Recenze: Čas odejít

* Jodi Picoult 
* Čas odejít (Leaving Time)
* 456 stran, vázaná s přebalem
* Ikar, 2015

Anotace:
Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? 
Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá.

Moje první setkání s Jodi Picoult dopadlo víc než výborně. Už dlouho jsem si říkala, že si od ní chci konečně něco přečíst a náhoda tomu chtěla, že tou první knihou byl právě Čas odejít. Anotace mě nalákala, stejně jako krásná obálka, která na první pohled evokuje západ slunce v africkém safari. 

Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř osob. První z nich je Jenna, která se snaží najít svou deset let ztracenou matku - nevěří totiž, že by ji jen tak bez rozloučení či vysvětlení opustila. Pokud ovšem není mrtvá... Další je Serenity - kdysi slavná vědma, která dokázala komunikovat s duchy. Jenně pomáhá také Virgil, bývalý detektiv, v současné době alkoholu holdující soukromé očko. A posledním vypravěčem je Alice, Jennina matka, prostřednictvím jejíchž vzpomínek rekonstruujeme celý příběh. Nejdřív jsem si na střídání postav nemohla zvyknout, bavily mě jen částí vyprávěné Jennou a Alicí, ale postupem času jsem hltala úplně všechno, protože každý kdo mluví, má co říct, a jeho část je podstatná a v příběhu nenahraditelná. Vyprávění jednotlivých postav jsou taky odlišeny jiným druhem písma, což zpočátku může působit rušivě, ale poté jsem to ocenila jako přehledné. 

Celý děj knihy se točí kolem vztahu matky a dcery. Může matka opustit bez rozloučení svoje dítě a potom žít v klidu dál někde jinde? Nebo ji k tomu donutí okolnosti, případně něco mnohem horšího? Před čtenářem se rozvíjí hluboký příběh plný emocí, lásky, viny, a také plný slonů. Pro milovníky zvířat budou tyto části třešničkou na dortu, ale myslím, že chytnou za srdce úplně každého. Pro mě byly pasáže popisující utrpení a truchlení slonů nejvíce dojemnými částmi knihy. Všechny byly založeny na skutečných událostech, jak autorka podotýká v poděkování a doslovu. 

Nemalou roli hraje také svět duchů a komunikace s nimi. Kniha mi dala úplně jiný náhled na tuto problematiku. Dřív jsem byla nevěřící Tomáš, ale co když...? Stejně jako si myslíte, že celou dobu tušíte, co se Alici a Jenně stalo, tak si myslíte, že víte, jak svět duchů funguje. Závěr knihy vás ale vyvede z omylu a naprosto všechny vaše teorie převrátí vzhůru nohama. Na konci nastane obrat o sto osmdesát stupňů a bude to jízda. Poslední několik stran jsem hltala doslova s otevřenou pusou. Bylo to prostě famózní a tuto knihu můžu od srdce doporučit všem věkovým kategoriím - převážně tedy ženským. Pokud hledáte vhodný dárek pod stromeček pro maminku, babičku, sestru, tetu nebo kamarádku, myslím, že ani u jedné z nich tímto silným příběhem nešlápnete vedle. Jodi Picoult přesně ví, co dělá, a nesmírně se těším, až otevřu některou další její knihu. 

V údolí lišek se stalo něco divného...

* Charlotte Link
* V údolí lišek (Im Tal des Fuchses)
* 344 stran, hardback s přebalem
* Ikar, 2014
* Dagmar Hoangová

Anotace:
Co když tvůj únosce beze stopy zmizí a nikdo neví, kde jsi?
Nádherný letní den, osamělé parkoviště uprostřed polí a luk. Vanessa Willardová čeká na svého muže, který se šel projít se psem. Ponořená do myšlenek si nevšimne auta, které se blíží. Když se jí zmocní nepříjemný pocit, je už pozdě. Objeví se neznámý člověk, přemůže ji, omámí a odvleče. Zavřenou v bedně, v níž je jen voda a jídlo na týden, ji ukryje v jeskyni. Avšak dřív, než pachatel stačí požadovat po jejím manželovi výkupné, je zatčen za jiný delikt. A unesenou ženu ponechá jejímu osudu...


Na knihu V údolí lišek jsem se těšila už od chvíle, kdy ji Rodaw z Knihánkova ukazovala v jedné ze svých úžasných měsíčních lákaček. Zaujala mě jak anotací, tak obálkou. S velkým očekáváním jsem se pustila do čtení... a nepřestala, dokud jsem se nedostala na poslední stránku. 

