středa 2. listopadu 2016

Úlovky z knihovny XX.

Krásný večer všem,
konečně je tady mé nejoblíbenější období z celého roku. Většina lidí na pošmourné, zkracující se dny nadává, ale já jsem za ně ráda - znamená to totiž, že může konečně víc číst. Není nic lepšího, než si zalézt doma v teple pod deku, uvařit si hrnek čaje nebo kávy a vzít do ruky dobrou knížku. Tyto chvíle prostě miluju! A abych tohle období dlouhých zimních večerů zahájila, navštívila jsme konečně zase po delší době knihovnu. A tohle jsou moje úlovky:


Peter May - Sál smrti
Třetí díl ze série Čínských thrillerů z detektivem Li a patoložkou Margaret. První dva se mi moc líbily, tak jsem neměla o čem přemýšlet, když jsem ho uviděla mezi vrácenými knihami. 

Fredrik Backman - Babička pozdravuje a omlouvá se
Tohle je podobný případ jako předchozí knížka. Zatím jsem četla jen Muže jménem Ove, který mě hodně chytil za srdce, tak očekávám hodně i od této knížky. 

Nicola Yoon - Všechno, úplně všechno
A teď z úplně jiného soudku. Knížka má krásnou obálku a zajímavou anotaci, tak uvidíme.

úterý 18. října 2016

Gilly Macmillan: Spálená obloha

* Gilly Macmillan
* Spálená obloha (Burnt Paper Sky)
* 408 stran, hardback
* Knižní klub, 2016

Anotace:
Stačí jen okamžik – a život se změní v peklo. A umí ho vykreslit nejen Gillian Flynnová... 
Rachel Jennerová zůstala na moment pozadu. Od té chvíle se její osmiletý syn Ben pohřešuje. Avšak co se vlastně onoho osudového odpoledne na jejich procházce v lese stalo?Rachel se zhroutí svět, navíc proti sobě poštve téměř celou veřejnost. Ani spolupráce s policií neprobíhá zrovna ideálně. Ubíhají minuty, hodiny, dny... neúprosně ukrajují šanci, že Ben je ještě naživu. Že se najde. A vrátí se zpět.Rachel zjistí, že nikomu nemůže věřit. Dá se však věřit Rachel?

K přečtení této knihy mě nenalákala ani obálka, která sice odpovídá obsahu knihy, ale jinak mě ničím neupoutala, ani nálepka Světový bestseller, který mě na knihách upřímně řečeno spíše rozčiluje, ale anotace a recenze, kterou jsem kdysi kdesi četla. 

Spálená obloha je sugestivní psychothriller, jehož ústředním motivem je zmizení osmiletého Bena Finche. Samozřejmě se rozjíždí vyšetřování - byl Ben unesen, utekl, zavražděn? Zmizel během procházky v lese se svou matkou Rachel  a Rachel se tím pádem automaticky stává hlavní podezřelou. Příběh sledujeme jak z jejího pohledu, tak i z pohledu inspektora Clema, který je hlavním vyšetřovatelem. Zároveň je děj rozčleněn i do jednotlivých dnů, což dodává na přehlednosti. Na zajímavosti zase úryvky ze skutečných příruček týkajících se unesených dětí. 

Kniha má celou řadu zajímavých postav a je skvěle vystavěn. Autorka dokázala vytvořit tíživou atmosféru, kterou umocňuje tušení, že to s Benem nedopadne dobře. Alespoň já jsem to tak cítila celou dobu. Kromě toho zde máme několik podezřelých a nic není jisté. Já jsem tedy viníka až téměř do konce neuhodla, i když mě napadlo, co kdyby... ale pak jsem svou myšlenku odbyla jako nemožnou. A to mám právě na knihách ráda - nepředvídatelný konec. Gilly Macmillan nám neukazuje příběh pouze z pohledu oběti, ale také z pohledu vyšetřovatelů, kteří mají i svůj soukromý život, nebo z pohledu novinářů, pro které jsou právě takové hrozné životní situace zdrojem obživy. Nikdo však z takového případu nevyjde nepoznamenán, ačkoliv si to možná neuvědomuje. 

Postavy jsou uvěřitelné a výborně napsané. I styl psaní je podle mě skvělý - vůbec bych nevěřila, že jde o autorčinu prvotinu. V klidu bych tuto knihu přiřadila k tomu nejlepšímu, co jsem letos četla, nejen v žánru thrillerů. Určitě se bude líbit všem, kteří četli Zmizelou, Dívku ve vlaku nebo třeba Případ Amelia. Jsem zvědavá a těším se na další knihu od Gilly Macmillan. 

neděle 10. července 2016

Recenze: Ódinovo dítě

* Siri Pettersen
* Ódinovo dítě (Odinsbarn)
* Havraní kruhy (1. v sérii)
* 460 stran, hardback s přebalem
* Host, 2016

Anotace:
Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy… Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.


Ódinovo dítě je první díl norské fantasy trilogie Havraní kruhy. V originále tato kniha vyšla už v roce 2013, u nás ji letos poprvé vydalo nakladatelství Host. Obálka knihy nese označení Nejlepší norská fantasy roku 2014. Musím se přiznat, že především tohle mě zlákalo si knížku pořídit. Už dlouho jsem nečetla kvalitní fantasy a Host je pro mě zárukou dobrého čtení. Ale tahle kniha mě ve výsledku trochu zklamala. Vlastně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne. 

Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Hirka, která celý život trpí tím, že jí chybí důležitá součást těla - ocas, který všichni ostatní mají. Hirka se liší nejen tímto, ale i svou nespoutanou a odvážnou povahou. Druhým výrazným hrdinou je Rime, bojovník ze vznešeného rodu, který je předurčen k velkým věcem. S Hirkou by se vůbec neměl bavit, přesto je k sobě cosi přitahuje. Celou knihou se prolíná severská mytologie, na níž je založen tento fantasy svět. Musím se však přiznat, že jsem téměř celou dobu tápala, kdo je s kým proti komu a proč. Autorka pojala své vyprávění svižně, bez zbytečného zdržování, takže spoustu věcí jsem si musela domýšlet, a mnohdy mi ani náznaky nestačily, abych pořádně pochopila, o co vlastně jde. Na čtenáře se navalí spousta neznámých norských jmen, mluví se o Mannfale, Slokně, Kolkaggách atd. V tomto směru jsem postrádala něco jako slovník pojmů, který obsahoval například Kostičas, abych se v ději lépe orientovala. 

Mé dojmy z této knihy nejsou vyloženě negativní, střídají se v ní pasáže, které jsou doslova dechberoucí a zhltla jsem je ani nevím jak, s těmi pomalejšími, v nichž Hirka možná až příliš přemýšlí a rozebírá své pocity. Ódinovo dítě se mi líbilo tak půl na půl - fantasy svět na základě severské mytologie byl originální a zajímavý, příběh ve své podstatě taky, postavy dobře vykreslené, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mi částečně unikalo, o co vlastně v příběhu přesně jde. Ano, je to teprve první díl trilogie, ale tak úplně mě nepřesvědčil, že si chci přečíst i další díly, protože se nemůžu dočkat, jak bude pokračovat. Ke konci už jsem se těšila, až budu mít knihu dočtenou. Četla jsem ji poměrně dlouho a to nejspíš trochu zkreslilo mé dojmy, ale asi to nebyla pro mě ta úplně nejlepší volba. Hodně se mi líbí obálka, která sice působí na první pohled trochu morbidně a možná i nechutně, avšak je dokonale výstižná. I pod přebalem je kniha krásná, zdobená runami. Obsahuje též mapu, což v knihách pro lepší představivost vždy ocením. 

