprvé a vlastně jako svou úplně první knížku četla Šepoty v písku. A tehdy jsem z ní byla unesená, protože v té době jsem ve škole milovala dějepis a starověký Egypt mě bavil úplně nejvíc. Tato kniha mě skutečně nadchla a byla jsem zvědavá, jak ji budu vnímat po druhém přečtení. 

Jak už je u Barbary Erskine zvykem, i v této knize se prolínají časové roviny, a to rovnou tři. Starověká, viktoriánská a současná. Kniha je rozdělena na několik kapitol a každá kapitola obsahuje ještě podkapitoly, které jsou všechny označeny malým čtverečkem s jiným obrázkem, aby bylo hned na první pohled jasné, o kterou rovinu se právě jedná. Kapitoly začínají krátkým úvodem právě ze starověkého Egypta a posléze příběh vypráví buď současná hrdinka Anna nebo anglická lady Louisa, což je Annina prababička, jejíž deník Anna vlastní. Musím se přiznat, že viktoriánská rovina mě bavila nejvíc, příběh Louisy jsem si skutečně užívala, i když ani ten současný nebyl vůbec špatný. 

V kostce jde o to, že Anna se po rozvodu vypraví do Egypta, aby znovu našla sama sebe a zjistila, kam se chce v životě vydat dál. Bere si s sebou Louisin deník, aby si ho během plavby po Nilu přečetla a zažila podobné dobrodružství jako ona, a také starou egyptskou lahvičku s vonným olejem, kterou kdysi dostala od své babičky darem. Na palubě výletního parníku se seznamuje s ostatními pasažéry různých zájmů a povah. Cestující podnikají výlety do starých chrámů a hrobek, ale provází je ještě něco podivného a zneklidňujícího, co pomalu proniká na palubu Bílé volavky i do životů lidí..

Musím říct, že i na podruhé jsem byla z této knížky naprosto nadšená. Čtení jsem si užila snad ještě víc než poprvé, vychutnala jsem si opravdu každou stránku a bylo mi líto, že příběh končí. I když vlastně ještě ne úplně - konec je totiž otevřený, ale nebojte, autorka konec dopsala v povídce, která se nachází ve sbírce Písky času. Líbilo se mi, jak si Barbara Erskine pohrála s charaktery postav, každý na mě působil uvěřitelně a realisticky, jako někdo, koho můžete skutečně na dovolené potkat. Dokázala ve mě vyvolat sympatie i nechuť k jednotlivým cestujícím, a pak to třeba úplně obrátit. Úplně nejvíc jsem si ale oblíbila Louisu a Hasana. Nebudu prozrazovat víc, ale jejich příběh mě opravdu dojal. 

Šepoty v písku už u nás vyšly poněkolikáté, já vlastním 4. vydání s krásnou obálkou, která ve mně skutečně evokuje Egypt a vyvolává touhu se tam vypravit a vidět všechna popisovaná místa na vlastní oči. Na knížce se mi líbí i mapa a trasa plavby, která je uvnitř vyobrazena, takže se čtenáře lehce orientuje, kde v ději se právě nachází. Této knížce dávám jasných pět hvězdiček, a doporučila bych ji všem, kdo mají rádi Egypt, magii, a milostné a dobrodružné příběhy.

Recenze: Střežená zóna

* Matthew Reilly
* Střežená zóna (The Great Zoo of China)
* 344 stran, hardback s přebalem
* Alpress, 2015

Anotace:
Číňané objevili dračí vejce miliony let ukrytá pod zemí. Tajně začnou budovat hypermoderní dračí ZOO a těsně před otevřením sezvou zahraniční vědce i novináře. Ti mají ohromující úspěch zvěstovat celému světu. Skupinka cizinců však zjistí, že dračí safari není tak bezpečné, jak ho čínská vláda chce prezentovat. Pak se rozpoutá peklo…


Práce v knihkupectví má jednu výhodu. Při přijímání a roznášení zboží po prodejně se mi do ruky dostanou i knížky, kterých bych si jinak ani nevšimla. A třeba v případě Střežené zóny by to byla škoda, protože bych přišla o napínavé a akční čtení, které mě rozhodně nenechalo chladnou. 

Normálně bych po Střežené zóně nesáhla, protože obálka mě na první pohled vůbec nezaujala a určitě mohla vypadat jinak, aby lépe vystihla podstatu příběhu. Ten má rozhodně originální námět. Samozřejmě mnoha lidem může připomínat Jurský park, ve kterém jsou dinosauři vyměněni za draky, ale já si vůbec nestěžuju, protože se mi celý ten nápad a myšlenka moc líbí. Draky mám ráda a bylo fajn přečíst si o nich i v jiném žánru než fantasy. 

Téměř celá zápletka už je vyzrazena v anotaci, proto se nebudu k ději moc vyjadřovat. Hlavní hrdinkou je herpetoložka CJ Cameronová, odbornice na krokodýly a velké plazy. Bohužel mi nebyla příliš sympatická, protože byla jen těžko uvěřitelná. V klíčových situacích se chovala naprosto klidně a odvážně, podnikala akční kousky jako elitně vycvičený voják a to mi k ní prostě nesedělo. Celou dobu mě taky strašně iritovalo vyjádření "dívka", přestože hned v úvodu se dozvídáme, že je jí 36 let. Ale budiž, to může být překladem. Horší opravdu byly její dokonalé vlastnosti a klišoidní osobní příběh. S dalšími postavami už jsem takový problém neměla, sedli mi vcelku všichni, ale vysloveného favorita jsem mezi nimi neměla. Snad jen Lucky, tu jsem si oblíbila od prvního okamžiku, kdy se v ději objevila. 

A teď k samotnému příběhu. Je rozdělen do několika kapitol, z nichž každá je uvedená citátem vztahujícím se k dané kapitole, což se mi dost líbilo. Stejně tak různé doprovodné mapky a schémata, které dokreslovaly dané situace a pomohly čtenáři lépe se orientovat v textu a představit si, co měl autor přesně na mysli. I akční a děsivé situace byly výborně popsány, jen mi později přišlo, že už se hodně začaly opakovat a podobat jedna druhé. Násilí a krve bylo v knize tak akorát, odpovídalo to situaci, už jsem četla horší. Autor měl výborně promyšlenou hierarchii a život draků, to skutečně oceňuji, tyto pasáže o jejich životě mě bavily asi nejvíc. 

