Královna PCT

Autorka: Cheryl Strayed

Název: Divočina

Originální název: Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail

Rok vydání originálu: 2012

Rok vydání v ČR: 2015

Formát: 400 stran, brožovaná

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Saskia Hudecová

Anotace: 
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť.
V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacific Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington.
Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství. 

Dříve než o knize jsem v tomto případě slyšela o filmu. V kině jsem viděla trailer, který mě hodně zaujal, a byla jsem rozhodnutá se na film co nejdříve podívat. Naštěstí mi kamarádka náhodou půjčila nejprve Divočinu v knižní podobě, která mě úplně nadchla. 

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je Cheryl, která vypráví svůj životní příběh. Smrt matky, závislost na heroinu a rozvod ji donutily přehodnotit své životní postoje a začít znovu. Až posud to může znít jako typický začátek klišoidní knihy, opak je však pravdou. Ano, Cheryl si prošla všemi zmíněnými strastmi, ale rozhodně to z ní neudělalo roztřesenou husu, která se bojí vlastního stínu. Cheryl se rozhodla vydat se na dlouhou pěší túru divočinou severoamerických hor - a to úplně sama - aby si urovnala život a znovu našla sama sebe. 

Od počátku mi byla sympatická. Byla to obyčejná holka s (ne)obyčejnými problémy a nebývalou odvahou. Já bych se nikdy takto nikam sama nevydala - na to jsem moc velký srab. Putovat téměř vylidněnou krajinou, jen s obrovským batohem zvaným Monstrum na zádech, v tlačících botách a s pouhou píšťalkou jako zbraní, to vyžaduje opravdové "koule" - jako o Cheryl prohlásil jeden z trekerů, se kterými se na své cestě potkala. A ty Cheryl skutečně měla. 

Při svém putování se setkala s nepřízní počasí - ať už ji sužovalo úmorné vedro, zrádný sníh nebo nekonečný déšt, s kojoty, medvědy, chřestýši a jinou havětí, s nepříjemnými lidmi (ačkoliv těch příjemných bylo mnohem více), nedostatkem vody, peněz a jednotvárností jídla, a musela řešit věci, nad kterými se běžný smrtelník žijící v civilizaci ani nezamyslí - kde se vyspat, kde se vykoupat, kam jít na záchod, jak se vypořádat s ženskými problémy? 

Své vyprávění o pouti po pacifické hřebenovce Cheryl prokládá vzpomínkami na své dětství, na matku, otce, otčíma i sourozence, na své manželství a nepovedené vztahy. Přesto z ní nikdy není cítit hořkost, naopak vypráví s lehkostí, nadhledem a vtipem. 

Kniha je rozdělena na několik částí a ty pak ještě na další kapitoly. Na začátku knihy najdeme mapu Cheryliny trasy a na konci seznam knih, které cestou přečetla a spálila. Moc se mi líbí také filmová obálka s Reese Witherspoon coby představitelkou hlavní role. V nejbližší době mám v plánu podívat se i na film, i když tuším, že knihu nepřekoná. Vzala mě totiž za srdce, několikrát jsem se s chutí zasmála, párkrát jsem měla slzy na krajíčku a každou stránku jsem si do posledního písmene užila. Cheryl sice ztratila sama sebe, ale dokázala se znovu najít a přitom ještě překonat zdánlivě nepřekonatelné.  

Anotace: databazeknih.cz

Obrázek: data.bux.sk

Úlovky z knihovny XIII.

Stále bojuji s časem, ale v knihovně prostě nikdy neodolám. I když jsem šla jen pro jednu rezervaci, domů jsem se vrátila se třemi knížkami. 

Rezervačku jsem měla na 21. den od Kass Morgan. Prvních 100 jsem přečetla už před nějakým časem a momentálně jsem se stala závislou na seriálu. Takže pro mě nutnost. 

Šachové figurky od Petera Maye jsou pokračováním lewiské série. Jeho styl mě hodně baví a příběhy taky, takže nebylo co řešit, když jsem tuto knížku zmerčila mezi novinkami. 

A mým posledním úlovkem je Miniaturista od Jessie Burton. Anotace zní skvěle, ovšem recenze už takové nadšení nehlásají, takže jsem zvědavá, jak se bude líbit mně. 

Četli/y jste některou z nich? Jak se vám (ne)líbily? 