Tuto knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům a zarytým fanouškům fantasy, kteří hledají něco nového. Je to napínavé, dobrodružné a originální, ale přesto mám pocit, jako by tomu něco chybělo. Já jsem nakonec knize dala 3 hvězdičky a znova už ji asi číst nebudu. Ale věřím, že své nadšené fanoušky si určitě najde. 

neděle 26. června 2016

Proč nejsem aktivní?

Ahoj všem!
Už je to nějaký ten pátek, co jsem nenapsala na blog ani čárku. Důvodem je práce. V květnu jsem začala pracovat na plný úvazek v zoo, kde jsem dosud byla jen na brigádě. Je jasné, že v zoo právě teď probíhá hlavní sezóna a času na ostatní aktivity prostě moc není. Nemám čas pořádně ani na čtení, natožpak na psaní. Ale protože mi to začalo chybět, rozhodla jsem se, že se k blogu pokusím vrátit. Jednu dobu jsem psala hodně často, skoro každý den, teď budu ráda, když se mi podaří napsat aspoň občas něco :) Chybí mi to zaznamenávání vlastních myšlenek a pocitů z knih!

Naštěstí mi trvá asi půl hodiny, než se dostanu do práce, a půl hodiny zase zpět, tak alespoň tento čas využívám ke čtení. Plus pak něco stihnu i po večerech před spaním. Teď se mi i upravila pracovní doba, střídám ranní směnu, která je do půl 5, a odpolední do půl 7. Tak alespoň ob týden je to vždycky lepší :) Docela mě štve, že nestíhám ani sledovat videa, vždycky když zapnu youtube, tak na mě vyskáče spousta nezhlédnutých, ale postupně to snad všechno napravím. Chybí mi tento knižní svět, už aby byl aspoň říjen, kdy bude času konečně víc. 

Doufám, že si všichni užíváte léto, na mě je teď až moc vedro, tak snad se to zlepší a trochu se ochladí :) Zatím se mějte krásně a čtěte!

M. 

úterý 12. dubna 2016

Jarní nákupy oblečení

Ahojte!
Konečně je tady jaro a já jsem tradičně jako každý rok zjistila, že nemám na tohle období co na sebe. Tak jsme si s mamkou udělaly nakupovací výlet do Brna a já vám dnes ukážu, co jsem si tam pořídila.

Nejakutněji jsem potřebovala nové kalhoty. Ty nejraději nakupuji v C&A, protože tam mají velký výběr, hezké barvy a střihy a výborně mi sedí. Proto jsem si vzala rovnou troje ve zkrácené délce ke kotníkům. Jedny stály 350 Kč.


Hodně jsem si oblíbila tyhle lehké cardigany nebo přehozy nebo jak to nazvat, proto jsem koupila dva. Jeden v neutrální šedé, druhý v mé oblíbené mint barvě a plánuju pořídit si ještě růžový. Sehnala jsem je u Vietnamců a jeden přišel na 250 Kč. Protože jaro přeje barvám, mám i růžové melírované tričko, opět z C&A, stálo mě 125 Kč. Ze stejné basic sady mám ještě tmavě modré, ale to je právě v pračce.


A můj další věčný problém - boty. Nikdy jich nemám dostatek. Proto jsem dokoupila na jarní nošení jedny šedostříbrné botky na pomezí mezi balerínkama a slip-onkama a jedny tenisky ve skvělé ostře růžové barvě. Oboje jsou opět od Vietnamců, stříbrné stály 230 Kč a tenisky 299 Kč. A na vintedu jsem koupila ještě jedny tenisky, a to tyhle krásné Adidas Neo. I s poštovným mě vyšly na 450 Kč. Byl to můj první nákup na vinted.cz a jsem s ním navýsost spokojená.


Už se těším, až všechny nové kousky vytáhnu a vynosím. Počasí už se konečně pomalu zlepšuje, tak snad to bude co nejdřív :)

A co pěkného jste si pořídily nebo plánuje pořídit na jaro vy?

M.

pondělí 11. dubna 2016

Dubnové novinky a změny

Ahojte!
V dnešním článku bych vám chtěla představit a objasnit některé změny, které jsem na svém blogu udělala a udělám. Jako první jste si asi všimli změny názvu blogu a vzhledu. Jednou za čas se mi stane, že už mě starý vzhled nebaví a přestanu s ním být spokojená - a to je nejvyšší čas na změnu. S tím souvisí i nový název. Uvědomila jsem si totiž, že když mám nějakou čtecí krizi, nemám najednou o čem psát. Takže starý název Deník jedné knihomolky jsem zrušila (protože příspěvky opravdu nebyly denně ani nějak extra často) a měním ho na Báječný svět knihoholiků. Knihy nadále zůstávají mým největším koníčkem a věcí, která mě nejvíc těší a uspokojuje mě, ale není to jediná náplň mého života. Proto bych se zde chtěla věnovat více tématům. Kromě knih, filmů a seriálů ráda vyrábím, občas jsem už nějaké to DIY přihodila, ale chtěla bych to tady mít častěji, nakupuji, ráda cestuji a jezdím na výlety, baví mě zkoušet nová jídla a recepty, tak uvidíme, jestli a jak se ten nový mišmaš článků uchytí. Ale chci dělat blog pro radost a ne z povinnosti nebo se striktně držet jednoho tématu a pak se stresovat, že nemám o čem psát, takže to zkusím takhle a uvidím. Doufám, že se vám u mně bude líbit a budete se bavit a odpočívat spolu se mnou. 


Užívejte si jara a těším se na viděnou!

M. 

pátek 1. dubna 2016

Úlovky z knihovny XIX.

Ahojte!
V březnu jsem měla tak trochu čtecí útlum, nebyl moc čas ani nálada, ale ke konci měsíce jsem to naštěstí konečně prolomila. Po delší době jsem navštívila taky knihovnu a dnes vám chci ukázat, co pěkného jsem si zase půjčila. Celkem jsou to 4 knížky, ale ještě z minula mám doma 5, takže opravdu nevím, kdy to zase všechno přečtu :D



Všechny malé zázraky od Jennifer Niven už asi přečetla každá romantická duše kromě mě. Poslední dobou mám pocit, že už mě tento typ knížek tak úplně neuspokojuje, ale proč někdy neudělat výjimku. Možná už jsem na to stará, ale určitě se mi tato knížka bude líbit. 

Dům U Tří borovic od Hany Marie Körnerové už jsem jednou četla, ale teď jsem na ni dostala znovu chuť, protože Verunka z Knihy jako sen o ní tak hezky mluvila, že mě to úplně nalákalo pustit se do ní zas. Tohle je jasná volba, vím jistě, že se mi líbit bude :)

Na Daleko od hlučícího davu od Thomase Hardyho už se chystám taky pěkně dlouho, stejně jako na film. Zatím jsem to ani nečetla, ani neviděla, ale konečně mám příležitost to napravit. Na oboje - na knížku i na film - se hodně těším. 