Když to shrnu, kniha byla akční, napínavá, svižná a dynamická, Pozornost jsem malinko začala ztrácet až ke konci, když už přibylo opakujících se scén. Taky mi trochu vadilo, že hlavní hrdinka vždy jako nějakým zázrakem vyvázla skoro bez zranění. Konec byl sice poněkud klišé, ale docela se mi líbil. Střežená zóna byla moje první kniha od Matthewa Reillyho a určitě ne poslední. Četla jsem názory od jeho pravidelných čtenářů, že tato kniha byla slabší a vymyká se jeho standardu, o to víc jsem zvědavá na ty ostatní. Knížku bych doporučila každému, kdo si chce nenáročně odpočinout, ale přesto nehledá vysloveně vymývárnu mozku. Bonusem této knihy je totiž i několik zajímavých informací o krokodýlech a o tom, jak to v Číně chodí. 

Recenze: Zázračný úklid

* Marie Kondo
* Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy (The Life-Changing Magic of Tydying)
* 192 stran, hardback
* Knižní klub, 2015

Anotace:
Poznejte originální umění, díky němuž se spolehlivě zbavíte nepořádku a náležitě si uspořádáte věci. Tato přesvědčivá knížka se právem stala ohromným bestsellerem po celém světě a vyšvihla se na první místo žebříčku New York Times. Proměňte svůj domov pomocí autorčiny inspirativní metody v trvale uklizené prostředí: klíčem je vypořádat se s domácností ve správném pořadí, ponechat si jen to, co opravdu milujete, a udělat vše rychle. Změníte tak svůj život – získáte větší sebejistotu, budete úspěšnější a možná i konečně zatočíte s přebytečnými kily. A především načerpáte energii k tomu, abyste žili podle svých představ. 

Knížka Zázračný úklid se objevila v knihkupectvích někdy ke konci roku 2015 a ihned mě zaujala svou anotací i obálkou, která vypadá... no, uklizeně. Protože jsem člověk, který neustále bojuje s přemírou věcí (řekněme si to na rovinu - jsem kramář a je mi líto cokoliv vyhodit :D), byl tento titul něco přesně pro mě. A po přečtení musím říct, že mě knížka v mých očekáváních vůbec nezklamala - ba právě naopak, jsem z ní nadšená. 

Autorkou je Japonka Marie Kondo, která se od útlého věku zabývá uklízením a ukládáním věcí, jak sama popisuje v úvodu. Ten mi přišel trošičku zdlouhavý, v podstatě jako reklama na Mariinu agenturu, která pomáhá lidem naučit se uklízet. Ale pak konečně nastoupily na scénu konkrétní tipy a rady a to už byl úplně jiný level. Marie čtenářům radí, jak s úklidem vůbec začít, co je nejdůležitější a jaký má uklizený dům či byt vliv na kvalitu života. Kniha je rozdělena do několika kapitol, z nichž každá se věnuje jiné podkategorii, ale nejzákladnější poselství knihy je - vyhodit všechny nepotřebné věci. Když tohle dokážeme, zbytek už je v podstatě nesmírně jednoduchý. A opravdu to na mě tak působilo. 

Sama o sobě uklízím nerada. Nevadí mi každotýdenní úklid, jako je vytírání prachu, vysávání atd. Ale jakmile se mám vrhnout na šuplíky a skříně, strašně se mi do toho nechce. Ale po dočtení Zázračného úklidu jsem pocítila - světe, div se - chuť hned se do toho pustit! A taky jsem to udělala. Podle metody KonMari (jak Marie svou metodu pojmenovala) jsem se pustila nejdříve do třídění oblečení, které nenosím. A musím říct, že se mně i mé skříni opravdu nesmírně ulevilo. Sice jsem nezvládla celý úklid provést naráz, jak Marie taky radí, ale chuť pokračovat mě neopustila. Budu pokračovat další kategorií z jejího seznamu a věřím, že se mi opět o něco ulehčí. A tak to má být. Dosud jsem si moc neuvědomovala, jaký má můj pokoj vliv na celý můj život. Dřív jsem byla nešťastná a nespokojená, když jsem se dívala na ty hromady věcí, které se tyčily kolem mě, ale nedokázala jsem se s nimi rozloučit, ačkoliv mi na nic nebyly. Ale dnes se mi dýchá o hodně volněji a cítím se mnohem lépe. 

Samozřejmě ne všechny rady jsou použitelné a aplikovatelné u nás, protože přece jen je Japonsko úplně jiná kultura, ale na druhou stranu - při čtení jsem se hodně často cítila, jako by Marie psala přímo o mě. Díky ní a její knize jsem se konečně dokázala podívat pravdě do očí a zjistit, že spoustu věcí, které doma schraňuji, vlastně vůbec nepoužívám. Proto tuhle knížku z vlastní zkušenosti doporučuju všem, kdo mají podobný problém jako já, ale klidně i ostatním. Třeba se po pořádném úklidu budete cítit ještě spokojeněji než doposud :)

Recenze: Skleněný trůn

* Sarah J. Maas
* Skleněný trůn (Throne of Glass)
* 392 stran, paperback
* 2015, CooBoo

Anotace:
Celaena je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ovšem během výcviku se pokusí o útěk a je odsouzena k trestu smrti. Nemilosrdný král vládnoucí železnou rukou jí nabídne poslední šanci – stane se královským šampionem a nastoupí do hry o přežití. Jestliže porazí dalších 23 šampionů, získá svobodu.
Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaena teď o svůj život bojuje nejen se soupeři, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.

O Skleněném trůnu se mluvilo často a bylo toho řečeno hodně, proto jsem tuto knihu nemohla nechat bez povšimnutí ani já. Pěly se na ni ódy, byla hodně vychvalovaná a já jsem od ní měla dost velká očekávání, která se bohužel nesplnila. Pokud chcete vědět proč, čtěte dál. 