Květnové těšení

V květnu mám svátek a už se moc těším, protože vždycky dostanu nějaké peníze, za které si můžu pořídit nové knížky. Dělám si zálusk na několik skvělých titulů. V první řadě bych si moc chtěla pořídit Píseň krve od Anthonyho Ryana, což je první díl fantasy trilogie Stín krkavce. Od té doby, co jsem v nákupním centru viděla chlapíka tuto knížku číst, na ni nemůžu přestat myslet. Už jsem dala ségře tip na dárek, ale protože má z knihkupectví panickou hrůzu, nevím, jestli se mi ji podaří získat :D

zdroj

Od narozenin mám stále na seznamu Marťana od Andyho Weira. Snad už si ho tedy konečně pořídím.

zdroj

Vyšla taky novinka od mé oblíbené Hany Marie Körnerové Druhý břeh. Je to pokračování příběhu dvou sester Hermíny a Stefanie, předchozí díly Kočár do neznáma a Třetí přístav už mám doma, tak potřebuji doplnit sbírku.

zdroj

Na pultech knihkupectví už se objevila novinka také od M.T. Majar Hell Boys. Přechozí díl o striptérech s názvem Hot Boys byl perfektní, tak ani tato knížka mi nesmí doma chybět.

zdroj

A na závěr to nejtlustší - Hranice věčnosti od Kena Folletta. Závěr jeho velkolepé trilogie Století si doufám pořídí co nejdříve přítel, protože má doma i předchozí díly. Ještě nemám přečtenou Zimu světa, ale brzy to napravím.

zdroj

Tohle není žádná lovestory... je to na palici

Autorka: Alice Oseman

Název: Solitaire

Originální název: Solitaire

Rok vydání originálu: 2014

Rok vydání v ČR: 2014

Formát: 328 stran, vázaná

Nakladatelství: CooBoo

Překlad: Romana Bičíková

Anotace:
Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná love story. Jmenuju se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok – před tím vším, co se stalo s Charliem a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou a přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit – jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo. Teď je tady Solitaire. A Michael Holden. Vím, o co se Solitaire pokouší a Michael Holden je mi ukradenej. Fakt jo. Solitaire je výborný debut devatenáctileté Alice Osemanové, ideální pro všechny, kteří se nadchli pro příběhy Johna Greena či Rainbow Rowellové. Její hlavní hrdinka Tori je cynická až do morku kostí a autentická středoškolačka stejně jako její autorka. 

Uf... ještě teď dva dny po dočtení tuto knížku vstřebávám. Jak jsem se na ni těšila, tak mě zklamala. Četla jsem na ni sice rozporuplné ohlasy, že ji buď budete milovat nebo nenávidět, ale nečekala jsem, že je to vážně pravda. Mně Solitaire absolutně nesedl. Nelíbil se mi příběh, který vlastně ani neměl pořádný děj, nelíbila se mi hlavní hrdinka, nelíbily se mi vedlejší postavy a ani konec, od kterého jsem čekala nějakou pecku. Přišlo mi to dost vykonstruované a nereálné...

Hlavní hrdinkou je teenagerka Tori Springová, která je věčně nespokojená se svým životem, na všechno a na všechny nadává, je cynická a unuděná. Několikrát během těch 300 a něco stran se chtěla zabít a věčně měla negativní myšlenky. Jasně, každý jsme byli v pubertě a víme, jak se v nás perou všemožné emoce, ale tohle bylo příliš. Tori buď psala na svůj blog (to jediné se mi na ní líbilo), spala nebo se hádala se svými přáteli. 

Druhou výraznou postavou v Solitairu byl Michael Holden, který se s Tori chtěl kamarádit, ale ona to svým chováním prostě nepřipustila. Stejně tak odháněla i svého kamaráda z dětství Lucase Ryana a svou nejlepší kamarádku Becky. Byla mi svým chováním opravdu nesympatická a protivná. Nechápu, proč se vůbec někdo o kontakt s ní někdo snažil. Když se nad tím zamyslím, vlastně žádná postava nebyla pozitivně naladěná. A největší síla kromě samotné Victorie byla její mamka. Opět, nechápala jsem.... Do Michaela jsem vkládala naději, ale nakonec ani ten nebyl tak v pohodě, jak se ze začátku jevil. Za zmínku ještě stojí Toriin bratr Charlie, který si prošel určitou událostí, která ho změnila... jak jinak než v uzlíček nervů. Jako by toho negativního už tak nebylo v příběhu dost. 