A nakonec jsem si půjčila Pokoj od Emmy Donoghue. I tato knížka byla nedávno zfilmovaná a všude na mě vyskakuje, tak ji prostě musím zkusit. Tak uvidíme.

sobota 26. března 2016

Recenze: Bez šance

* Neal Shusterman
* Bez šance (Unwind)
* Unwind Dystology (1. v sérii)
* 304 stran, hardback s přebalem
* Knižní klub, 2016

Anotace:
Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Kniha Bez šance je jeden z mých narozeninových úlovků. Poslední dobou už se na tento typ knih, jako jsou young adult, new adult a dystopie, cítím trochu stará, ale občas ráda udělám výjimku. Bez šance je jedna z nich a jsem moc ráda, že jsem si na ni počíhala a přečetla si ji relativně brzo po vydání. Byla by totiž škoda tenhle úvodní díl nové dystopické série nechat bez povšimnutí. 

Námět je úplně jiný, než jsme byli dosud u dystopií zvyklí. Děti totiž mají právo na život pouze do 13 let, poté se jejich rodiče nebo poručníci můžou rozhodnout, že je pošlou na rozpojení. To znamená, že by jejich jednotlivé orgány nebo části těl mohly být použity k transplantaci pro někoho jiného. Samotné rozpojování mi docela zabrnkalo na nervy, nebyl to žádný med číst o tom, jak to vlastně technicky probíhá... Pokud se ovšem děti dožijí 18 let, už jsou v bezpečí a mohou žít v klidu dál. A právě o to se snaží tři hlavní aktéři tohoto příběhu. 

Vypravěči jsou Connor, Lev a Risa. Každý je úplně jiný, každý pochází z jiných poměrů a má za sebou jiný život. Přesto se jejich cesty protnou a oni se každý sám za sebe a přesto společně snaží protlouct společností, která jim nepřeje život. Podle mého názoru byly postavy napsány uvěřitelně,  nebyly ani černé ani bílé. Kromě tří výše jmenovaných je příběh částečně vyprávěn i z pohledu postav vedlejších, z nichž mě zaujal především Admirál a CyFi. 

Protože je Bez šance dystopie určená spíše asi pro mladší ročníky, nemůže v ní chybět typické téma pro tento druh knih: najdeme zde samozřejmě klišé v podobě lásky mezi dvěma mladými lidmi, které nejspíš nesmí chybět. Kupodivu mi to však tentokrát vůbec nevadilo, protože si myslím, že si v tomhle díle najde každý něco pro sebe, tedy klidně i starší ročníky, kterým bych se vůbec nebála knížku doporučit. Možná že něco je postavené na hlavu, ale i tak Bez šance ve svém žánru převyšuje jiné knihy, které už jsem četla. Na závěr musím zmínit ještě obálku, která se mně osobně hodně líbí - jak svými barvami, tak i provedením. Je jiná než obvykle, ale právě proto je zajímavá a originální. Velmi ráda si přečtu i další díl téhle povedené dystopické série, který snad u nás vyjde co nejdřív. 

středa 23. března 2016

Jednoduchý jarní DIY věneček

Ahojte!
Velikonoce jsou za dveřmi, ale protože je neslavím, nedělám si hlavu ani s výzdobou. Ale jaro mám moc ráda, a proto by byla škoda nevyužít, že konečně začíná a nevyzdobit si trochu pokoj, dům či byt. Na Pinterestu jsem našla inspiraci na tento krásný věneček, který jsem měla hotový za chvilku a už nám zdobí vstupní dveře. 

Budete potřebovat:

- polystyrénový korpus (výtvarné potřeby, papírnictví)
- umělou dekorační trávu (výtvarné potřeby, papírnictví, já jsem koupila v Tescu)
- ozdobnou květinovou stužku (galanterie)
- špendlíky s barevnými hlavičkami (papírnictví)
- tavnou pistoli
- případně zelená akrylová barva, štětec

Postup je velice jednoduchý. Korpus jsem si natřela zelenou akrylovou barvou, aby neprosvítala bílá, poté jsem ho obalila umělou trávou, kterou jsem přichytila tavnou pistolí. Trávu jsem trošku načechrala, aby působila jako opravdový trávník, potom jsem si nastříhala ozdobnou stužku na jednotlivé kytičky, které jsem do korpusu zapíchala pomocí špendlíků se žlutou hlavičkou. Původně jsem chtěla růžové, jenže ty se mi nepodařilo sehnat, ale žluté taky vypadají moc pěkně. A věneček je na světě :)



úterý 22. března 2016

Narozeninový Book Haul 2016

Ahooj!
Po dlouhé době vás zase vítám u nového článku. Děje se toho u mně hodně, mám hlavu jako balon a jsem v jednom kole, proto nebylo moc času ani nálady na čtení. Dost dlouho jsem se zasekla u Kvítku karmínového a bílého, ale věřím, že kletba je prolomena, protože v pátek jsem měla narozeniny a do mé knihovny přibylo rovnou pět nových knih! Pokud vás zajímá, jaké to jsou, čtěte dále.

Bez šance od Neala Shustermana jsem si chtěla přečíst od té doby, kdy jsem zjistila, že bude vycházet. Zaujala mě anotace, zaujala mě obálka a pozdější recenze mě ještě více navnadily. Tak proč nevyužít toho, že mám narozeniny a nenechat si ji koupit? Před chvilkou jsem ji dočetla a... více se dozvíte v recenzi :)

Stejný případ jako u předchozí knihy je Jiskra v popelu od Saby Tahir. Tato knížka s nádhernou obálkou a velice lákavou anotací mě zaujala už dávno, takže to taky byla jasná volba. Chystám se na ni teď a jsem na ni opravdu zvědavá.


Pekařovu dceru od Sarah McCoy jsem si přála už od Ježíška, ale došlo na ni až teď - naštěstí mám narozeniny docela brzo po Vánocích :) Příběhy z války čtu ráda, proto se na ni taky velmi těším. 


Jde vidět, že mě kamarádky opravdu době znají, protože název další knihy mě dokonale vystihuje - Šťastní lidé čtou a pijou kávu od Agnes Martin-Lugand. Tato knížka má krásnou obálku a těším se, až si ji otevřu a ke čtení si uvařím dobrou kávu :)

A nakonec mě potěšila další kamarádka, která ví o mé lásce k Harrymu Potterovi a podarovala mě tenkou knížečkou s názvem Kouzlo sebeuskutečnění a podtitulem Harry Potter v nás od Mathiase Junga. Jak říká anotace, ,, kniha může být ideálním dárkem pro čtenáře se zájmem o vlastní seberozvoj a pro všechny milovníky Harryho Pottera, kterým text pomůže porozumět příběhu v širších souvislostech. " Tak uvidíme. 


sobota 27. února 2016

Recenze: Grey

* E. L. James
* Grey (Grey)
* 560 stran, hardback s přebalem
* XYZ, 2016

Anotace:
Život Christiana Greye je čistý, disciplinovaný, plně pod kontrolou, plný bohatství a… naprosto prázdný. Až do dne, kdy do jeho života vstoupí Anastasia Steele. Snaží se na ni zapomenout, vytěsnit ji, ale místo toho ho strhne bouře emocí, kterou nedokáže pochopit a které nedokáže odolat. Dá mu Ana zapomenout na hrůzy dětství, které Christiana pronásledují každou noc? Nebo ho jeho temné sexuální touhy a snaha kontrolovat vše včetně téhle dívky donutí zničit křehkou naději, kterou mu Ana nabízí?