Několik úvodních kapitol vypadalo dost nadějně a já jsem byla natěšená, co mi další děj přinese. Nebezpečná vražedkyně Celaena dostane od krále poslední šanci, jak se zachránit od tvrdé práce v solných dolech Endovieru, v kterých by jinak určitě zemřela - utká se v souboji s 23 dalšími zločinci o post králova bojovníka. Jako námět to zní zajímavě, ale zpracování bohužel pokulhává. Hlavním kamenem úrazu ovšem byla samotná Celaena. Tahle holka že by měla být nejobávanější vražedkyní v celé zemi? Ta představa mi prostě vůbec nešla dohromady s tím, jak ji autorka popsala. Sotva se Celaena dostala z Endovieru do královského paláce, nezajímalo ji málem nic jiného, než jaké šaty si obléknout, kterou knihu si přečíst a na jaké sladkosti si pochutnat, do toho si trochu zaflirtovat s kapitánem hradní stráže Chaolem nebo dokonce i s korunním princem Dorianem.... Pardon, ale takhle se podle mě chladnokrevný zabiják opravdu nechová. Postava Celaeny mi byla nesympatická, místy dokonce protivná. A jak nesedne hlavní postava, je to špatné. 

Přestože z anotace vyplývá, že souboj o svobodu bude ústředním tématem knihy, bylo mu podle mě věnováno příliš málo prostoru. Jako by se autorka nemohla rozhodnout, o čem vlastně chce psát. Do rádoby drsného výcviku a nevraživosti mezi soutěžícími přimíchala jiskření mezi Celaenou a Dorianem a jako by toho nebylo málo, tak i mezi Celaenou a Chaolem. A do toho všeho se ještě začne řešit vílí magie, která je králem zakázána. Vznikl z toho takový mišmaš, který spolu ale moc neladí. 

Ještě že aspoň postava Chaola trochu zachránila tuhle spoušť. Oblíbila jsem si ho nejvíc ze všech, byl sice poněkud tichý a zakřiknutý, ale se srdcem na správném místě. Jinak se jedná o průměrný příběh, kterému jsem dala 3 hvězdičky. Skleněný trůn není špatná kniha, jen trochu chaotická. Myšlenky nejsou dotažené do konce a postavy jsou podivné. Přesto jsem zvědavá na další díl, který vyjde pod názvem Půlnoční koruna už na konci ledna. Uvidíme, jestli si s pokračováním autorka poradí lépe než s úvodním dílem série. 

Recenze: Rudá královna

* Victoria Aveyard
* Rudá královna (Red Queen)
* 360 stran, hardback s přebalem
* 2015, CooBoo

Anotace:
Chudobou zasaženi Rudí žijí pod nadvládou Stříbrných - elitních bojovníků s nadpřirozenými schopnostmi. Pro sedmnáctiletou chudou dívku Mare Barrow se ale asi nikdy nezmění to, že patří mezi Rudé.
Mare pracuje v paláci Stříbných, v městě, které nenávidí. Rychle nicméně zjišťuje, že přesto, že jí v žilách koluje červená krev, ovládá smrtící sílu. Taková, která je pro Stříbrné hrozbou a která by mohla zničit jejich nadvládu.
Moc ale představuje nebezpečnou hru. Kdo v tomto světě rozděleném krví vyhraje?

Rudá královna mě zaujala hned, jak se objevila na pultech knihkupectví - jak svou obálkou, tak i anotací. Když jsem ji našla pod stromečkem, hned jsem se do ní pustila a za dva dny nebylo co řešit. 

Přestože v této knize nacházíme typické prvky young adult fantasy a stejně tak i prvky z jiných podobně zaměřených knih, nemůžu si stěžovat. Kniha je originální, i když místy se podobá Hunger Games, Selekci a trochu i Divergenci. Hlavní hrdinka je jiná než ostatní, což ji činí nebezpečnou pro vládnoucí kastu. Ovládá ničivou sílu, která může být jak její spásou, tak i zkázou. Pohybuje se v královském paláci v blízkosti dvou princů. Je zde i náznak milostného trojúhelníku. Poznáváte to? Já taky a přesto mi to vůbec nevadilo. Chápu, že v tomhle oboru je těžké vymyslet něco nového, otázkou je spíš, jak to poutavě zpracovat. A to se podle mě Victorii Aveyard povedlo na jedničku. 

Ve svém díle smíchala akci, napětí, magické síly, trochu romantiky, ale naštěstí ne přehnaně moc, a vyšel z toho zajímavý výsledek. Hlavní hrdinka Mare byla taky velmi sympatická, žádná ufňukaná slečinka, ale dívka, která má sice své pochybnosti, ale přesto si jde za tím, čemu věří. I charaktery ostatních postav dokázaly odlišit jednu od druhé. Korunní princ Cal, jeho mladší bratr Maven, král a královna, členové Rudého úsvitu, ti všichni byli jedineční a nezaměnitelní. 

Příběh měl myšlenku, hlavu i patu. Jediné, co mi malinko chybělo, bylo, že autorka pořádně nerozvedla schopnosti jednotlivých postav. Mluví se zde o magnetronech, nymfech, lamželezech atd., a z kontextu sice pochopíte, co jsou zač, ale nezaškodilo by rozepsat se o nich víc. 

Stručně a jasně řečeno - Rudá královna si mě získala. Příběh nebyl zbytečně rozvleklý, děj i popisy pocitů hlavní hrdinky a prostředí se pěkně střídaly a stránky ubíhaly jedna za druhou. Pochválit musím i skvělou obálku, která působí jednoduše a čistě, i přes děsivě rudou krev protékající přes královskou korunu. Už teď se těším na další díl, protože tato série má podle mě velký potenciál. Uvidíme, jak se s tím autorka popere. 

