Recenze: Čas odejít

* Jodi Picoult 
* Čas odejít (Leaving Time)
* 456 stran, vázaná s přebalem
* Ikar, 2015

Anotace:
Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? 
Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá.

Moje první setkání s Jodi Picoult dopadlo víc než výborně. Už dlouho jsem si říkala, že si od ní chci konečně něco přečíst a náhoda tomu chtěla, že tou první knihou byl právě Čas odejít. Anotace mě nalákala, stejně jako krásná obálka, která na první pohled evokuje západ slunce v africkém safari. 

Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř osob. První z nich je Jenna, která se snaží najít svou deset let ztracenou matku - nevěří totiž, že by ji jen tak bez rozloučení či vysvětlení opustila. Pokud ovšem není mrtvá... Další je Serenity - kdysi slavná vědma, která dokázala komunikovat s duchy. Jenně pomáhá také Virgil, bývalý detektiv, v současné době alkoholu holdující soukromé očko. A posledním vypravěčem je Alice, Jennina matka, prostřednictvím jejíchž vzpomínek rekonstruujeme celý příběh. Nejdřív jsem si na střídání postav nemohla zvyknout, bavily mě jen částí vyprávěné Jennou a Alicí, ale postupem času jsem hltala úplně všechno, protože každý kdo mluví, má co říct, a jeho část je podstatná a v příběhu nenahraditelná. Vyprávění jednotlivých postav jsou taky odlišeny jiným druhem písma, což zpočátku může působit rušivě, ale poté jsem to ocenila jako přehledné. 

Celý děj knihy se točí kolem vztahu matky a dcery. Může matka opustit bez rozloučení svoje dítě a potom žít v klidu dál někde jinde? Nebo ji k tomu donutí okolnosti, případně něco mnohem horšího? Před čtenářem se rozvíjí hluboký příběh plný emocí, lásky, viny, a také plný slonů. Pro milovníky zvířat budou tyto části třešničkou na dortu, ale myslím, že chytnou za srdce úplně každého. Pro mě byly pasáže popisující utrpení a truchlení slonů nejvíce dojemnými částmi knihy. Všechny byly založeny na skutečných událostech, jak autorka podotýká v poděkování a doslovu. 

Nemalou roli hraje také svět duchů a komunikace s nimi. Kniha mi dala úplně jiný náhled na tuto problematiku. Dřív jsem byla nevěřící Tomáš, ale co když...? Stejně jako si myslíte, že celou dobu tušíte, co se Alici a Jenně stalo, tak si myslíte, že víte, jak svět duchů funguje. Závěr knihy vás ale vyvede z omylu a naprosto všechny vaše teorie převrátí vzhůru nohama. Na konci nastane obrat o sto osmdesát stupňů a bude to jízda. Poslední několik stran jsem hltala doslova s otevřenou pusou. Bylo to prostě famózní a tuto knihu můžu od srdce doporučit všem věkovým kategoriím - převážně tedy ženským. Pokud hledáte vhodný dárek pod stromeček pro maminku, babičku, sestru, tetu nebo kamarádku, myslím, že ani u jedné z nich tímto silným příběhem nešlápnete vedle. Jodi Picoult přesně ví, co dělá, a nesmírně se těším, až otevřu některou další její knihu.