Už tomu bude pár let, co svět obletělo šílenství jménem Padesát odstínů šedi. Ani mně se nevyhnulo, všechny tři díly jsem zhltla během pár dní, ten poslední jsem měla dokonce dlouho předobjednaný. Nepovažuji se za nějakou extra zarytou fanynku této série, ale i přes velké množství odpůrců můžu říct, že má něco do sebe. V době, kdy se objevila, bylo v knižním světě něco takového nepřípustné, šokující a originální. Obdivuji odvahu autorky, že se nebála jít s kůží na trh. Na rovinu tady přiznávám, že já mám Fifty shades ráda - klidně mě ukamenujte :) Vím, že to není žádná vysoká literatura, ale na odreagování a zasnění - proč ne. 

Proto mě nemohla minout novinka letošního února, a to kniha Grey. V podstatě vlastně převyprávěný první díl této série z pohledu nikoliv Anastasie, ale Christiana. Autorka sama hned ve věnování zdůrazňuje, že tento díl napsala na přání čtenářů, kteří ji o něj prosili a prosili. Proto podotýkám, že kdo nechce, vůbec si tohoto jejího kroku nemusí všímat. Ať se mu klidně vyhne obloukem. Já jsem si Greye koupila a nestydím se za to :)

A jak se mi knížka líbila? Děj tady vyprávět nebudu, protože si myslím, že je známý i těm, kteří tuto sérii nečetli. Byla jsem zvědavá, jak se E.L. James popere s mužským pohledem na věc. A musím říct, že mě tento její počin bavil mnohem víc než ten z pohledu Anastasie. Mužské myšlení myslím autorka vystihla vcelku dobře a navíc nás čtenáře neotravovala na každé stránce Anina vnitřní bohyně, která mi ve všech třech dílech neuvěřitelně lezla na nervy. Christianovo vyprávění je proloženo akorát jeho sny - lépe řečeno jeho nočními můrami - které nám zas o něco víc přiblíží jeho dětství, i když na můj vkus tam toho klidně mohlo být vysvětleno ještě víc. Škoda jen, že velkou část knihy tvoří maily, které si Christian s Anou posílají a které už jsme jednou četli. Ale chápu, že tam musí být třeba pro ty, kdo se s prvním dílem Padesát odstínů šedi třeba nesetkali.

Christian je v podstatě parchant. který si je vědom svého bohatství a přitažlivého vzhledu a využívá je pro to, aby získal, co chce. V tomto případě chudinku naivní studentku literatury Anastasii Steeleovou. Ani v předchozích dílech, ani v Greyovi jsem ovšem nepochopila, co na ní Christian vidí. A když ji popisoval jako duchaplnou, skoro mě to až pobavilo. Ana je totiž cokoliv, jen ne duchaplná. Teď to vypadá, že si odporuji, ale je to Christian a ne Ana, kdo mě na této erotické sérii bavil a baví. 

Příběh plynul svižně, Christianovo líčení je stručnější, věcnější a taky vtipnější. I popisy jednotlivých erotických scén byly zajímavější, pokud se to tak dá říct. I když ke konci už mě taky malinko začínaly nudit, protože byly až moc dokonalé na to, že Ana byla vlastně čerstvě "zaučená". Ale Grey je vlastně taková pohádka a v pohádkách bývá většinou vše dokonalé, až na pár zádrhelů, které se ovšem časem určitě vyřeší. Tohle schéma najdeme i zde. To jsem ale od této knížky očekávala, šla jsem do čtení s tím, že vypnu, pobavím se a odreaguji a to se mi splnilo. Pokud jste fanynkami (nebo snad fanoušky?) této série, s klidným srdcem do této knížky jděte, možná se vám tak jako mně bude líbit víc než původní verze v Anině podání.  

úterý 23. února 2016

Teaser Tuesdays #14

Úterní meme, které pořádá Should Be Reading. O co jde?


=> Vezměte knihu, kterou momentálně čtete.

=> Otevřete ji na libovolné stránce.
=> Napište dvě teaserové věty bez spoilerů.
=> Sdílejte název knihy a autora. 





 Když Nick přijel do Altenburgu, zaparkoval vůz a vydal se do stájí, kde našel Alexe již trénujícího s Plutem. V sedle prováděl koně, střídal různé chody, přiměl ho měnit směr s dokonalou přesností a učil ho vzepnout se na zadních a zůstat bez hnutí stát, což se nazývá leváda a je to něco, k čemu jsou lipicáni přímo stvořeni. (str. 31)

Pegas, Danielle Steel

pondělí 22. února 2016

Recenze: Šepoty v písku

* Barbara Erskine
* Šepoty v písku (Whispers in the Sand)
* 264 stran, hardback s přebalem
* Nakladatelství BRÁNA, 2013 (4. vydání)
* Překlad: Jana Dušková

Anotace:
Napínavý děj má tentokrát dokonce tři časové roviny: staroegyptskou, viktoriánskou a soudobou. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní náplň i novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččniným deníkem, díky němuž ožívá romantický příběh z 19. století. Elixír tajuplných zápletek a dojemné milostné tematiky je pro čtenáře. 

Asi už jsem to někdy zmiňovala, že Barbara Erskine patří k mým nejoblíbenějším autorkám. K jejím knihám mě přivedla kamarádka, za což jsem jí dodnes vděčná, kdoví, jestli nebo kdy bych se k těmto úžasným příběhům jinak dostala. Je tomu už spousta let - řekla bych, že klidně 10 už by to být mohlo, kdy jsem poprvé a vlastně jako svou úplně první knížku četla Šepoty v písku. A tehdy jsem z ní byla unesená, protože v té době jsem ve škole milovala dějepis a starověký Egypt mě bavil úplně nejvíc. Tato kniha mě skutečně nadchla a byla jsem zvědavá, jak ji budu vnímat po druhém přečtení. 

Jak už je u Barbary Erskine zvykem, i v této knize se prolínají časové roviny, a to rovnou tři. Starověká, viktoriánská a současná. Kniha je rozdělena na několik kapitol a každá kapitola obsahuje ještě podkapitoly, které jsou všechny označeny malým čtverečkem s jiným obrázkem, aby bylo hned na první pohled jasné, o kterou rovinu se právě jedná. Kapitoly začínají krátkým úvodem právě ze starověkého Egypta a posléze příběh vypráví buď současná hrdinka Anna nebo anglická lady Louisa, což je Annina prababička, jejíž deník Anna vlastní. Musím se přiznat, že viktoriánská rovina mě bavila nejvíc, příběh Louisy jsem si skutečně užívala, i když ani ten současný nebyl vůbec špatný. 

V kostce jde o to, že Anna se po rozvodu vypraví do Egypta, aby znovu našla sama sebe a zjistila, kam se chce v životě vydat dál. Bere si s sebou Louisin deník, aby si ho během plavby po Nilu přečetla a zažila podobné dobrodružství jako ona, a také starou egyptskou lahvičku s vonným olejem, kterou kdysi dostala od své babičky darem. Na palubě výletního parníku se seznamuje s ostatními pasažéry různých zájmů a povah. Cestující podnikají výlety do starých chrámů a hrobek, ale provází je ještě něco podivného a zneklidňujícího, co pomalu proniká na palubu Bílé volavky i do životů lidí..