Obrázek: http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/4358.jpg
Anotace: http://www.databazeknih.cz/knihy/ruda-kralovna-ruda-kralovna-260316

Recenze: Údolí úžasu

* Amy Tan 
* Údolí úžasu (The Valley of Amazement)
* 672 stran, hardback s přebalem
* 2015, Motto

Anotace:
Působivý epický příběh dvou generací žen na pozadí měnící se Šanghaje přelomu 19. a 20. století. Violet vyrůstá v prvotřídním šanghajském domě kurtizán jako rozmazlovaná dcera americké madam Lulu Mimi. Bezstarostné Violetino dětství však rázem končí v okamžiku, kdy se její matka nechá obelstít jedním ze svých milenců, pohledným Fairweatherem, a odpluje do San Franciska v domnění, že Violet je na palubě také. Ta je ve skutečnosti unesena a prodána do nevěstince nevalné pověsti jako splátka za Fairweatherovy dluhy z hazardu. V nevěstinci se jí ujme bývalá kurtizána z domu její matky, která ji zasvětí do všeho, co musí ovládat, pokud nechce skončit na ulici. Violet se stává uznávanou kurtizánou a potkává své dva osudové muže – Fanga, zvaného Oddaný a Edwarda, který ji odvede z nevěstince a ožení se s ní, a kterému porodí dceru. Když už se zdá, že na Violet čeká klidný a láskyplný život, osud opět zasáhne...

Na Údolí úžasu jsem se těšila docela dlouho, už od doby, kdy tato kniha vyšla, protože mě zajala jak krásná něžná obálka, tak i anotace. Bohužel tento tlustý román tak úplně nenaplnil má očekávání. Příběh byl zajímavý, oceňuji na něm především neotřelé prostředí, v němž se děj odehrává, ale právě dej byl i kamenem úrazu. Byl totiž neskutečně rozvláčný, místy mě vyprávění téměř nudilo a musela jsem se nutit číst dál. 

Hlavní hrdinka je Violet neboli Fialka, dcera majitelky luxusního domu kurtizán a později také kurtizána. Violet pro mě byla rozporuplnou postavou - na jednu stranu jsem ji obdivovala, že se nenechala osudem srazit na kolena, protože si toho pro ni nachystal dost nehezkého, ale na druhou stranu mi byla hodně protivná svým pofňukáváním a vztahem k matce. Další výraznou postavou zde byla Kouzelná Tykev, bývala kurtizána, která se Violet ujala po matčině odjezdu. Tu jsem si naopak hned oblíbila, byla asi nejsympatičtější postavou této knihy. Přesně naopak tomu bylo u Fanga, Violetina osudového milence. Ten mi taky moc nesedl. Stručně shrnuto - postavy v této knize jsou skoro všechny nemastné neslané a poněkud nesympatické až na některé světlé výjimky. 

Děj byl velmi rozvláčný a překypoval dlouhými popisy. Samozřejmě bylo zajímavé číst, jak to v takovém domě kurtizán chodilo a co všechny kurtizány musely umět a vědět, aby upoutaly pozornost nějakého muže, ale místy už toho bylo až moc. Kniha obsahovala několik pasáží, od kterých jsem se nemohla odtrhnout, bohužel víc bylo těch zdlouhavých. Dá se říct, že téměř polovinu knihy jsem se nudila, až po Violetině odchodu z domu kurtizán a sňatku s Edwardem se začalo něco dít. I když i potom to bylo jako na houpačce - chvilku akce, chvilku nuda. 

Údolí úžasu jsem četla dost dlouho, pořád jsem se těmi více než 600 stranami nemohla prokousat a musím se přiznat, že jsem to už i chtěla vzdát. Ale nerada nechávám nedočtené knihy, tak jsem to nakonec zvládla a musím říct, že závěr se mi docela líbil. Není to rozhodně špatná kniha, ale mně tak úplně nesedla. Asi jsem čekala něco trochu jiného nebo možná jsem ji nečetla v tu správnou dobu. Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale znovu už bych se do ní nepustila. Možná bude více bavit starší generaci, protože hodně probírá komplikovaný vztah matky s dcerou, který se v téměř stejné podobě opakuje ve dvou generacích. 

Recenze: Čas odejít

* Jodi Picoult 
* Čas odejít (Leaving Time)
* 456 stran, vázaná s přebalem
* Ikar, 2015

Anotace:
Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? 
Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá.

Moje první setkání s Jodi Picoult dopadlo víc než výborně. Už dlouho jsem si říkala, že si od ní chci konečně něco přečíst a náhoda tomu chtěla, že tou první knihou byl právě Čas odejít. Anotace mě nalákala, stejně jako krásná obálka, která na první pohled evokuje západ slunce v africkém safari. 

Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř osob. První z nich je Jenna, která se snaží najít svou deset let ztracenou matku - nevěří totiž, že by ji jen tak bez rozloučení či vysvětlení opustila. Pokud ovšem není mrtvá... Další je Serenity - kdysi slavná vědma, která dokázala komunikovat s duchy. Jenně pomáhá také Virgil, bývalý detektiv, v současné době alkoholu holdující soukromé očko. A posledním vypravěčem je Alice, Jennina matka, prostřednictvím jejíchž vzpomínek rekonstruujeme celý příběh. Nejdřív jsem si na střídání postav nemohla zvyknout, bavily mě jen částí vyprávěné Jennou a Alicí, ale postupem času jsem hltala úplně všechno, protože každý kdo mluví, má co říct, a jeho část je podstatná a v příběhu nenahraditelná. Vyprávění jednotlivých postav jsou taky odlišeny jiným druhem písma, což zpočátku může působit rušivě, ale poté jsem to ocenila jako přehledné. 

Celý děj knihy se točí kolem vztahu matky a dcery. Může matka opustit bez rozloučení svoje dítě a potom žít v klidu dál někde jinde? Nebo ji k tomu donutí okolnosti, případně něco mnohem horšího? Před čtenářem se rozvíjí hluboký příběh plný emocí, lásky, viny, a také plný slonů. Pro milovníky zvířat budou tyto části třešničkou na dortu, ale myslím, že chytnou za srdce úplně každého. Pro mě byly pasáže popisující utrpení a truchlení slonů nejvíce dojemnými částmi knihy. Všechny byly založeny na skutečných událostech, jak autorka podotýká v poděkování a doslovu. 