V první řadě musím poznamenat, že anotace je trochu zavádějící. Ano, v knize se stane přesně to, co se v ní popisuje, ale rozhodně to není ústředním motivem knihy. Vanessa je sice podle anotace hlavní hrdinkou, ale ve skutečnosti je to trochu jinak. V údolí lišek je výborný thriller, o tom není pochyb, je napínavý, nečekaný, překvapivý a temný. Ale především se jedná o psychologické vykreslení postav. Autorka ve své knize rozebírá, co koho vedlo k jednání, kterého se dopustil, řešila, jak se jednotlivé postavy cítí a co s nimi bude dál. 

Zajímavých postav je zde celé procesí. Ať už se jedná o Vanessu, o jejího manžela, její přítelkyni Alexii, o Ryana, na němž příběh z velké části stojí, o Noru... Všichni jsou skvěle napsáni a povahově vystiženi, na každém lze najít něco, díky čemuž s nimi sympatizujete či naopak. I příběh s únosem je vymyšlený výborně. Vše do sebe zapadá, vše se nakonec vysvětlí, až na jednu dvě věci, které mi vrtají hlavou ještě doteď. Jak souviselo přepadení Debbie a Ryanovy matky s ostatními událostmi? Škoda, že tohle nám autorka nevysvětlila. 

Přestože by někdo mohl namítat, že se nejedná o mrazivý thriller, jak by se možná podle znepokojivé obálky dalo očekávat, já jsem byla nadmíru spokojená. Tuto knihu bych doporučila mužům i ženám, i když možná o něco víc ženám, kvůli delším psychologickým rozborům postav. Co by někomu mohlo vadit, já jsem naopak ocenila, protože to této knize dodalo další rozměr. Téma únosu mě velmi zaujalo, a konec pro mě byl naprosto nepředvídatelný a překvapivý. Možná jsem naivní, ale opravdu jsem to vůbec nečekala. Proto této knize uděluji plných pět hvězdiček a už se těším na další knihu od Charlotte Link.  

Anotace a info o knize: www.databazeknih.cz

Obrázek: http://data.bux.cz/book/003/661/0036613/large.jpg

Královna PCT

Autorka: Cheryl Strayed

Název: Divočina

Originální název: Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail

Rok vydání originálu: 2012

Rok vydání v ČR: 2015

Formát: 400 stran, brožovaná

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Saskia Hudecová

Anotace: 
Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť.
V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacific Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington.
Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh. Napínavé vyprávění okořeněné humorem živě zachycuje strach i radost mladé ženy tvrdě si razící cestu k cíli navzdory mizivé šanci na úspěch. Pouť ji téměř dožene k šílenství. 

Dříve než o knize jsem v tomto případě slyšela o filmu. V kině jsem viděla trailer, který mě hodně zaujal, a byla jsem rozhodnutá se na film co nejdříve podívat. Naštěstí mi kamarádka náhodou půjčila nejprve Divočinu v knižní podobě, která mě úplně nadchla. 

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je Cheryl, která vypráví svůj životní příběh. Smrt matky, závislost na heroinu a rozvod ji donutily přehodnotit své životní postoje a začít znovu. Až posud to může znít jako typický začátek klišoidní knihy, opak je však pravdou. Ano, Cheryl si prošla všemi zmíněnými strastmi, ale rozhodně to z ní neudělalo roztřesenou husu, která se bojí vlastního stínu. Cheryl se rozhodla vydat se na dlouhou pěší túru divočinou severoamerických hor - a to úplně sama - aby si urovnala život a znovu našla sama sebe. 

Od počátku mi byla sympatická. Byla to obyčejná holka s (ne)obyčejnými problémy a nebývalou odvahou. Já bych se nikdy takto nikam sama nevydala - na to jsem moc velký srab. Putovat téměř vylidněnou krajinou, jen s obrovským batohem zvaným Monstrum na zádech, v tlačících botách a s pouhou píšťalkou jako zbraní, to vyžaduje opravdové "koule" - jako o Cheryl prohlásil jeden z trekerů, se kterými se na své cestě potkala. A ty Cheryl skutečně měla. 

Při svém putování se setkala s nepřízní počasí - ať už ji sužovalo úmorné vedro, zrádný sníh nebo nekonečný déšt, s kojoty, medvědy, chřestýši a jinou havětí, s nepříjemnými lidmi (ačkoliv těch příjemných bylo mnohem více), nedostatkem vody, peněz a jednotvárností jídla, a musela řešit věci, nad kterými se běžný smrtelník žijící v civilizaci ani nezamyslí - kde se vyspat, kde se vykoupat, kam jít na záchod, jak se vypořádat s ženskými problémy? 