Jediné, co by v této knížce mohlo být zajímavé, kdyby mě tak strašně nebavila, byl Solitaire. Blog, na kterém se objevují všelijaké kanadské žertíky prováděné ve škole. Knížku jsem dočetla hlavně proto, abych se dozvěděla, kdo za tím vším vlastně stojí. Ale ani rozuzlení mě nijak nenadchlo. Pochválit ale musím zmínky o současných filmech, seriálech a knihách. Nejvíc mě samozřejmě potěšily narážky na Harryho Pottera, ale objevila se tam i Teorie velkého třesku a další. 

Solitaire napsala teprve 18-tiletá Alice Oseman, která prý ještě nedávno taky byla protivnou a nespokojenou teenagerkou, o kterých píše. Proto jejich svět tak dobře zná. Na obálce se ještě píše, že je Solitaire je pro fanoušky Johna Greena. No nevím, jeho knihy se mi teda líbí mnohem víc. Tato knížka mi vůbec, ale vůbec nesedla. Obálku má sice krásnou, včetně úžasného oranžového hřbetu, který se určitě v knihovně dobře vyjímá, ale to je tak všechno. Nic mi nepřinesla, jen depresivní náladu. Za mě tedy víckrát ne. 

Jsem jediná s negativním názorem na Solitaire nebo se najde ještě někdo? 

Úlovky z knihovny XII.

Ahojte!

Opět jsem v knihovně neodolala a... a to jsem vážně nic půjčovat nechtěla :D Jenže mi přišlo upozornění, že si mám vyzvednout rezervaci, pak jsem přibrala tohle a tamto... znáte to :) Takže tentokrát jsem si přinesla domů těchto šest krásných úlovků.

Stříbrné stíny od Richelle Mead jsem měla zarezervované, protože po tom, jak skončilo Ohnivé srdce, nutně musím vědět, jak to se Sydney a Adrianem bude dál.

Nejsem sériový vrah a Já, monstrum od Dana Wellse jsem před časem viděla v Levných knihách, ale než jsem se odhodlala si je koupit, první díl byl vyprodaný a zůstal jen druhý. Tak jsem si je aspoň půjčila a jsem na ně dost zvědavá.

Já, můj život a Meryl Streep jsem kdysi viděla v knihkupectví a protože Meryl je moje naprosto nejoblíbenější a milovaná herečka, věděla jsem, že si tuto knížku časem budu chtít přečíst. A když jsem ji tam objevila, bylo jasno :)

Eden od Helen Douglas a Život jedna báseň od Colleen Hoover budou takové pohodové jednohubky a moc se na ně obě těším :) 

Mečem a kladivem

Autorka: Sabine Ebert

Název: Krev a stříbro

Originální název: Blut und Silber

Rok vydání originálu: 2009

Rok vydání v ČR: 2014

Formát: 648 stran, vázaná s přebalem

Nakladatelství: Knižní klub

Překlad: Ivana Führmann Vízdalová

Anotace:
Německo 1296.
Král Adolf Nasavský táhne s ohromným vojskem proti Freibergu, aby srazil bohaté stříbrné město na kolena. Mezi měšťany vzplane prudká hádka: Můžou se postavit na odpor svému králi? K Freiberčanům, kteří obležené město hrdinně brání, patří i Anna z rodu porodní báby Marty a kejklířka Sibyla. S hrůzou prožívají krvavé dobytí města, k němuž dopomohla zrada!

Znáte sérii Tajemství porodní báby? Já jsem ji přečetla před třemi lety a hodně se mi líbila. Proto jsem sáhla po jejím pokračování, když jsem dostala chuť přečíst si zase po nějaké době historický román. Kniha je sice pokračováním osudu Freibergu a potomků porodní báby Marty a jejího muže Christiana, ale děj se odehrává o více než sto let později, proto jsem se svými oblíbenými postavami samozřejmě nesetkala. To ale nevadí, protože jsem si hned našla jiné. 

Sabine Ebert má dar vytvořit postavy, které si zamilujete. Postavy, které vzbuzují soucit, postavy, které jsou tak odvážné a šlechetné, až se srdce tetelí radostí, ale také postavy, které budete z hloubi duše nenávidět pro jejich krutost a surovost. Markus, Ulrich. Niklas, to jsou rytíři, jež se nebojí ničeho, aby ochránili své město i své milované. Anna, zpočátku utiskovaní schovanka městského lékárníka, později silná a významná osoba. Sibyla, kejklířka, které odvaha nechybí. Mistr Conrad, který neváhá zradit krále pro své město a přátele. To je výčet jen některých, které jsem si okamžitě oblíbila, i když ani jeden z nich není jen dobrý, ale má i své horší stránky. O to působí lidštěji a uvěřitelněji. V ději vystupují i skutečné historické postavy, jejichž seznam najdeme na začátku knihy, což jsem velmi ocenila. 