Nemalou roli hraje také svět duchů a komunikace s nimi. Kniha mi dala úplně jiný náhled na tuto problematiku. Dřív jsem byla nevěřící Tomáš, ale co když...? Stejně jako si myslíte, že celou dobu tušíte, co se Alici a Jenně stalo, tak si myslíte, že víte, jak svět duchů funguje. Závěr knihy vás ale vyvede z omylu a naprosto všechny vaše teorie převrátí vzhůru nohama. Na konci nastane obrat o sto osmdesát stupňů a bude to jízda. Poslední několik stran jsem hltala doslova s otevřenou pusou. Bylo to prostě famózní a tuto knihu můžu od srdce doporučit všem věkovým kategoriím - převážně tedy ženským. Pokud hledáte vhodný dárek pod stromeček pro maminku, babičku, sestru, tetu nebo kamarádku, myslím, že ani u jedné z nich tímto silným příběhem nešlápnete vedle. Jodi Picoult přesně ví, co dělá, a nesmírně se těším, až otevřu některou další její knihu. 

Recenze: Móda, krása a životní styl

* Móda, krása a životní styl

* Lucie a Nicole Ehrenbergerovy

* 120 stran, hardback

* CPress, 2015

Anotace:

Jsou dvě. Jsou krásné, úspěšné, populární a hlavně – mají styl. Chceš být také taková? Kniha oceňovaných blogerek plná barevných fotografií ti pomůže s módou, se zdravým životním stylem, cestováním a motivací. Poznej svůj vkus a najdi si vlastní cestu!

Kdo se trochu zajímá o módu a sleduje českou fashion blogovou scénu, určitě zná duo sester vystupující jako A Cup of Style. Lucka a Nicole jsou milé a sympatické slečny, které nejdříve působily především na svém blogu, ale postupně se přesunuly na youtube, kde často přibývají videa jak z jejich každodenního života, tak i všelijaké rady ohledně módy, recepty, hauly, vlogy z akcí a podobně. Protože mě jejich videa velmi baví, s radostí jsem přivítala informaci, že holkám vyjde kniha s podtitulem Inspirace a rady z nejoblíbenějšího českého módního blogu. 

Kniha je rozdělena do 6 kapitol, které čtenářkám radí v oblasti módy, krásy, cestování, zdravého životního stylu a motivace. Každá kapitola je doprovázena velkým množstvím krásných fotografií, které názorně doplňují uvedené tipy a informace. Lucka a Nicole ve své knize shromáždily rady, které postupem let uvedly na svém blogu a ve videích - kniha je vlastně výsledkem a shrnutím jejich práce. Tyto rady mohou využít jak mladé slečny, tak i starší dívky, které už nějaké ty zkušenosti v oblasti líčení, oblékání a podobně mají. Oceňuji taky závěr každé kapitoly, který tvoří seznam 10 nejdůležitějších tipů.

Mně se nejvíce líbily kapitoly věnované módě, kde holky například uvádí, jak zkombinovat různé svršky na různé příležitosti či jak si najít svůj vlastní styl nebo co považují za základy šatníku. V této oblasti jejich rady určitě využiju. Stejně tak mě bavila kapitola o cestování, zdravém životním stylu a motivaci. Z každé z nich si odnáším něco užitečného. Určitě taky vyzkouším některé z receptů uvedených v knize nebo zkusím některý DIY návod. 

Ačkoliv má kniha pouhých 120 stran, myslím, že je na nich řečeno vše důležité. Líbí se mi i grafická úprava knížky, které působí svěže, vesele a moderně. I samotná obálka vypadá velmi sympaticky a určitě v knihkupectví upoutá. Jediné, co bych malinko vytkla, jsou mnohé gramatické chyby, což ale není chyba autorek. Jsem ráda, že jsem si tuto knížku pořídila a určitě do ní nejednou nahlídnu, když třeba nebudu vědět co na sebe nebo jak se nalíčit. 

Zdroj obrázku: martinus.cz
Zdroj anotace: databazeknih.cz

Recenze: Ready Player One - Hra začíná

* Ernest Cline

* Ready Player One - Hra začíná (Ready Player One)

* 512 stran, paperback

* Jota, 2012

Anotace:

Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není divu, že většina lidí utíká před realitou do uměle vytvořeného vesmíru videoherního systému OASIS, kde mohou zapomenout na běžné starosti, vytvořit si novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny. Navíc se tam někde skrývá i dědictví po tvůrci této videohry, miliardáři Jamesi Hallidayovi, který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS několik klíčů, jež mají hráčům ukázat cestu k pokladu. Trvá však dlouhých pět let, než se středoškolákovi Wadu Wattsovi podaří objevit první z nich. A potom vypukne hotové peklo, protože zájemců o dědictví, které nálezci zajistí doživotní bohatství a obrovskou moc, je nespočet a v cestě za svým cílem se neštítí žádných prostředků. Když se pak soupeření přenese z virtuálního světa do toho skutečného, končí veškerá legrace - tady už jde o život.

Ready Player One byla jednou z těch knih, které jsem měla doma už hodně dlouho, než jsem se do ní konečně pustila. Sehnala jsem ji někdy minulý rok v Levných knihách za 39 Kč, ale pořád ji odkládala, protože svět videoher není úplně moje parketa. Ale jelikož jsem na tuto knížku slyšela všude samou chválu, bylo načase konečně ji otevřít. A rozhodně jsem neprohloupila. 

Hlavním hrdinou této strhující sci-fi je Wade Watts, jenž žije v neutěšených podmínkách u nemilující tety. Jediný únik pro něj představuje OASIS - virtuální svět, kde se může každý stát kým chce a prožívat své sny. Wadeův avatar Parzival v této virtuální realitě chodí do školy, má kamarády, baví se po svém a hlavně - stává se jedním z gunterů. Gunteři jsou lidé, kteří se snaží nalézt takzvané Hallidayovo velikonoční vejce - dědictví tvůrce tohoto úžasného světa v podobě obrovské sumy peněz a nejen té. Halliday byl velkým milovníkem 80. let a Wade alias Parzival si dal za úkol tuto dobu dokonale zvládnout a stát se vítězem honu. Sleduje filmy a seriály, hraje videohry a poslouchá hudbu, o kterých se Halliday třeba jen jednou jedinkrát zmínil. Halliday totiž tuto svou posedlost použil jako vodítka do své poslední velké hry, která změní vše. Wade se svými virtuální přáteli Art3mis, Aechem a dalšími představují jednu stranu, která se o vejce utká, a Sixeři, členové obrovské společnosti, která chce ovládnout vše a především vyhrát, tu druhou. Brzy se boj o vejce zvrhne v boj o život - a to doslova. 