Své vyprávění o pouti po pacifické hřebenovce Cheryl prokládá vzpomínkami na své dětství, na matku, otce, otčíma i sourozence, na své manželství a nepovedené vztahy. Přesto z ní nikdy není cítit hořkost, naopak vypráví s lehkostí, nadhledem a vtipem. 

Kniha je rozdělena na několik částí a ty pak ještě na další kapitoly. Na začátku knihy najdeme mapu Cheryliny trasy a na konci seznam knih, které cestou přečetla a spálila. Moc se mi líbí také filmová obálka s Reese Witherspoon coby představitelkou hlavní role. V nejbližší době mám v plánu podívat se i na film, i když tuším, že knihu nepřekoná. Vzala mě totiž za srdce, několikrát jsem se s chutí zasmála, párkrát jsem měla slzy na krajíčku a každou stránku jsem si do posledního písmene užila. Cheryl sice ztratila sama sebe, ale dokázala se znovu najít a přitom ještě překonat zdánlivě nepřekonatelné.  

Anotace: databazeknih.cz

Obrázek: data.bux.sk

Láska za časů blokády

Autorka: Paullina Simons

Název: Měděný jezdec

Název originálu: The Bronze Horseman

Série: Taťána a Alexandr (1. v sérii)

Rok vydání originálu: 2001

Rok vydání v ČR: 2004// 2013

Formát: 726 stran, vázaná s přebalem// 616 stran, vázaná

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Josef Orel, Marie Orlová

Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze.

Měděný jezdec, první díl ze série Taťána a Alexandr, u nás vyšel už v roce 2004, jeho 2. vydání pak v roce 2013. Na tuto knížku jsem četla samé pozitivní ohlasy a recenze, a protože mě tématika 2. světové války zajímá, neváhala jsem a knihu si sehnala. 

Začetla jsem se do poutavého příběhu mladé Táni, která obývá s rodiči, prarodiči, sestrou a bratrem komunální byt v Leningradě v tehdejším Sovětském svazu. S Táňou a její rodinou se seznamujeme v době, kdy je 2. světová válka v plném proudu a Leningrad čeká zkouška z nejtěžších - je červen 1941 a Němci se rozhodnou toto město obléhat. Táňa si však s bezstarostností svého mládí válku moc nepřipouští k tělu a chová se, jako by bylo vše v nejlepším pořádku. Se svou starší sestrou Dášou sdílí dívčí radosti i starosti, nyní především Dášinu radost z nové lásky. 

Právě v den, kdy obléhání Leningradu začíná, se Taťána náhodou seznámí s mladým pohledným vojákem. Ani jeden z nich netuší, jak osudové toto setkání bude, i když oba dva k sobě pociťují jakousi neodolatelnou a nevysvětlitelnou přitažlivost. Zdá se, že jeden druhému zcela propadli. Čeká je však kruté vystřízlivění, když vyjde najevo, že Alexandr je Dášin milý. Táňu pronásledují výčitky svědomí. ale nemůže si pomoci - její city k Alexandrovi jsou silnější než sesterské pouto...

Bohužel však doba lásce nepřeje, a proto vztah Táni a Alexandra, který je poručíkem Rudé armády, provázejí nejrůznější těžkosti. Všude kolem zuří válka, město je bombardováno, lidé hladoví a Táňa procitá ze své naivity a bezstarostnosti. Situace je tak špatná, že mnoho obyvatel Leningradu má namále. Táňa si však i nadále ve svém nitru uchovává vzpomínku na Alexandra jako malý hřejivý plamínek naděje. Má jejich láska šanci nebo je válka a Dáša navždy rozdělují? 

Měděný jezdec mě zaujal od první stránky. Nejen poutavým stylem vyprávění, kdy autorka popisuje každodenní život ve stalinistickém Rusku, tak i uvěřitelnými myšlenkovými pochody postav. Ty jsou velmi různorodé, každá má svůj charakter, kterému zůstává věrna po celou dobu příběhu. Taťána mi byla velmi sympatická, především ve druhé půlce knihy, kdy se dokázala postavit všem překážkám a těžkostem ve svém životě. Alexandr byl člověk na svém místě, vždy připraven bojovat za svou vlast i za své milované. Jako pár byli zkrátka úžasní. 