Musím říct, že i na podruhé jsem byla z této knížky naprosto nadšená. Čtení jsem si užila snad ještě víc než poprvé, vychutnala jsem si opravdu každou stránku a bylo mi líto, že příběh končí. I když vlastně ještě ne úplně - konec je totiž otevřený, ale nebojte, autorka konec dopsala v povídce, která se nachází ve sbírce Písky času. Líbilo se mi, jak si Barbara Erskine pohrála s charaktery postav, každý na mě působil uvěřitelně a realisticky, jako někdo, koho můžete skutečně na dovolené potkat. Dokázala ve mě vyvolat sympatie i nechuť k jednotlivým cestujícím, a pak to třeba úplně obrátit. Úplně nejvíc jsem si ale oblíbila Louisu a Hasana. Nebudu prozrazovat víc, ale jejich příběh mě opravdu dojal. 

Šepoty v písku už u nás vyšly poněkolikáté, já vlastním 4. vydání s krásnou obálkou, která ve mně skutečně evokuje Egypt a vyvolává touhu se tam vypravit a vidět všechna popisovaná místa na vlastní oči. Na knížce se mi líbí i mapa a trasa plavby, která je uvnitř vyobrazena, takže se čtenáře lehce orientuje, kde v ději se právě nachází. Této knížce dávám jasných pět hvězdiček, a doporučila bych ji všem, kdo mají rádi Egypt, magii, a milostné a dobrodružné příběhy.

středa 17. února 2016

Úlovky z knihovny XVIII.

Ahojte,
už dlouho se tu neobjevil žádný článek, a to jsem si plánovala, jak budu v únoru přispívat pěkně pravidelně. Ale člověk míní a brigády mění :P Ještě pořád mám dvě a protože čekám, až mě zaměstnají nastálo, tak zatím chodím na obě. Navíc jsem se konečně odhodlala a s kamarádkou jsme si naplánovaly letní dovolenou, tak musím pracovat o to víc :) No ale konec okecávání, pojďme k tématu dnešního článku. Včera jsem byla u doktorky a abych si tu nepříjemnou návštěvu trochu zpříjemnila, stavila jsem se i do knihovny, která je skoro hned vedle. Neměla jsem v plánu moc si toho půjčovat (ostatně jako vždycky), ale... Takhle to dopadlo!

Některé knížky jsem vybrala z novinek, dvě mám na doporučení paní knihovnice a zbytek mě zaujal svou anotací. Jednou z nich je třeba právě Černý led od Beccy Fitzpatrick. Má se jednat o romantický thriller, tak jsem zvědavá, anotace vypadá dost dobře.

Pegas od Danielle Steel mě zaujal v jednom z videí od Rodaw, kde ho ukazovala a moc hezky o něm mluvila, tak jsem si řekla, že ho taky zkusím. Děj se odehrává během 2. světové války, což je v knihách mé oblíbené období, takže myslím, že mě knížka bude bavit. A navíc má překrásnou obálku.


Krásná Filipína od Brigitte Riebe a Bludná sdělení od Sophie Hannah jsem viděla v novinkách a protože jsem dlouho nečetla nic historického ani pořádný thriller, spoléhám právě na tyhle dvě.

Knihu vzpomínek od Rowan Coleman mi doporučila paní knihovnice, že si všimla, že máme podobný vkus na knížky a že jí se hodně líbila, tak proč ji nezkusit. A na závěr ta nejtlustší bichle ze všech (na doporučení druhé slečny knihovnice) Kvítek karmínový a bílý od Michela Fabera - jsem zvědavá, jestli ji pokořím :)



Na závěr jedna tradiční otázka - četli/y jste něco z mého výběru nebo se chystáte číst? 


P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek, ale dnešní světlo je vážně příšerné!

úterý 9. února 2016

Teaser Tuesdays #13

Úterní meme, které pořádá Should Be Reading. O co jde?


=> Vezměte knihu, kterou momentálně čtete.

=> Otevřete ji na libovolné stránce.
=> Napište dvě teaserové věty bez spoilerů.
=> Sdílejte název knihy a autora. 





Vtom se rozezněla siréna ohlašující nálet. Všechny hlavy v místnosti se zasmušile a vyčerpaně zvedly k papundeklovému stropu jídelny, jako by skrz něj bylo vidět. (str. 62)
Krycí jméno Verity, Elizabeth Wein

pondělí 1. února 2016

Měsíc knihomola *LEDEN*

Ahojte, 
v novém roce jsem se rozhodla zavést novou rubriku na blogu, a to Měsíc knihomola. Inspirovala jsem se u Lucy z Reading With Lucy, která tento článek psala minulý týden a moc se mi líbil. Pojďte se tedy podívat, jak vypadal můj knižní leden. 


PŘEČTENÉ KNIHY
V lednu jsem přečetla celkem 12 knih. Byly to:

Skleněný trůn - Sarah J. Maas
Bestiář Harryho Pottera - Jody Revenson
Pátá vlna - Rick Yancey
Utajený drahokam - Virginia C. Andrews
Matné zlato - Virginia C. Andrews
Zázračný úklid - Marie Kondo
Deník mého stínu - Claire Kendal
Řeka osudu - Barbara Erskine
Střežená zóna - Matthew Reilly
Eleanor a Park - Rainbow Rowell
Hvězdy pražské zoo - Jiří Dědeček, Emma Pecháčková
Kostičas - Samantha Shannon


Některé knihy se mi líbily více, některé méně, ale to není nic neobvyklého :) Nadšená jsem byla z Bestiáře Harryho Pottera, na který se ještě chystám psát recenzi, naopak zklamáním pro mě byl Skleněný trůn. Dočetla jsem poslední dva díly ze série Ruby od Virginie C. Andrews, která se stala mou další srdcovou sérií od této autorky. Příjemně mě překvapila knížka Eleanor a Park, od které jsem toho příliš neočekávala, ale musím uznat, že příběh i zpracování bylo moc hezké. Přečetla jsem i další knihu od mé oblíbené Barbary Erskine a opět mi přinesla skvělý příběh z několika časových rovin. Pořádek v pokoji i v životě jsem si udělala podle knihy Zázračný úklid. A na konci měsíce jsem si dala re-reading Kostičasu, abych si připomněla příběh a připravila se na Vidořád. 