Přestože nejsem velký milovník videoher ani jsem se příliš neorientovala ve všech těch názvech filmů, skupin a her, čtení jsem si náramně užívala. Prvních asi sto stran se jednalo o úvod do děje, rozjezd byl tedy trochu pomalejší, ale pak příběh nabral takové obrátky, že se mi vůbec nechtělo knihu odkládat. Vypravěčem je Wade, tudíž se jedná o ich-formu, díky níž jsem se dokázala do hlavní postavy vcítit ještě lépe a vše s ním prožívat mnohem intenzivněji. Musím obdivovat, jak skvěle měl autor nastudované a promyšlené veškeré technické detaily i informace, týkající se dané popkultury. Vše do sebe skvěle zapadalo, nic nebylo řečeno náhodou, každý problém měl nakonec své řešení. Protože se jedná o příběh spíše pro mladší čtenáře, nechyběla ani milostná linka, která byla poněkud předvídatelná, ale přesto dojemná. A napětí v celé knize by se dalo krájet. Jediné, co mi chvilkama dělalo problémy, bylo orientovat se, zda se zrovna ta daná část odehrává ve hře nebo ve skutečné realitě, občas jsem byla dost zmatená, ale to je spíš můj problém než problém knihy. Na rok 2017 se chystá i film, na který jsem velmi zvědavá, protože převést dokonalý svět OASIS do filmu je velká výzva. A na úplný závěr musím ještě dodat - na okamžik jsem pocítila touhu taky se dostat do světa OASIS, protože kdo by nechtěl zažít cokoliv, po čem kdy toužil, změnit si vzhled podle své libosti, cestovat kamkoliv, vlastnit cokoliv? Jenže tahle kniha nám ukáže, že touha po moci a bohatství může mít nedozírné následky. 

Recenze: Rubínová záře

* Virginia C. Andrews
* Rubínová záře (Ruby)
* 472 stran, hardback
* Moba, 2015
* série Landry (1. díl z 5)

Anotace:
Neuvěřitelný příběh o nevinnosti, důvěře a zklamání. Doslova jako mávnutím proutku se vzhůru nohama obrátí život dospívající Ruby. Může za to rodinné tajemství, které jí před smrtí prozradila babička. Ruby opouští nedotčenou, panenskou přírodu jižní Louisiany i svůj životní sen – stát se malířkou – a odjíždí hledat rodinu, která patří k nejbohatším v New Orleansu. Po mnoha letech se setká se svým otcem, sestrou Gisselle, poznává i svou nevlastní matku a ze dne na den se ocitá ve zcela jiném světě...


Po úžasné sérii Květy z půdy, díky níž jsem se poprvé setkala s Virginií Andrews, jsem se pustila do další z jejích pentalogií. Volba padla na sérii Landry, jejíž hlavní hrdinkou je mladá dívka Ruby. A jak už to u Virginie bývá zvykem, dočkáme se v Rubínové záři mnoha a mnoha zvratů, které nás nenechají na chvilku vydechnout. 

Kniha u nás vyšla už podruhé, ale já jsem četla ještě staré vydání z roku 1996, protože jsem byla nedočkavá a v knihovně nové ještě nemají. A domů jsem rovnou donesla všech pět dílů série, abych tam pak nemusela chodit jednotlivě a mohla číst víceméně v kuse. Děj Rubínové záře začíná v močále, v němž žije Ruby se svou babičkou Catherine, která je cajunskou léčitelkou. Ruby i babička vystupují jako dvě dokonale kladné postavy, až jsem si několikrát při čtení říkala, že to snad ani není možné, aby byl někdo tak bezchybný. Mimochodem - tohle mi u knih Virginie Andrews malinko vadí - všechny postavy jsou buď černé nebo bílé, neexistuje nic mezi tím. Ruby tedy vyrůstá obklopena divokou a přesto nádhernou přírodou, s babičkou žijí v harmonickém vztahu a vše je dokonalé, ovšem jen do doby, než babička zemře. Ještě předtím však Ruby konfrontuje se starým rodinným tajemstvím a Rubyin život se převrací vzhůru nohama. Civilizací téměř nedotčená Ruby odjíždí do New Orleansu, aby zde vyhledala svého pravého otce Pierra a seznamuje se i se svou sestrou-dvojčetem Gisselle a nevlastní matkou Daphne. Oba světy - močál i pozlátko neworleanského luxusního života vypodobnila autorka velmi věrohodně a při čtení jsem si dokázala vše živě představit. 

Zpočátku vše vypadá v domě Rubyiny nové rodiny idylicky - tatínek je celý pryč z toho, že místo jedné dcery má dvě, Daphne si dá za úkol udělat z mladé cajunky kreolskou dámu a Gisselle by mohla být ráda, že má sestru, s níž si může svěřovat nejrůznější tajemství a holčičí záležitosti. Ale je jasné, že místo idylky na Ruby čeká několik velkých ran osudu. A když se zdá, že horší už to být nemůže, věřte, že může. Ale přesně to mám u Virginie ráda. Vše vypráví tak poutavým stylem, že jsem jen seděla s otevřenou pusou a litovala Ruby. A pořád jsem čekala, jestli se vše v dobré obrátí nebo ne. To už vám však neprozradím, musíte si to přečíst sami. 

Tuto knížku a vůbec knihy této autorky bych doporučila především ženám jakéhokoliv věku. Úplně mladé dívky její série asi ještě nechytnou, ale myslím, že od dvaceti nahoru to bude bavit každou. Její knihy jsou totiž plné všemožných emocí - dočkáme se lásky, intrik, zrady, napětí a zkrátka všeho, co od dobré rodinné ságy můžeme očekávat. Virginie často používá popisy, které ale vůbec nejsou zdlouhavé a nudné, jak se někdy stává. Naopak, vše dokáže vykreslit velmi živě a čtivě. Stejně tak je mistryní ve vytváření charakterů. Velmi se těším na další díl, jsem zvědavá, jak bude příběh Ruby pokračovat. 