Při popisu bombardování, přídělového systému, hladovějících obyvatel a všudypřítomné smrti mě skutečně mrazilo. Bylo to tak věrohodné, že jsem nejednou měla slzy na krajíčku. Autorka si s touto těžkou látkou dle mého názoru poradila výborně. Přestože má kniha přes 700 stran (četla jsem první vydání, ale obálka druhého se mi líbí mnohem víc), děj rychle plynul a nemohla jsem se dočkat, co se stane na dalších stranách. Míra něžného citu a válečného utrpení je velmi dobře nadávkovaná. Moc jsem dvojici Taťána a Alexandr fandila a ten konec mě docela rozhodil. Proto se nemůžu dočkat, až se začtu do dalších dvou pokračování.

Číst či nečíst?

Autorka: Liane Moriarty

Název: Manželovo tajemství

Název originálu: The Husband´s Secret

Rok vydání originálu: 2013

Rok vydání v ČR: 2014

Formát: 392 stran, vázaná s přebalem

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Šárka Kadlecová

Ceciliin manžel se poslední dobou chová rozhodně podivně, a Cecilia teď navíc najde na půdě tenhle záhadný dopis, nadepsaný jeho roztřesenou rukou. Otevřít jen v případě mé smrti. Tess zase manžel oznámí, že se právě zamiloval do její sestřenice; no ano, té sestřenice, se kterou byly až doteď nejlepší kamarádky, protože spolu vyrůstaly jako siamská dvojčata. Rachel před osmadvaceti lety zabili dceru, Conner Whitby, který v tom má určitě prsty, si běhá po svobodě, a jako by toho bylo málo, ta protivná snacha se chystá odvézt jejího vnuka, Rachelinu největší radost, na celé dva roky do New Yorku… Tři ženy, tři Pandořiny skříňky, jeden společný osud.

Knížku Manželovo tajemství jsem si vyhlídla v knihkupectví už dávno, a jakmile ji Ježíšek přinesl, hned jsem se do ní začetla. Zpočátku se seznámíme se třemi ženami, Cecilií, Rachel a Tess, jejichž příběhy spolu zdánlivě vůbec nesouvisí, ale zanedlouho se začnou zajímavě propojovat. 

Cecilia je matka tří dcer a má téměř dokonalého manžela... jenže John-Paul se poslední dobou chová divně. Navíc Cecilia během jeho služební cesty na půdě najde dopis starý mnoho let, který je sice adresován jí, ale pouze v případě manželovy smrti. Cecilia je postavena před těžké rozhodnutí - má si dopis přečíst nebo odolat své zvědavosti? V dopise však musí být něco velmi závažného, protože John-Paul se předčasně vrací ze služební cesty, jen aby měl jistotu, že si ho Cecilia nepřečte...

Tess žije celý život po boku své sestřenice Felicity, která je zároveň její nejlepší kamarádkou, vlastně skoro dvojčetem. S Felicity Tess sdílela všechny radosti i starosti svého života i svého manželství. A to byla nejspíš obrovská chyba, protože její manžel Will se do Felicity zamiloval. Tess odjíždí i se svým synem Liamem k matce, aby si ujasnila, co bude dál. 

Rachel už nechybí moc do důchodu, ale zatím pracuje na částečný úvazek jako sekretářka ve škole. Miluje svého dvouletého vnoučka Jacoba, který je pro ni smyslem života a útěchou v její bolesti. Ačkoliv už je to mnoho let, Rachel nikdy nepřekonala smutek ze ztráty své dcery, která byla zavražděna a pachatel nebyl nikdy dopaden. 

Každá z žen ukrývá své tajemství před okolním světem, ale nakonec se jejich příběhy jakoby mimochodem, avšak přitom osudově propletou. Čelí děsivým odhalením, jakých by se v životě nenadály. Každá z žen mi byla svým způsobem velmi sympatická - Cecilia svou pečlivostí, Tess svou odhodlaností a Rachel svou citlivostí. Postavy byly skvěle psychologicky propracované a hodně se mi taky líbí autorčin styl psaní. Umí poutavě vyprávět i popisovat, poklidné scény střídají ty nabité vzrušením. 

V knize se řeší otázka morálky, viny a trestu. Přestože je tato knížka určená spíše pro starší ženy a matky s určitými životními zkušenostmi, čtení mě velmi bavilo a stránky rychle ubývaly, přestože zatím nesplňuji tato kritéria.  V závěru knihy na čtenáře čeká skvělý epilog, jehož hlavním poselstvím je myšlenka, že v životě se nehraje na "kdyby", ale že musíme život brát takový, jaký je, a umět se s jeho nástrahami vyrovnat. 