NOVÉ KNIHY
Během ledna mi do knihovničky přibyly 4 nové knížky:

Panství Downton - Jessica Fellowes
Dům vzpomínek - Barbara Wood
Volání minulosti - Barbara Wood
Erebos - Ursula Poznanski

Panství Downton patří k mým nejoblíbenějším seriálům, proto mi tato knížka nesměla doma chybět. Pořídila jsem si ji za výplatu, ale zatím nečetla, až bude více času, chci se znovu podívat na všechny díly seriálu a zároveň si i přečíst knihu. Dům vzpomínek a Volání minulosti jsem odkoupila od známého, který je původně chtěl někomu darovat, ale sešlo z toho. Díky tomu se mi dostaly do rukou za zvýhodněnou cenu. A Erebos jsem objevila v Levných knihách za 29 Kč, taku jsem ho tam nemohla nechat, i když už jsem ho jednou četla :)


RECENZE
Zveřejnila jsem 4 recenze:

Rudá královna: http://denik-jedne-knihomolky.blogspot.cz/2016/01/recenze-ruda-kralovna.html

Skleněný trůn: http://denik-jedne-knihomolky.blogspot.cz/2016/01/recenze-skleneny-trun.html

Zázračný úklid: http://denik-jedne-knihomolky.blogspot.cz/2016/01/recenze-zazracny-uklid.html

Střežená zóna: http://denik-jedne-knihomolky.blogspot.cz/2016/01/recenze-strezena-zona.html

FILMY A SERIÁLY
Poslední dobou moc filmy ani seriály nestíhám, protože spíš hodně čtu. Viděla jsem tedy jen nový film Filipa Renče Lída Baarová. Jak se mi líbil, si můžete přečíst tady. A pustila jsem se do znovusledování Cizinky (Outlander), protože jsem kdysi začala, ale nedodívala se. Z Cizinky jsem nadšená, stala se z ní taková moje večerní droga (hlavně teda z Jamieho, ach!) Už se nemůžu dočkat, až budou nové díly!

A jaký byl váš leden?

sobota 30. ledna 2016

TBR na únor

Ahojte,
protože únor už je za dveřmi, připravila jsem si hromádku knih, které bych právě v únoru chtěla přečíst. Většinou si čtecí plány nedělám, čtu zkrátka to, na co mám zrovna chuť, ale tentokrát se mi tady nashromáždilo pár knih, které bych si chtěla přečíst co nejdřív.


Jako první tady mám Vidořád od Samanthy Shannon. Do toho už jsem se pustila, ale je mi jasné, že ho za ten poslední zbývající lednový den nepřečtu, proto patří do hromádky na únor. 

Jako další mě čekají první dva díly série Uhtred z Bebbanburgu od Bernarda Cornwella Poslední království a Bledý jezdec. Jsou to momentálně moje jediné dvě výpůjčky z knihovny. Ještě asi nikdy se mi nestalo, že bych měla doma poslední dvě knihy z knihovny! Většinou jich mám spíš víc, než stíhám číst. Každopádně jsem na tyto historické romány dost zvědavá. 

Už dlouho si říkám, že bych chtěla zkusit Barbaru Wood, a jelikož jsem do své knihovničky získala takovým zvláštním způsobem Dům vzpomínek a Volání minulosti, tak mám konečně příležitost začít. 

A úplně na spodku hromádky leží Panství Downton, kniha o mém nejmilovanějším seriálu. Zatím jsem ji jen trochu prolistovala a už teď můžu říct, že je nádherná. Nemůžu se dočkat, až se do ní pustím.



středa 27. ledna 2016

Recenze: Střežená zóna

* Matthew Reilly
* Střežená zóna (The Great Zoo of China)
* 344 stran, hardback s přebalem
* Alpress, 2015

Anotace:
Číňané objevili dračí vejce miliony let ukrytá pod zemí. Tajně začnou budovat hypermoderní dračí ZOO a těsně před otevřením sezvou zahraniční vědce i novináře. Ti mají ohromující úspěch zvěstovat celému světu. Skupinka cizinců však zjistí, že dračí safari není tak bezpečné, jak ho čínská vláda chce prezentovat. Pak se rozpoutá peklo…


Práce v knihkupectví má jednu výhodu. Při přijímání a roznášení zboží po prodejně se mi do ruky dostanou i knížky, kterých bych si jinak ani nevšimla. A třeba v případě Střežené zóny by to byla škoda, protože bych přišla o napínavé a akční čtení, které mě rozhodně nenechalo chladnou. 


Normálně bych po Střežené zóně nesáhla, protože obálka mě na první pohled vůbec nezaujala a určitě mohla vypadat jinak, aby lépe vystihla podstatu příběhu. Ten má rozhodně originální námět. Samozřejmě mnoha lidem může připomínat Jurský park, ve kterém jsou dinosauři vyměněni za draky, ale já si vůbec nestěžuju, protože se mi celý ten nápad a myšlenka moc líbí. Draky mám ráda a bylo fajn přečíst si o nich i v jiném žánru než fantasy. 

Téměř celá zápletka už je vyzrazena v anotaci, proto se nebudu k ději moc vyjadřovat. Hlavní hrdinkou je herpetoložka CJ Cameronová, odbornice na krokodýly a velké plazy. Bohužel mi nebyla příliš sympatická, protože byla jen těžko uvěřitelná. V klíčových situacích se chovala naprosto klidně a odvážně, podnikala akční kousky jako elitně vycvičený voják a to mi k ní prostě nesedělo. Celou dobu mě taky strašně iritovalo vyjádření "dívka", přestože hned v úvodu se dozvídáme, že je jí 36 let. Ale budiž, to může být překladem. Horší opravdu byly její dokonalé vlastnosti a klišoidní osobní příběh. S dalšími postavami už jsem takový problém neměla, sedli mi vcelku všichni, ale vysloveného favorita jsem mezi nimi neměla. Snad jen Lucky, tu jsem si oblíbila od prvního okamžiku, kdy se v ději objevila. 

A teď k samotnému příběhu. Je rozdělen do několika kapitol, z nichž každá je uvedená citátem vztahujícím se k dané kapitole, což se mi dost líbilo. Stejně tak různé doprovodné mapky a schémata, které dokreslovaly dané situace a pomohly čtenáři lépe se orientovat v textu a představit si, co měl autor přesně na mysli. I akční a děsivé situace byly výborně popsány, jen mi později přišlo, že už se hodně začaly opakovat a podobat jedna druhé. Násilí a krve bylo v knize tak akorát, odpovídalo to situaci, už jsem četla horší. Autor měl výborně promyšlenou hierarchii a život draků, to skutečně oceňuji, tyto pasáže o jejich životě mě bavily asi nejvíc. 

Když to shrnu, kniha byla akční, napínavá, svižná a dynamická, Pozornost jsem malinko začala ztrácet až ke konci, když už přibylo opakujících se scén. Taky mi trochu vadilo, že hlavní hrdinka vždy jako nějakým zázrakem vyvázla skoro bez zranění. Konec byl sice poněkud klišé, ale docela se mi líbil. Střežená zóna byla moje první kniha od Matthewa Reillyho a určitě ne poslední. Četla jsem názory od jeho pravidelných čtenářů, že tato kniha byla slabší a vymyká se jeho standardu, o to víc jsem zvědavá na ty ostatní. Knížku bych doporučila každému, kdo si chce nenáročně odpočinout, ale přesto nehledá vysloveně vymývárnu mozku. Bonusem této knihy je totiž i několik zajímavých informací o krokodýlech a o tom, jak to v Číně chodí. 

úterý 26. ledna 2016

Teaser Tuesdays #12

Úterní meme, které pořádá Should Be Reading. O co jde?


=> Vezměte knihu, kterou momentálně čtete.

=> Otevřete ji na libovolné stránce.
=> Napište dvě teaserové věty bez spoilerů.
=> Sdílejte název knihy a autora. 