2x minirecenze: Mrazivé ticho, Temné šílenství

* Wulf Dorn
* Mrazivé ticho (Kalte Stille)
* 368 stran, hardback s přebalem
* Knižní klub, 2013

Anotace:
Magnetofonová nahrávka končící náhlým, nesnesitelným tichem. To je všechno, co Janovi po mladším bratrovi zůstalo. Před třiadvaceti lety Sven beze stopy zmizel. Tu noc havaroval za záhadných okolností i otec obou chlapců. Ani jeden z případů se nikdy nepodařilo objasnit. Když se Jan vrací na místo svého dětství, minulost ho opět začne dohánět. Mysteriózní sebevražda mladé ženy ho přivede k odhalení hrůzného tajemství. 

* Wulf Dorn
* Temné šílenství (Dunkler Wahn)
* 384 stran, hardback s přebalem
* Knižní klub, 2014

Anotace: 

Kytice růží bez odesílatele. Dárky před domovními dveřmi. Dopisy za stěrači... Neznámá žena zavaluje psychiatra Jana Forstnera milostnými vyznáními. Jan se zpočátku domnívá, že jde o nevinné horování některé z jeho bývalých pacientek. Potom ho však jistý novinář požádá o pomoc v případu psychicky narušené osoby a zanedlouho je publicista zavražděn. Jan poznává, že se dostal do hledáčku nebezpečné šílenkyně. A že jeho pronásledovatelka se nezastaví před ničím..

Tyto dva volně na sebe navazující thrillery z pera německého autora Wulfa Dorna se mi dostaly do rukou díky Rodaw, která ve svých videích několikrát chválila Temné šílenství. Dokonce jej označila za svoji nej knihu za rok 2014, takže mě nemusel nikdo více pobízet, abych se po knížkách poohlédla. Zapátrala jsem v knihovně a odnášela jsem si rovnou oba díly volně navazující série. Hlavní postavou obou knih je psychiatr Jan, který se po prožitém traumatu vrací do svého rodného městečka Fahlenbergu, aby se pokusil začít znovu. 

Děj prvního dílu se točí především okolo Janova návratu, kdy začíná pracovat na lesní klinice pod vedením otcova starého přítele, který mu jako podmínku přijetí uložil psychoterapii, aby se konečně zbavil svých starých běsů. Jan však při sezeních v hypnóze nechtě rozplétá staré události týkající se záhadného zmizení jeho bratra Sven a smrti otce. Ukáže se, že minulost ještě zdaleka není mrtvá a zlí duchové nespí... Navíc ve Fahlenbergu za podivných okolností začínají umírat lidé. Jan rozplétá předivo hrůz a zjišťuje, že vše spolu souvisí víc, než by se na první pohled zdálo. Otázkou je, jestli Jan dojde klidu a konečně se dozví celou pravdu nebo jestli se stane další obětí šílence, který má vše na svědomí... 

Protože vyšel i druhý díl série, je zřejmé, že ten první Jan s více či méně závažnými šrámy na duši i těle přežil. To by však ani nebyl on, aby se nezapletl do něčeho dalšího. Po vyřešení prvního případu se Jan stal slavnou osobností Fahlenbergu, neboť jeho přítelkyně Carla vše popsala ve své knize. A někdo se zřejmě stal velkým Janovým fanouškem... Nechává za dveřmi a na klinice kytice růží, dopisy a hrůzu nahánějící obrázky. Jan se opět pouští do kolotoče vyšetřování, záhad a otázek bez odpovědí. Jenže tentokrát je vše ještě mnohem závážnější než minule...

Jana jsem si hned na začátku oblíbila, protože byl tak obyčejný. Byl napsán velmi uvěřitelně, působil jako člověk, který může klidně být vaším sousedem. Podobně autor pojal i ostatní postavy, na každé najdete něco, co poznáte, co je vám blízké.. a z té představy zároveň mrazí, protože nikdy nevíte, co se vašemu sousedovi nebo třeba lékaři může honit hlavou. Právě tohle působilo asi nejděsivěji na celé knize. Avšak napínavý děj plný zvratů tomu dodal tu pravou šťávu. Autor se nevyhýbal ani syrovým popisům mrtvých nebo skoro mrtvých těl. Musím se přiznat, že místy mi to až nedělalo dobře. A výborně také vybral prostředí psychiatrické kliniky, která také v ději sehrála nemalou roli. Oba díly byly skvěle napsány, obracela jsem stránku za stránkou, protože jsem už už byla zvědavá, co se stane dál. V prvním díle se děj hodně věnuje záhadnému zmizení Janova bratra Svena, což bylo velmi zajímavé a bolestivé, ale Temné šílenství mě přece jen bavilo o něco víc, protože téma stalkingu je v současnosti hodně diskutované a může se týkat kohokoliv z nás. Wulf Dorn ve své knize názorně ukázal, kam až taková posedlost může zajít... a není to žádná legrace. Z obou knih čiší mrazivá atmosféra, nikdo si nemůže být jistý, že je v bezpečí, a to mě na čtení hodně bavilo. Pachatele jsme totiž dopředu neodhalila, neměla jsem tušení, kdo za vším stojí. Především zvrat na konci Temného šílenství mi doslova vyrazil dech a ještě dlouho po odložení knihy jsem nechápala. S klidným svědomím doporučuji všem milovníkům thrillerů, je to napínavé, je to neodhadnutelné, je to zkrátka skvělé! 

3x minirecenze: Kočár do neznáma, Třetí přístav, Druhý břeh

* Kočár do neznáma
* Hana Marie Körnerová
* 328 stran, vázaná
* MOBA, 2013

Revoluční změny po roce 1789 obrátily život naruby nejen ve Francii. Vojska pochodují napříč Evropou, stará šlechta je na útěku. Na nejistou cestu se vydávají i dvě sestry, které s nepatrným doprovodem musely narychlo opustit domov a teď hledají útočiště u příbuzných po celé Evropě. Nejprve zamíří do Itálie, ale rozbouřená doba je vyžene i z tohoto azylu. Musejí dál, staré rodinné spory a nové politické intriky jim však znemožňují najít dočasný domov na místech, která dobře znají. Jejich poslední nadějí se proto stávají vzdálení, zcela neznámí příbuzní a zámek kdesi v Čechách? 