Autorka se nebojí ukázat středověk takový, jaký skutečně byl. Temný, krutý, násilný. V její knize teče krev proudem, k mučení se používají ty nejhorší techniky a se svými postavami nemá soucit - umírají jedna po druhé. Krev a stříbro je taková Hra o trůny v malém. Jako vždy se mi líbilo propojení skutečných historických událostí s osudy obyčejných lidí. Možná by politické a válečné události mohly dostat o kousek méně prostoru a vztahy mezi lidmi více, ale to je nejspíš jen můj dojem. Na můj vkus se příliš řešily mocenské spory, ve kterých jsem se občas ztrácela, protože o historii Německa v sobě středověku toho moc nevím. Autorka se mohla více věnovat Anně a Markusovi, jejichž osud se až příliš podobal Martině a Christianovu, ale to byl možná záměr. Přesto by knize prospělo o něco méně stran, protože ke konci už jsem ztrácela koncentraci. 

Po vizuální stránce se mi kniha moc nelíbí, obálka je taková nemastná neslaná. Kdybych neznala autorku, možná bych si jí ani nevšimla. Co ale oceňuji, je mapa Freibergu na předsádce, glosář a časová tabulka, které mi pomohla zorientovat se v ději. Přes drobné mouchy jsem si ale čtení užila a po další knize od Sabine Ebert určitě zase sáhnu. 

Anotace: databazeknih.cz

Obrázek: bux.cz

Duben v číslech

Před pár dny skončil duben, takže je nejvyšší čas na shrnutí minulého měsíce. Původně jsem myslela, že v dubnu vůbec nebudu mít čas na čtení, jelikož jsem potřebovala dopsat diplomku, ale rozhodla jsem se trochu si to posunout, takže jsem nakonec přečetla celkem 7 knih. Byly to tyto: 

1. Soman Chainani - Škola dobra a zla

Od této knížky jsem očekávala asi něco víc, protože jsem všude četla pochvalné recenze. Líbila se mi, ale zase ne až tak, že bych se z ní posadila na zadek. Myšlenka to byla dobrá, ale místy se děj hodně táhl a ke konci už jsem listovala, kolik mi ještě zbývá do konce. Ale Agátu jsem si hodně oblíbila :) 

2. John Green - Papírová města

Po Hvězdách a Hledání Aljašky to byla má třetí kniha od Johna. Líbí se mi jeho styl psaní, ale proč mi připadá, jako by psal přes kopírák? Margo mi strašně připomínala Aljašku, i děj byl podobný, takže úplně nadšená jsem nebyla. Jsem zvědavá na Příliš mnoho Kateřin. 

3.Helene Wecker - Golema a džin v New Yorku

Tato knížka mě naopak velice mile překvapila, recenzi si můžete přečíst tady.

4. Richelle Mead - Ohnivé srdce

Čtvrtý díl Pokrevních pout a další skvělé počtení. Richelle nikdy nezklame, už jsem o tom psala i v Týdnu s knížkou 6.

5. Suzanne Rindell - Ta druhá zapisovatelka

Do žánru těžko zařaditelná, ale jinak velice dobrá kniha, více můžete najít v recenzi. 

6. Richelle Mead - Nesmrtelná koruna

Další pokračování další série od Richelle a opět výborné, recenze tady.

7. Sabine Ebert - Krev a stříbro

Dostala jsem chuť na nějaký historický román a volba padla na tento, recenze se chystá. 

Jelikož jsem ještě pořád chudá studentka, knížky si moc často nekupuju, spíše příležitostně, takže tento měsíc mi v knihově přibyly jen dvě novinky, a to Krabičková dieta 3 a Jak se zbavit Matthewa. Obě jsem pořídila velice výhodně, Krabičková dieta byla u Dobrovského s velikonoční slevou o 100 Kč levnější, vyšla mě tedy jen na 150 Kč, a Jak se zbavit Matthewa kdysi doporučoval Ondra z Knižního špajzu. Když jsem tuto knížku uviděla v Levných knihách za pouhých 29 Kč, neodolala jsem :)

A co pěkného jste tento měsíc přečetli/y a pořídili/y vy? 