Zrovna když jsem k nim došla, Refájka si zřejmě usmyslela, že dá Julianovi lekci. Máchla obuškem a poslal k němu rozzuřeného ducha. (str. 99)

Kostičas, Samantha Shannon 

neděle 24. ledna 2016

Moje dojmy z Lídy Baarové

Krásný nedělní večer všem,
doufám, že jste si užili víkend aspoň tak jako já. Včera dopoledne jsme sice v knihkupectví dodělávaly inventuru, ale večer jsem se pak odměnila návštěvou kina. Asi většina z vás zaregistrovala velký boom kolem filmu Lída Baarová, který šel ve čtvrtek do kin. Já jsme se na tento film chystala a těšila už dlouho, takže jsme se včera domluvily s kamarádkama a udělaly jsme si takovou dámskou jízdu, která byla skvělá včetně filmu, coly a popcornu :)


Na film jsem šla s tím, že jsem o Lídě Baarové moc nevěděla, pouze to, co jsem pochytila z traileru. Ale s klidným srdcem můžu říct, že mě děj úplně pohltil. Na začátku se setkáme s mladičkou Lídou Baarovou v podání krásné Táni Pauhofové, která právě dostala pozvání na kamerové zkoušky do Berlína, kde získá velkou roli po boku německé filmové star Gustava Frölicha, kterého hraje Gedeon Burkhard (mimochodem můj velký oblíbenec od dob Komisaře Rexe, kterého jsem v dětství hodně žrala :)). Lída a Gustav prožívají velkou lásku, oba jsou na vrcholu své kariéry, ale pak se vztah mezi nimi pokazí, když vstoupí do hry říšský ministr Goebbels, Lídina druhá osudová láska. Goebbelse hraje Karl Markovics, u nás známý jako Stockinger také z Komisaře Rexe. 

V průběhu filmu sledujeme Lídiny vzestupy i pády, její setkání s Hitlerem (Pavel Kříž), obvinění z kolaborace s nacisty, její uvěznění, tvrdé výslechy i nejednu tragédii v rodině. Film je vyprávěn formou rozhovoru se starou Lídou Baarovou, která svůj život dožila v osamění v Salcburku. Mladá studentka s ní dělá rozhovor a Lída prostřednictvím vzpomínek rekapituluje svůj život. 

Pro mě byl film hodně emotivní, některé scény byly dojemné, některé drsné, některé vtipné a z plátna jsem nespustila oči ani na okamžik. I herecké obsazení bylo podle mě výborné, kromě již zmíněných ve filmu účinkují také třeba Simona Stašová, Lenka Vlasáková, Michal Dlouhý, Jiří Mádl a další. Líbily se mi i krásné kostýmy a účesy, úplně jsem se ponořila do té doby. Jediné, co mě malinko mrzelo, bylo, že film nepůsobil úplně autenticky z hlediska řeči. Myslela jsem, že uslyším víc němčiny, ale na druhou stranu je mi jasné, že pro české publikum je schůdnější film nechat (nebo nadabovat) v češtině. Překvapilo mě, že má na Československé filmové databázi film tak nízké hodnocení a nepříliš lichotivé komentáře. Ale já nejsem filmový kritik, jsem laik a běžný divák, a jako taková říkám, že se mi Lída Baarová hodně líbila, bavila jsem se od začátku až do konce, a dostala jsem ještě víc, než jsem očekávala, takže za sebe film s klidným srdcem doporučuji :)





pondělí 18. ledna 2016

Úlovky z knihovny XVII.





Po dlouhé době tady mám konečně zase článeček s úlovky z knihovny. Před Vánoci jsem do knihovny moc nechodila, protože jsem v tom pracovním zápřahu neměla moc čas číst. Teď ho konečně zase mám, tak jsem neodolala a přinesla si domů docela slušnou hromádku. Sice mám ještě nějaké zásoby od Ježíška, ale kdo by v knihovně odolal? Určitě to velice dobře znáte :) Něco jsem vybrala náhodně a něco cíleně, tak uvidím, jak se mi budou všechny knížky líbit. Četly/i jste některou z nich?



Chtěla jsem něco lehkého a romantického a objevila jsem tam hned dvě knížky, které si chci přečíst už delší dobu, tak jsem si je odnesla. První z nich je Eleanor a Park od Rainbow Rowell a druhou Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris. Na obě se celkem těším, očekávám od nich milé počtení a odpočinek od všedního dne. Od Rainbow už jsem četla Fangirl, která se mi hodně líbila, a na Eleanor a Parka jsem četla docela dobré ohlasy. A co se týče druhé knížky, cestování časem mám hodně ráda, tak snad nebudu zklamaná. 




Dále jsem si vzala Řeku osudu od Barbary Erskinové. Barbara je už dlouhá léta jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek, její styl vyprávění a příběhy mi sedí a moc mě baví. Do Řeky jsem se už začetla a myslím, že nebude výjimkou.

Pak jsem si půjčila Střeženou zónu od Matthewa Reillyho , protože mě zaujala už v knihkupectví svou anotací. Tématem je vybudování dračí ZOO, což se ale zřejmě nějak pokazí. Takové knížky můžu, tudíž jsem na ni dost zvědavá. 

A nakonec na doporučení své sousedky jsem si půjčila první dva díly z historické série Uhtred z Bebbanburgu od Bernarda Cornwella - Poslední království a Bledý jezdec. Prý se jí to hodně líbilo, takže se na čtení taky těším. 

neděle 17. ledna 2016

Recenze: Zázračný úklid

* Marie Kondo
* Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy (The Life-Changing Magic of Tydying)
* 192 stran, hardback
* Knižní klub, 2015

Anotace:
Poznejte originální umění, díky němuž se spolehlivě zbavíte nepořádku a náležitě si uspořádáte věci. Tato přesvědčivá knížka se právem stala ohromným bestsellerem po celém světě a vyšvihla se na první místo žebříčku New York Times. Proměňte svůj domov pomocí autorčiny inspirativní metody v trvale uklizené prostředí: klíčem je vypořádat se s domácností ve správném pořadí, ponechat si jen to, co opravdu milujete, a udělat vše rychle. Změníte tak svůj život – získáte větší sebejistotu, budete úspěšnější a možná i konečně zatočíte s přebytečnými kily. A především načerpáte energii k tomu, abyste žili podle svých představ. 

Knížka Zázračný úklid se objevila v knihkupectvích někdy ke konci roku 2015 a ihned mě zaujala svou anotací i obálkou, která vypadá... no, uklizeně. Protože jsem člověk, který neustále bojuje s přemírou věcí (řekněme si to na rovinu - jsem kramář a je mi líto cokoliv vyhodit :D), byl tento titul něco přesně pro mě. A po přečtení musím říct, že mě knížka v mých očekáváních vůbec nezklamala - ba právě naopak, jsem z ní nadšená. 

Autorkou je Japonka Marie Kondo, která se od útlého věku zabývá uklízením a ukládáním věcí, jak sama popisuje v úvodu. Ten mi přišel trošičku zdlouhavý, v podstatě jako reklama na Mariinu agenturu, která pomáhá lidem naučit se uklízet. Ale pak konečně nastoupily na scénu konkrétní tipy a rady a to už byl úplně jiný level. Marie čtenářům radí, jak s úklidem vůbec začít, co je nejdůležitější a jaký má uklizený dům či byt vliv na kvalitu života. Kniha je rozdělena do několika kapitol, z nichž každá se věnuje jiné podkategorii, ale nejzákladnější poselství knihy je - vyhodit všechny nepotřebné věci. Když tohle dokážeme, zbytek už je v podstatě nesmírně jednoduchý. A opravdu to na mě tak působilo. 