Úvodní díl nejnovější série mé nejoblíbenější české autorky Hany Marie Körnerové nás zavádí do Francie konce 18. století. Seznamujeme se se dvěma sestrami Hermínou a Stefanií, které žijí na zámku Meuron se svou babičkou. Porevoluční podmínky je však z jejich panství vyženou a všechny tři prchají kočárem do neznáma - jejich cesta vede nejprve do Itálie a poté do Čech. A nebyla by to H. M. Körnerová, kdyby cestou naše hrdinky nenatrefily na spoustu potíží a problémů, ale také na osudové muže, kteří zamíchají s osudy všech zúčastněných. Autorka výborně vykreslila povahové rysy jak odvážné a odhodlané Hermíny, tak slabé a bezmocné Stefanie, grand-mére i jejich mužských protějšků a dalších šlechticů. Na sestry se valí jedna pohroma za druhou a když se zdá, že horší už to být nemůže, autorka nás ujistí, že může. Hermína a Stefanie nemají jednoduchý život, a jak se s ním poperou, si můžete přečíst právě v prvním díle této skvělé série. 

* Třetí přístav
* Hana Marie Körnerová
* 328 stran, vázaná
* MOBA, 2014

Revoluční změny po roce 1789 obrátily život naruby nejen ve Francii. Stefanie a Hermína, dvě sestry, které musely po Francouzské revoluci uprchnout ze země, se marně pokoušely najít azyl u příbuzných v Itálii. Jejich nelehká pouť Evropou končí na malém panství v Čechách, odkud pocházel jejich pradědeček. Ani tady však situace není idylická. Sestrám znesnadňuje život nejen neznalost jazyka, ale především zpřetrhané rodinné svazky a nevyřešené majetkové poměry. K tomu, aby našly nový domov, je třeba mnohem víc než pouhá dobrá vůle...

Nepřízní osudu pronásledované sestry Stefanie a Hermína se usazují v novém domově kdesi v Čechách, o nichž nikdy dříve neslyšely a jejichž řečí se nedomluví. Přesto se zdá, že dříve nebo později se k nim štěstí přece jen vrátí. Dívky si pomalu zvykají, i když si s sebou nesou šrámy z minulosti, které se nikdy nezahojí. Zejména Stefanie si jejich následky ponese až do smrti. Ale vypadá to, že přece jen nikdy nebudou mít klid a pokoj. Dokonce i silná Hermína zažije svůj první velký otřes a odhalí jedno velké tajemství. Bez problémů nevychází ani jejich vztahy s muži. Z existenčních důvodů musí zapomenout na své velké lásky a provdat se z rozumu. Zasněná Stefanie se ovšem o takové přízemní starosti nezajímá, hlavní břemeno leží na Hermíně. Naše hrdinky si opět kladou otázku - mohou být vůbec někdy šťastné nebo jsou navždy zatracené?

* Druhý břeh

* Hana Marie Körnerová

* 376 stran, vázaná

* MOBA, 2015

Sestry Hermína a Stefanie, které po revoluci uprchly z Francie, nacházejí po dlouhé a dobrodružné cestě Evropou nový domov v Čechách. Život na malém panství však komplikuje nenávist příbuzných, kteří se všemožně snaží připravit je o majetek. A tak obě nakonec z existenčních důvodů uzavírají sňatek. Stefanie ale záhy ovdoví a ani Hermína se nevyhne komplikacím – ve Florencii je konfrontována s minulostí...

Už potřetí se setkáváme s našimi starými známými sestrami de Marigny. Konečně se zdá, že se jejich život uklidnil a ustálil. Obě si prošly spoustou utrpení, které na nich zanechalo trvalé následky. Obě je to svým způsobem ovlivnilo a změnilo a jsou odhodlané přijmout každou drobnou radost s pokorou a radostí. Stefanie je sice vdova, ale v Itálii na ni čeká dědictví, Hermína je vdaná paní, na jejíž manželské lásce ale leží drobná skvrna v podobě její první a opravdové lásky. Obě se snaží být šťastné a spokojené, ale jejich štěstí ještě není úplné. Třeba se ale blýská na lepší časy... 

Všechny tři díly z této úžasné série jsem přelouskala jedním dechem, nechybí jim romantika, napětí, akce, zloba, zrada a celá škála dalších emocí. Všechny postavy jsou výborně vykreslené, stejně tak proměny jejich charakterů v důsledku prožitých vzestupů a pádů. Jak hlavní, tak i vedlejší postavy si oblíbíte nebo je budete nenávidět. Na každé stránce se něco děje, nenudila jsem se ani chviličku a nemůžu se dočkat, až vyjde další pokračování, které slibuje otevřený konec. Všem milovnicím romantiky doporučuji, ale nejen jim, protože láska je tady dávkována opatrně a provázená spoustou neštěstí, proto nejsou romány H. M. Körnerové přeslazené. Obálky všech tří knih mohou na první pohled působit ponuře, ale na druhý pohled v nich odhalíte skrytou nostalgii starých dobrých časů. Možná dokonce stejně jako já zatoužíte vrátit se v čase a žít v 18. století. Jediné, co bych malinko vytkla, jsou názvy jednotlivých dílů, které mohou být trochu zmatečné, protože druhý díl nese v názvu slovíčko třetí a třetí díl naopak druhý, ale to je jen drobounká muška :) Co naopak oceňuji, je shrnutí předchozího dílu na začátku toho navazujícího, a taky slovníček a vysvětlení použitých pojmů na konci všech knih. Nenásilnou formou se tak dozvíme i spoustu drobností a zajímavostí z historie, nejedná se tedy jen o bezduchou červenou knihovnu, je vidět, že autorka si dala spoustu práce se studiem dobových reálií a historických souvislostí. Za mě stoprocentně ano, tohle se mi hodně líbí.