úterý 13. října 2015

Teaser Tuesdays #5

Úterní meme, které pořádá Should Be Reading. O co jde?


=> Vezměte knihu, kterou momentálně čtete.
=> Otevřete ji na libovolné stránce.
=> Napište dvě teaserové věty bez spoilerů.
=> Sdílejte název knihy a autora. 







Beatrice posunula mikrofon na otočném rameni nad stůl, aby ho měla blíž u úst, a oznámila datum, čas, místo a jména přítomných osob. "Právě se dívám na ostatky ženy s předpokládaným jménem..." Pohlédla na detektiva. (str. 67)

Kůže, Mo Hayder

pátek 9. října 2015

7 důvodů, proč miluji podzim

1. Podzim je mé nejoblíbenější roční období. Mám ráda jak slunečné a teplé babí léto, tak i deštivé a pošmourné dny. To totiž můžu bez výčitek zůstat doma v suchu a teple a číst :) A neznám nic krásnějšího, než padající barevné listí!

2. Nastávají dlouhé zimní večery, brzo se stmívá a venku je chladno. Právě na podzim a v zimě vždycky přečtu nejvíc knih, navíc mám čas na všechny ty tlusté několikasetstránkové bichle, které po zbytek roku odkládám právě na toto období (a samozřejmě taky na seriálky).

3. Tento bod souvisí s bodem 2. Miluji, když se při čtení můžu zachumlat do své hřejivé růžové deky, uvařím si horký čaj nebo kávu a zapálím voňavou svíčku. Prostě čtení na podzim je nejlepší :)

4. Když jdu ven, navleču na sebe teplý svetr, kolem krku omotám měkoučkou šálu a navrch hodím bundu nebo kabát. Miluji tohle vrstvení! Podzimní oblečení je podle mě velmi variabilní, můžu nosit jak kalhoty, tak i sukně a punčochy, a to mě hrozně baví. 

5. Konají se všemožné zajímavé akce, ať už poutě, slavnosti vína, řemeslné jarmarky, lampionové průvody nebo třeba burčákové pochody. Hrozně ráda chodím a ochutnávám nabízené dobroty, třeba takovou medovinu nebo trdelník :)


6. Přestože Halloween neslavím, je mi tento svátek sympatický, a to hlavně výzdobou. I svůj pokoj se vždy snažím nějak podzimně vyladit, a dýně jsou ideálním doplňkem. 

7. Blíží se Vánoce, to asi nepotřebuje žádný komentář :) 

zdroj

Které roční období máte nejraději vy a proč? 

čtvrtek 8. října 2015

3x minirecenze: Kočár do neznáma, Třetí přístav, Druhý břeh

* Kočár do neznáma
* Hana Marie Körnerová
* 328 stran, vázaná
* MOBA, 2013

Revoluční změny po roce 1789 obrátily život naruby nejen ve Francii. Vojska pochodují napříč Evropou, stará šlechta je na útěku. Na nejistou cestu se vydávají i dvě sestry, které s nepatrným doprovodem musely narychlo opustit domov a teď hledají útočiště u příbuzných po celé Evropě. Nejprve zamíří do Itálie, ale rozbouřená doba je vyžene i z tohoto azylu. Musejí dál, staré rodinné spory a nové politické intriky jim však znemožňují najít dočasný domov na místech, která dobře znají. Jejich poslední nadějí se proto stávají vzdálení, zcela neznámí příbuzní a zámek kdesi v Čechách? 

Úvodní díl nejnovější série mé nejoblíbenější české autorky Hany Marie Körnerové nás zavádí do Francie konce 18. století. Seznamujeme se se dvěma sestrami Hermínou a Stefanií, které žijí na zámku Meuron se svou babičkou. Porevoluční podmínky je však z jejich panství vyženou a všechny tři prchají kočárem do neznáma - jejich cesta vede nejprve do Itálie a poté do Čech. A nebyla by to H. M. Körnerová, kdyby cestou naše hrdinky nenatrefily na spoustu potíží a problémů, ale také na osudové muže, kteří zamíchají s osudy všech zúčastněných. Autorka výborně vykreslila povahové rysy jak odvážné a odhodlané Hermíny, tak slabé a bezmocné Stefanie, grand-mére i jejich mužských protějšků a dalších šlechticů. Na sestry se valí jedna pohroma za druhou a když se zdá, že horší už to být nemůže, autorka nás ujistí, že může. Hermína a Stefanie nemají jednoduchý život, a jak se s ním poperou, si můžete přečíst právě v prvním díle této skvělé série. 