Sama o sobě uklízím nerada. Nevadí mi každotýdenní úklid, jako je vytírání prachu, vysávání atd. Ale jakmile se mám vrhnout na šuplíky a skříně, strašně se mi do toho nechce. Ale po dočtení Zázračného úklidu jsem pocítila - světe, div se - chuť hned se do toho pustit! A taky jsem to udělala. Podle metody KonMari (jak Marie svou metodu pojmenovala) jsem se pustila nejdříve do třídění oblečení, které nenosím. A musím říct, že se mně i mé skříni opravdu nesmírně ulevilo. Sice jsem nezvládla celý úklid provést naráz, jak Marie taky radí, ale chuť pokračovat mě neopustila. Budu pokračovat další kategorií z jejího seznamu a věřím, že se mi opět o něco ulehčí. A tak to má být. Dosud jsem si moc neuvědomovala, jaký má můj pokoj vliv na celý můj život. Dřív jsem byla nešťastná a nespokojená, když jsem se dívala na ty hromady věcí, které se tyčily kolem mě, ale nedokázala jsem se s nimi rozloučit, ačkoliv mi na nic nebyly. Ale dnes se mi dýchá o hodně volněji a cítím se mnohem lépe. 

Samozřejmě ne všechny rady jsou použitelné a aplikovatelné u nás, protože přece jen je Japonsko úplně jiná kultura, ale na druhou stranu - při čtení jsem se hodně často cítila, jako by Marie psala přímo o mě. Díky ní a její knize jsem se konečně dokázala podívat pravdě do očí a zjistit, že spoustu věcí, které doma schraňuji, vlastně vůbec nepoužívám. Proto tuhle knížku z vlastní zkušenosti doporučuju všem, kdo mají podobný problém jako já, ale klidně i ostatním. Třeba se po pořádném úklidu budete cítit ještě spokojeněji než doposud :)

čtvrtek 14. ledna 2016

15 NEJ za rok 2015

Je tady polovina ledna a to je ideální doba na shrnutí předchozího roku. Proto bych vám ráda představila své NEJ knihy za rok 2015. Celkem jsem přečetla 107 (knihy počítám vždy od Vánoc, kdy Ježíšek naděluje nové. Pokud bych to brala poctivě od ledna, bylo by to 104 knih). Pro srovnání - loni jsem přečetla 95 knih. Mám z toho velkou radost, protože s takovým číslem jsem ani nepočítala. Myslela jsem, že hodně času mi sebere psaní diplomky, učení se na státnice a brigády, ale očividně se na příjemně strávené chvilky čas najde vždycky :) A teď už pojďme na výběr vítězů několika kategorií.

NEJLEPŠÍ - Květy z půdy (Virginia C. Andrews)
O první místo v této kategorii bojovaly hned tři knihy, a to Cizinka od Diany Gabaldon, Nejtemnější hodina od Barbary Erskine a Květy z půdy, které se nakonec staly vítězem. K tomu snad ani není co dodávat. Ze všech stran vychvalovaná kniha, více si můžete přečíst v mé recenzi. Díky této knize se Virginia C. Andrews stala jednou z mých oblíbených autorek, momentálně dočítám její další sérii Landryovi a není o nic horší než Květy z půdy. Tahle dáma prostě umí psát. 

NEJHORŠÍ - Dokonalá chuť aneb Jak sníst svého manžela (Natalie Young)
Nevím, jestli sem tuhle knížku vůbec můžu zařadit, protože jsem ji ani nedočetla do konce, ale přesto. Po pár stránkách se mi udělalo zle, snažila jsem se, ale prostě to nešlo. Bylo to nechutné a zvrácené a už nikdy tuhle knížku neotevřu. Až na povedenou a originální obálku a celé zpracování knihy to byl hnus.

NEJROMANTIČTĚJŠÍ - Fangirl (Rainbow Rowell)
Recenzi jsem sice nenapsala, ale Fangirl mě okouzlila. Jako bych se v hlavní hrdince našla - až na to, že nepíšu fanfikce. Opravdu povedená knížka, ráda se k ní vrátím.

NEJSMUTNĚJŠÍ - Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)
I když jsem od začátku tušila, jak to dopadne, stejně jsem závěr obrečela. Pokud máte rádi srdceryvné scény a romantiku až na půdu, tohle by pro vás mohlo být to pravé.

NEJVTIPNĚJŠÍ - Poslední aristokratka (Evžen Boček)
Zná ji snad každý, a každému, kdo ji četl, se líbila. Doporučuji všem na potkání, fakt se zasmějete.


NEJNAPÍNAVĚJŠÍ - Labyrint: Útěk (James Dashner)
Pro někoho kniha možná průměrná, pro mě skvělá. I když další díly až tak povedené nejsou, první díl byl výborný, byla jsem napjatá na každé stránce. Psala jsem i recenzi.

NEJDRSNĚJŠÍ - Marťan (Andy Weir)
Kniha nejdrsnější ani ne tak dějem, jako prostředím. Když si představím, že bych zůstala uvězněná na Marsu, bez jídla a možnosti dostat se domů... brr, je to vážně děsivá představa. Moje recenze: http://denik-jedne-knihomolky.blogspot.cz/2015/07/mars-je-jeho-domovem.html.

NEJDĚSIVĚJŠÍ - Temné šílenství (Wulf Dorn)
Hlavním tématem je zde stalking, který mě děsí sám o sobě, proto v této kategorii vítězí právě Temné šílenství. Trochu více o knize najdete zde.

NEJNUDNĚJŠÍ - Solitaire (Alice Oseman)
Tak tohle byl opravdu přešlap, nebavil mě příběh, který snad ani žádný nebyl, hlavní hrdinka mi lezla na nervy, podle mě se Solitaire opravdu nepovedl. Recenze zde.

NEJORIGINÁLNĚJŠÍ - Golema a džin v New Yorku (Helene Wecker)
Povedená fantasy kniha o dvou neobvyklých nadpřirozených bytostech zasazená do New Yorku 20. století, hodně se mi líbila, recenze tady.


NEJTLUSTŠÍ - Mořeplavec (Diana Gabaldon)
Dianiny knihy jsou tradičně velmi tlusté, Mořeplavec mezi nimi ale v loňském roce vedl se svou tloušťkou 1008 stran.

NEJTENČÍ - Deník vydržované ženy (Petra Poncarová)
Příjemná jednohubka na 2 hodinky, kterou jsem dostala od kamarádky. Počet stran - 160.

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ - Miniaturista (Jessie Burton)
Na tuto knihu jsem slyšela hodně kritiky a upřímně nechápu proč. Mě příjemně překvapila a čtení jsem si skutečně užila, moje recenze je tady.

NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ - Šepotání (A. G. Howard)
Taková krásná obálka a takový... divný příběh pod ní. Nemůžu tomu říct jinak - byl to prostě úlet, ani jsem ji pořádně nedočetla do konce, jen proletěla zbývající stránky.

NEJHEZČÍ OBÁLKA - Elita (Kiera Cass)
To už je asi tradice, loni se mi nejvíc líbila obálka Selekce, letos je to Elita. Ale může se tomu někdo divit? :)