S láskou, B.

Název: Poslední dopis od tvé lásky

Autorka: Jojo Moyes

Název originálu: The Last Letter from Your Lover

Rok vydání originálu: 2010

Rok vydání v ČR: 2013

Formát: 472 stran, vázaná s přebalem

Žánr: romantický, román pro ženy

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Lucie Mikolajková


Mimořádně silný příběh vášně, nevěry a ztráty z pera respektované britské autorky Jojo Moyesové, který získal v roce 2011 prestižní ocenění The Romantic Novel of the Year Award. 
Novinářka Elllie při pátrání v archivu narazí na půlstoletí starý dopis, v němž neznámý muž žádá svoji milenku, aby opustila manžela. Elllie příběh, skrývající se za dopisem, okamžitě zaujme – i ona sama má poměr se ženatým mužem. 
Rok 1960. Jennifer Stirlingová leží v nemocnici po vážné autonehodě a na nic si nepamatuje – na manžela, na své kamarády, ani na to, jaká byla ona sama. Když se však vrátí z nemocnice domů a najde tajný dopis, pomalu se začíná rozpomínat na milence, kvůli kterému byla kdysi ochotná riskovat úplně všechno.

Poslední dopis od tvé lásky mě na první pohled zaujal svou něžnou a romantickou obálkou. Říkala jsem si, že knížka s takovou krásnou obálkou musí ukrývat krásný příběh, a nemýlila jsem se. V knize se prolínají dva příběhy - jeden ze současnosti, s hlavní hrdinkou novinářkou Ellií, a druhý z doby zhruba před 40 lety, jehož hlavní hrdinkou je Jennifer Stirlingová, vdaná žena, jež se osudově zamiluje a rozhodne se opustit svého manžela. 

Každá kapitola je uvedena úryvkem z dopisu, e-mailu nebo SMS na rozloučenou, které autorce zaslali její čtenáři. Jsou zde použity také citace z dopisů slavných spisovatelů, například Ernesta Hemingwaye nebo F.S. Fitzgeralda. Oba příběhy se prolínají bez předchozího upozornění, takže jsem někdy měla pocit, že se v ději trochu ztrácím, protože jako čtenáři vlastně sledujeme tři roviny příběhu. 

Ellie je novinářka, která má za úkol napsat do pamětního čísla novin, ve kterých pracuje, článek srovnávající dobu dnes a dobu před 40 lety. Při pátrání v archivu Ellie narazí na dopis, který ji okamžitě zaujme svou procítěností, vášní a osudovostí. Rozhodne se, že vypátrá jeho pisatele, a tím se rozjíždí kolotoč neuvěřitelného příběhu zdánlivě dávno skončené lásky. Zároveň sledujeme také Elliin vlastní příběh, který náhodou obsahuje jisté analogie k jejímu novinovému článku.

Příběh, který dá Ellie dohromady na základě dopisů, je příběh Jennifer Stirlingové, ženy, která se stala obětí vážné autonehody a během rekonvalescence si jen těžko dává zpět dohromady útržky svého předchozího života. Její osud je prodchnutý a ovlivněný láskou, utrpením, neštěstím i konvencemi její doby. S Jennifer prožíváme její dokonalý život, oblékáme si s ní krásné šaty, nosíme drahé šperky, jsme vždy pečlivě upravené, žijeme ve velkém krásném domě, máme bohatého manžela a dovolené trávíme na Francouzské Riviéře. Která žena by nechtěla takový život? Nebo je to jen život ve zlaté kleci?

Jojo Moysová úchvatně propojila osudy dvou žen, které dělí celá jedna generace, a přece se sobě v mnoha věcech tolik podobají. Její styl psaní je živý, citlivý a nemůžete jinak, než otáčet stránku za stránkou, abyste zjistily, jak nakonec dopadly osudy Ellie i Jennifer. Přestože knížka obsahuje i pár hluchých míst, která jsou trochu zdlouhavá, rozhodně stojí za přečtení. Kromě romantické osy příběhu přináší i pár námětů na zamyšlení a možná i poučení, že láska hory přenáší, ale nelze jít za každou cenu přes mrtvoly. 

Anotace a informace o knize jsou přejaty z www.databazeknih.cz, obálka z bux.cz.