* Třetí přístav
* Hana Marie Körnerová
* 328 stran, vázaná
* MOBA, 2014

Revoluční změny po roce 1789 obrátily život naruby nejen ve Francii. Stefanie a Hermína, dvě sestry, které musely po Francouzské revoluci uprchnout ze země, se marně pokoušely najít azyl u příbuzných v Itálii. Jejich nelehká pouť Evropou končí na malém panství v Čechách, odkud pocházel jejich pradědeček. Ani tady však situace není idylická. Sestrám znesnadňuje život nejen neznalost jazyka, ale především zpřetrhané rodinné svazky a nevyřešené majetkové poměry. K tomu, aby našly nový domov, je třeba mnohem víc než pouhá dobrá vůle...

Nepřízní osudu pronásledované sestry Stefanie a Hermína se usazují v novém domově kdesi v Čechách, o nichž nikdy dříve neslyšely a jejichž řečí se nedomluví. Přesto se zdá, že dříve nebo později se k nim štěstí přece jen vrátí. Dívky si pomalu zvykají, i když si s sebou nesou šrámy z minulosti, které se nikdy nezahojí. Zejména Stefanie si jejich následky ponese až do smrti. Ale vypadá to, že přece jen nikdy nebudou mít klid a pokoj. Dokonce i silná Hermína zažije svůj první velký otřes a odhalí jedno velké tajemství. Bez problémů nevychází ani jejich vztahy s muži. Z existenčních důvodů musí zapomenout na své velké lásky a provdat se z rozumu. Zasněná Stefanie se ovšem o takové přízemní starosti nezajímá, hlavní břemeno leží na Hermíně. Naše hrdinky si opět kladou otázku - mohou být vůbec někdy šťastné nebo jsou navždy zatracené?

* Druhý břeh
* Hana Marie Körnerová
* 376 stran, vázaná
* MOBA, 2015

Sestry Hermína a Stefanie, které po revoluci uprchly z Francie, nacházejí po dlouhé a dobrodružné cestě Evropou nový domov v Čechách. Život na malém panství však komplikuje nenávist příbuzných, kteří se všemožně snaží připravit je o majetek. A tak obě nakonec z existenčních důvodů uzavírají sňatek. Stefanie ale záhy ovdoví a ani Hermína se nevyhne komplikacím – ve Florencii je konfrontována s minulostí...

Už potřetí se setkáváme s našimi starými známými sestrami de Marigny. Konečně se zdá, že se jejich život uklidnil a ustálil. Obě si prošly spoustou utrpení, které na nich zanechalo trvalé následky. Obě je to svým způsobem ovlivnilo a změnilo a jsou odhodlané přijmout každou drobnou radost s pokorou a radostí. Stefanie je sice vdova, ale v Itálii na ni čeká dědictví, Hermína je vdaná paní, na jejíž manželské lásce ale leží drobná skvrna v podobě její první a opravdové lásky. Obě se snaží být šťastné a spokojené, ale jejich štěstí ještě není úplné. Třeba se ale blýská na lepší časy... 


Všechny tři díly z této úžasné série jsem přelouskala jedním dechem, nechybí jim romantika, napětí, akce, zloba, zrada a celá škála dalších emocí. Všechny postavy jsou výborně vykreslené, stejně tak proměny jejich charakterů v důsledku prožitých vzestupů a pádů. Jak hlavní, tak i vedlejší postavy si oblíbíte nebo je budete nenávidět. Na každé stránce se něco děje, nenudila jsem se ani chviličku a nemůžu se dočkat, až vyjde další pokračování, které slibuje otevřený konec. Všem milovnicím romantiky doporučuji, ale nejen jim, protože láska je tady dávkována opatrně a provázená spoustou neštěstí, proto nejsou romány H. M. Körnerové přeslazené. Obálky všech tří knih mohou na první pohled působit ponuře, ale na druhý pohled v nich odhalíte skrytou nostalgii starých dobrých časů. Možná dokonce stejně jako já zatoužíte vrátit se v čase a žít v 18. století. Jediné, co bych malinko vytkla, jsou názvy jednotlivých dílů, které mohou být trochu zmatečné, protože druhý díl nese v názvu slovíčko třetí a třetí díl naopak druhý, ale to je jen drobounká muška :) Co naopak oceňuji, je shrnutí předchozího dílu na začátku toho navazujícího, a taky slovníček a vysvětlení použitých pojmů na konci všech knih. Nenásilnou formou se tak dozvíme i spoustu drobností a zajímavostí z historie, nejedná se tedy jen o bezduchou červenou knihovnu, je vidět, že autorka si dala spoustu práce se studiem dobových reálií a historických souvislostí. Za mě stoprocentně ano, tohle se mi hodně líbí. 

