Recenze: Šepoty v písku

* Barbara Erskine

* Šepoty v písku (Whispers in the Sand)

* 264 stran, hardback s přebalem

* Nakladatelství BRÁNA, 2013 (4. vydání)

* Překlad: Jana Dušková

Anotace:

Napínavý děj má tentokrát dokonce tři časové roviny: staroegyptskou, viktoriánskou a soudobou. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní náplň i novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččniným deníkem, díky němuž ožívá romantický příběh z 19. století. Elixír tajuplných zápletek a dojemné milostné tematiky je pro čtenáře. 

Asi už jsem to někdy zmiňovala, že Barbara Erskine patří k mým nejoblíbenějším autorkám. K jejím knihám mě přivedla kamarádka, za což jsem jí dodnes vděčná, kdoví, jestli nebo kdy bych se k těmto úžasným příběhům jinak dostala. Je tomu už spousta let - řekla bych, že klidně 10 už by to být mohlo, kdy jsem poprvé a vlastně jako svou úplně první knížku četla Šepoty v písku. A tehdy jsem z ní byla unesená, protože v té době jsem ve škole milovala dějepis a starověký Egypt mě bavil úplně nejvíc. Tato kniha mě skutečně nadchla a byla jsem zvědavá, jak ji budu vnímat po druhém přečtení. 

Jak už je u Barbary Erskine zvykem, i v této knize se prolínají časové roviny, a to rovnou tři. Starověká, viktoriánská a současná. Kniha je rozdělena na několik kapitol a každá kapitola obsahuje ještě podkapitoly, které jsou všechny označeny malým čtverečkem s jiným obrázkem, aby bylo hned na první pohled jasné, o kterou rovinu se právě jedná. Kapitoly začínají krátkým úvodem právě ze starověkého Egypta a posléze příběh vypráví buď současná hrdinka Anna nebo anglická lady Louisa, což je Annina prababička, jejíž deník Anna vlastní. Musím se přiznat, že viktoriánská rovina mě bavila nejvíc, příběh Louisy jsem si skutečně užívala, i když ani ten současný nebyl vůbec špatný. 

V kostce jde o to, že Anna se po rozvodu vypraví do Egypta, aby znovu našla sama sebe a zjistila, kam se chce v životě vydat dál. Bere si s sebou Louisin deník, aby si ho během plavby po Nilu přečetla a zažila podobné dobrodružství jako ona, a také starou egyptskou lahvičku s vonným olejem, kterou kdysi dostala od své babičky darem. Na palubě výletního parníku se seznamuje s ostatními pasažéry různých zájmů a povah. Cestující podnikají výlety do starých chrámů a hrobek, ale provází je ještě něco podivného a zneklidňujícího, co pomalu proniká na palubu Bílé volavky i do životů lidí..

Musím říct, že i na podruhé jsem byla z této knížky naprosto nadšená. Čtení jsem si užila snad ještě víc než poprvé, vychutnala jsem si opravdu každou stránku a bylo mi líto, že příběh končí. I když vlastně ještě ne úplně - konec je totiž otevřený, ale nebojte, autorka konec dopsala v povídce, která se nachází ve sbírce Písky času. Líbilo se mi, jak si Barbara Erskine pohrála s charaktery postav, každý na mě působil uvěřitelně a realisticky, jako někdo, koho můžete skutečně na dovolené potkat. Dokázala ve mě vyvolat sympatie i nechuť k jednotlivým cestujícím, a pak to třeba úplně obrátit. Úplně nejvíc jsem si ale oblíbila Louisu a Hasana. Nebudu prozrazovat víc, ale jejich příběh mě opravdu dojal. 

Šepoty v písku už u nás vyšly poněkolikáté, já vlastním 4. vydání s krásnou obálkou, která ve mně skutečně evokuje Egypt a vyvolává touhu se tam vypravit a vidět všechna popisovaná místa na vlastní oči. Na knížce se mi líbí i mapa a trasa plavby, která je uvnitř vyobrazena, takže se čtenáře lehce orientuje, kde v ději se právě nachází. Této knížce dávám jasných pět hvězdiček, a doporučila bych ji všem, kdo mají rádi Egypt, magii, a milostné a dobrodružné příběhy.

Když nastane nejtemnější hodina

Autorka: Barbara Erskine

Název: Nejtemnější hodina

Název originálu: The Darkest Hour

Rok vydání originálu: 2014

Rok vydání v ČR: 2014

Formát: 520 stran, vázaná s přebalem

Nakladatelství: Brána

Překlad: Eva Křístková

Začíná letecká bitva o Velkou Británii. Je léto roku 1940, Evropa se propadá do válečného běsnění a většina Britů upírá zraky k obloze nad Anglií. Evie Lucasová však má oči jen pro skvělého mladého pilota Tonyho. Čeká ji oslnivá kariéra umělkyně, ale ona ztrácí čas tím, že donekonečna kreslí Tonyho portréty. Chce totiž, aby na něj jeho rodiče měli nějakou památku, kdyby se mu ve válce přihodilo neštěstí… O sedmdesát let později se čerstvě ovdovělá kunsthistorička Lucy snaží posbírat střípky vlastního života a vzkřísit ho z trosek. K tomu potřebuje odhalit tajemství obestírající jeden obraz právě od slavné malířky Evelyn Lucasové. Bezděky tak probudí dávno zasutou historii, o níž se záměrně mlčí, a přivolá na sebe zlobu těch, kdo neměli a nemají zájem na tom, aby nevyřčená pravda vyplula na povrch. Ve svém již třináctém románu autorka opět střídá dvě časové roviny (ta válečná je částečně inspirována zážitky jejího otce) a jako vždy překvapí čtenáře nečekaným rozuzlením milostného příběhu.

