Recenze: Rubínová záře

* Virginia C. Andrews
* Rubínová záře (Ruby)
* 472 stran, hardback
* Moba, 2015
* série Landry (1. díl z 5)

Anotace:
Neuvěřitelný příběh o nevinnosti, důvěře a zklamání. Doslova jako mávnutím proutku se vzhůru nohama obrátí život dospívající Ruby. Může za to rodinné tajemství, které jí před smrtí prozradila babička. Ruby opouští nedotčenou, panenskou přírodu jižní Louisiany i svůj životní sen – stát se malířkou – a odjíždí hledat rodinu, která patří k nejbohatším v New Orleansu. Po mnoha letech se setká se svým otcem, sestrou Gisselle, poznává i svou nevlastní matku a ze dne na den se ocitá ve zcela jiném světě...


Po úžasné sérii Květy z půdy, díky níž jsem se poprvé setkala s Virginií Andrews, jsem se pustila do další z jejích pentalogií. Volba padla na sérii Landry, jejíž hlavní hrdinkou je mladá dívka Ruby. A jak už to u Virginie bývá zvykem, dočkáme se v Rubínové záři mnoha a mnoha zvratů, které nás nenechají na chvilku vydechnout. 

Kniha u nás vyšla už podruhé, ale já jsem četla ještě staré vydání z roku 1996, protože jsem byla nedočkavá a v knihovně nové ještě nemají. A domů jsem rovnou donesla všech pět dílů série, abych tam pak nemusela chodit jednotlivě a mohla číst víceméně v kuse. Děj Rubínové záře začíná v močále, v němž žije Ruby se svou babičkou Catherine, která je cajunskou léčitelkou. Ruby i babička vystupují jako dvě dokonale kladné postavy, až jsem si několikrát při čtení říkala, že to snad ani není možné, aby byl někdo tak bezchybný. Mimochodem - tohle mi u knih Virginie Andrews malinko vadí - všechny postavy jsou buď černé nebo bílé, neexistuje nic mezi tím. Ruby tedy vyrůstá obklopena divokou a přesto nádhernou přírodou, s babičkou žijí v harmonickém vztahu a vše je dokonalé, ovšem jen do doby, než babička zemře. Ještě předtím však Ruby konfrontuje se starým rodinným tajemstvím a Rubyin život se převrací vzhůru nohama. Civilizací téměř nedotčená Ruby odjíždí do New Orleansu, aby zde vyhledala svého pravého otce Pierra a seznamuje se i se svou sestrou-dvojčetem Gisselle a nevlastní matkou Daphne. Oba světy - močál i pozlátko neworleanského luxusního života vypodobnila autorka velmi věrohodně a při čtení jsem si dokázala vše živě představit. 

Zpočátku vše vypadá v domě Rubyiny nové rodiny idylicky - tatínek je celý pryč z toho, že místo jedné dcery má dvě, Daphne si dá za úkol udělat z mladé cajunky kreolskou dámu a Gisselle by mohla být ráda, že má sestru, s níž si může svěřovat nejrůznější tajemství a holčičí záležitosti. Ale je jasné, že místo idylky na Ruby čeká několik velkých ran osudu. A když se zdá, že horší už to být nemůže, věřte, že může. Ale přesně to mám u Virginie ráda. Vše vypráví tak poutavým stylem, že jsem jen seděla s otevřenou pusou a litovala Ruby. A pořád jsem čekala, jestli se vše v dobré obrátí nebo ne. To už vám však neprozradím, musíte si to přečíst sami. 

Tuto knížku a vůbec knihy této autorky bych doporučila především ženám jakéhokoliv věku. Úplně mladé dívky její série asi ještě nechytnou, ale myslím, že od dvaceti nahoru to bude bavit každou. Její knihy jsou totiž plné všemožných emocí - dočkáme se lásky, intrik, zrady, napětí a zkrátka všeho, co od dobré rodinné ságy můžeme očekávat. Virginie často používá popisy, které ale vůbec nejsou zdlouhavé a nudné, jak se někdy stává. Naopak, vše dokáže vykreslit velmi živě a čtivě. Stejně tak je mistryní ve vytváření charakterů. Velmi se těším na další díl, jsem zvědavá, jak bude příběh Ruby pokračovat.