středa 7. října 2015

Úlovky z knihovny XVI.

Konečně jsem zase po dlouhé době zavítala do knihovny. A vybrala jsem si několik zajímavých knížek, na které se velmi těším.

Hana Marie Körnerová - Druhý břeh
Třetí pokračování příběhu sester Stefanie a Hermíny. První dva díly Kočár do neznáma a Třetí přístav byly úžasné a jak je u autorky dobrým zvykem, plné romantiky, napětí, akce, lásky a zrady. Nejinak tomu určitě bude i teď, paní knihovnice mě hned upozorňovala, že určitě bude ještě i další pokračování, protože příběh prý opět končí otevřeně. Už jsem se začetla a zatím musím hodnotit jedním slovem - skvělé!

Mo Hayder - Kůže
O této autorce už jsem slyšela a četla mnohé, její knížky mě však zatím míjely. Tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas to napravit. Anotace zní dost morbidně a to já můžu, takže jsem velmi zvědavá, jak se mi bude Kůže líbit.

John Green - Příliš mnoho Kateřin
Další greenovku jsem v novinkách popadla spíše ze zvyku než z opravdové touhy si ji přečíst. Jeho předchozí knížky jsem sice četla a mám je i doma, ale jsem z nich tak trochu rozpačitá. Hvězdy se mi líbily hodně, ale Hledání Aljašky a Papírová města mě už tak moc nebavily. Podle mě jeho knihy patří do kategorie neurazí - nenadchne, ale proč si nepřečíst i tu zatím nejnovější.



pondělí 5. října 2015

Teaser Tuesdays #4

Úterní meme, které pořádá Should Be Reading. O co jde?


=> Vezměte knihu, kterou momentálně čtete.
=> Otevřete ji na libovolné stránce.
=> Napište dvě teaserové věty bez spoilerů.
=> Sdílejte název knihy a autora. 






Jamie Fraser seděl na kamenné podlaze prázdného skladiště a třásl se, objímal pažemi kolena a snažil se trochu zahřát. Myslel si, že už mu nikdy nebude teplo. (str. 132)


Mořeplavec, Diana Gabaldon

Úspěchy i neúspěchy

Krásný večer všem!
Po delší době se zase hlásím. Už je to téměř měsíc, co jsem udělala státnice, a tolik jsem se těšila, až se konečně zase naplno ponořím do čtení a psaní článků na blog. Ale jak už to tak bývá, nikdy to není tak, jak si člověk naplánuje. Myslela jsem, že to nejhorší už je za mnou, protože psaní diplomky a následné učení, do toho práce, mě hrozně psychicky vyčerpalo. Věřila jsem, že bude konečně líp, že si začnu užívat volného času a svých koníčků. Místo toho ale přišla pro mě další rána. Je to trochu osobní, ale myslím, že si zasloužíte vysvětlení zdejšího pusta a prázdna. Rozešli jsme se s přítelem. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a nebudu zastírat, že mě to dost zasáhlo. Proto jsem ani neměla náladu na nic. Teď už je to skoro měsíc a konečně jsem se z toho vzpamatovala a začínám vše vidět růžověji. Útěchu jsem našla hlavně v knížkách, protože když čtu, nikdy nejsem sama. A nejlepší záplatou pro bolavou duši je Harry Potter :) Dnes jsem se ale vypravila do knihovny i pro další knížky, tak snad se konečně můj svět vrací do normálu. 

Omlouvám se, pokud někdo nemá tyto osobní a vykecávací články rád, ale cítila jsem potřebu trochu svou nepřítomnost zde vysvětlit a vypsat se. Od příště už to bude o knížkách, slibuju!


Zatím se mějte krásně :)