V pořadí již 13. román britské spisovatelky Barbary Erskine byl pro mě jasnou volbou, protože už několik let se Barbara řadí mezi mé nejoblíbenější autorky. A když jsem si navíc přečetla anotaci a zjistila jsem, že tentokrát se děj odehrává v době druhé světové války, byla jsem o to víc natěšená. A dostala jsem ještě mnohem víc, než jsem čekala. 

V knize Nejtemnější hodina se Barbara Erskine nedrží svého klasického schématu, kdy se hlavní hrdinka propadne do dávné minulosti, tu sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů. Navíc se oproti svým zvyklostem vrátila do minulosti poměrně nedávné, do doby druhé světové války. Při popisech leteckých náletů čerpala z vyprávění svého otce - bývalého pilota RAF. Jinak se ale dočkáme všeho, co máme na Barbařiných románech tak rádi - dvě časové roviny, duchové, tajemno. Své obvyklé motivy zakomponovala do neobvyklého příběhu, na který budete myslet ještě dlouho po dočtení. 

Kniha má dvě hlavní hrdinky - Lucy Standishovou a Evelyn Lucasovou. Lucyin příběh sledujeme v současnosti. Je majitelkou galerie a obdivovatelkou díla válečné malířky Evelyn Lucasové. Lucy se musí vyrovnat se smrtí svého manžela a k tomu jí může pomoci i práce - chystá se napsat Evelyninu biografii. S pomocí Evelynina vnuka se Lucy snaží proniknout do Eviiny minulosti a poskládat jeho střípky do připravované biografie. Ale čím dále její průzkum pokračuje, tím více má pocit, že někdo nebo něco si nepřeje, aby se dál vrtala v Eviině životě...

Eviin příběh se odehrává v roce 1940, kdy probíhala letecká bitva o Británii. S Eviií se seznámíme jako s mladou dívkou plnou snů a ideálů. Chce se prosadit jako válečná malířka a je odhodlaná udělat pro to cokoliv. V kariéře jí pomáhá soused Eddie, který je do ní zamilovaný. Evie má však hlavu plnou jen malování - dokud nepotká Tonyho, mladého a okouzlujícího pilota ze Skotska...

Postavy v této knize jsou neuvěřitelně dobře napsané. Budete je buď milovat nebo nenávidět. Ať už se jedná o Lucy, která je silná, odhodlaná a odvážná, nebo o Evie, jíž život přichystal mnoho krásného a ještě více ošklivého a přesto ji to nezlomilo, nebo o Tonyho, do něhož se musí zamilovat každá dívka a žena, nebo o Eviina bratra Ralpha, ti všichni mi přirostli k srdci a jen velmi těžko jsem se s nimi na konci románu loučila. Nesmím opomenout ani Eddiho, Eviiny rodiče i mnohé další vedlejší postavy, kteří hrají v příběhu také velmi důležitou roli. Každá z nich je na svém místě a je pro příběh nenahraditelná. 

Barbara Erskine opět dokázala, že je mistryní svého řemesla. Přestože dobu, o které píše, sama nezažila, její popisy leteckých útoků působí tak živě a skutečně, že vám při čtení bude běhat mráz po zádech. A ještě lépe si poradila s vyjádřením emocí. Do svého románu dostala lásku, nenávist, touhu, lítost, smutek, vztek, beznaděj, strach i vášeň v takové míře, že jimi budete doslova přetékat. Během čtení a hlavně po přečtení jsem byla tak plná dojmů, že jsem na tuto knížku nemohla přestat myslet. Sahala jsem po ní v každé volné chvíli, byla prostě návyková. Nádherné romantické pasáže mě zasáhly přímo do srdce, zbytečné umírání mladých mužů kvůli válce mě přivedlo k slzám, podivné události s obrazy mě donutily bát se. Troufám si tvrdit, že Nejtemnější hodina je zatím nejlepší Barbařin román, tedy alespoň pro mě. Dokonce předčil i mé doposud nejoblíbenější Šepoty v písku a Dům ozvěn, a o těch jsem si myslela, že jsou nejlepší. Navíc má kniha naprosto dokonalou a nádhernou obálku ve světle modré a  zlaté barvě, s obrázkem vlaštovky a válečného letadla, jejichž spojitost pochopíte až po přečtení knihy a zajisté vás dojme. Barbara Erskine se překonala a opět dokázala, že je úžasně talentovanou spisovatelkou a že každý další příběh, který vytvoří, bude ještě větší perla než ten předchozí. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví arara.cz. Tuto knihu můžete zakoupit zde.