S bohy si není radno zahrávat

Autorka: Richelle Mead

Název: Nesmrtelná koruna

Název originálu: The Immortal Crown

Série: Věk X (2. v sérii)

Rok vydání originálu: 2013

Rok vydání v ČR: 2014

Formát: 452 stran, brožovaná

Nakladatelství: Domino

Překlad: Jan Netolička

Anotace:
Justin a Mae nadále plní svou misi, pak ovšem dojde k zásadnímu zlomu v běhu událostí. Jsou přiděleni k delegaci Luciana Darlinga, Justinova starého přítele a zároveň tak trochu protivníka.Společně se vydávají na území Arkádie,nebezpečného souseda RUNA. V tamní společnosti jsou ženy stále majetkem mužů a náboženství a vláda splývají v jedno. Justin, který se sám ještě těžce smiřuje s vlastním bohem,zde objevuje skutečně mocné síly.Mezitím Mae, která jen velmi neochotně hraje roli Justinovy milenky, plní vlastní soukromou misi: hledá svou nevlastní neteř, které se její rodina před lety zřekla a nechala ji unést za hranice. Ani jeden z našich hrdinů si zpočátku nevšimne, že jejich snaha zastavit v Arkádii návrat bohů může být velmi brzy zmařena...

Druhý díl nejnovější série Věk X od mé oblíbené Richelle Mead jsem samozřejmě nemohla nechat bez povšimnutí. První díl Šachovnice bohů jsem bohužel četla už téměř před rokem (recenze tady), což mi trochu ztížilo zajetí se do děje, ale docela brzy jsem se zorientovala. K tomu mi pomohl i glosář pojmů na konci knihy, který vysvětluje některé zvláštnosti světa, který Richelle ve Věku X vytvořila. 

Velmi ráda jsem se opět setkala se všemi svými oblíbenci z předchozí knihy - s Justinem, Mae, Tessou, Cynthií, Lucianem atd. Tentokrát se děj neodehrává pouze v RUNA, ale také v Arkádii, což je jeden ze sousedních států, který by mohl působit potíže. Arkádie totiž na rozdíl od RUNA není tak vyspělá a civilizovaná, ženy stále považuje za méněcenné a poddané mužům. Navíc zde velkou roli hraje náboženství, jehož vliv touží vrchní představitelé Arkádie rozšířit i za hranice. Skupina vyslanců z RUNA včetně Justina a Mae nemá v Arkádii právě jednoduchý úkol - a Mae navíc sleduje ještě jeden vlastní cíl. Kromě toho se oba potýkají se vzájemnými city, které ale nesmí dát najevo. Na jednoho člověka a na jednu knihu je toho poměrně dost, co se musí vyřešit. A Richelle si s tím opět poradila bravurně, nenudila jsem se ani chviličku. 

Kniha je plná akce, napětí, ale najde se zde i pár odlehčených momentů. Vše je tak akorát vyvážené, postavy stejně sympatické jako minule. Přibylo i pár nových, z nichž mě nejvíc zaujal Tessin osobní strážce Rufus, který není tak úplně bez poskvrnky, a reportérka Daphne, která byla celou dobu tak otravná, že jsem měla sto chutí jí zakroutit krkem. Kromě toho všeho autorka nakousla také téma role ženy ve společnosti a obchodování s dětmi. To vše zanesla do svého světa, ale určitě je k zamyšlení, že něco podobného se děje i ve skutečnosti. 

Svou nemalou úlohu v knize opět hrají bohové. Justin i Mae si musí lámat hlavu se svými problémy - Justin s havrany ve své hlavě a Mae s tajemnou jantarovou dýkou, která se podivným způsobem ocitla v jejím vlastnictví a ještě podivnějším způsobem funguje. Otázkou je, jestli oba i nadále vlivu bohů odolají nebo je konečně dostanou na svou stranu. 

Richelle Mead opět dokázala, že je paní spisovatelka. V Nesmrtelné koruně předvedla všechny své spisovatelské schopnosti, protože už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Umí stvořit výborný děj, sympatické a zajímavé postavy, nadhodit kontroverzní téma, vymyslet do posledního detailu dokonalý svět budoucnosti a ještě držet čtenáře v napětí až do konce. Do konce, který samozřejmě neskutečně láká na další pokračování... 

Anotace: databazeknih.cz

Obrázek: dominoknihy.cz