30 Day Reading Tag # 1 - Nejlepší kniha

Tento rok jsem přečetla hodně dobrých knížek a vybrat jen jednu bylo těžké, ale nakonec to u mně vyhrála ZLODĚJKA KNIH od Marcuse Zusaka. Příběh malé Liesel odehrávající se v období 2. světové války byl neuvěřitelně krásný a dojemný, rozesmál mě i donutil k slzám a kniha, která ve mně dokázala vyvolat tak silné emoce, prostě musela získat 1. místo.

zdroj

Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. 

Název originálu: The Book Thief

Rok vydání: 2009

Formát: 528 stran, vázaná

Vydalo: Argo

Překlad: Vít Penkala

30 Day Reading Tag

Ahojte,

internet se hemží 30-denními výzvami, které se většinou týkají cvičení a hubnutí, ale naštěstí existuje i jedna, která je nám knihomolům šitá na míru. Narazila jsem na ni na blogu http://doorstonewworlds.blogspot.cz/ a hrozně se mi zalíbila, takže jsem se do ní rozhodla taky pustit. O co přesně jde, si můžete přečíst v úvodním článku od CraWera zde, ale ve zkratce: jde o to, každý den představit jednu knihu k otázce na daný den. Pro přehled přidávám i seznam všech otázek (přeložených CraWerem a převzatých z jeho blogu): 

1. Nejlepší kniha za tento rok
2. Kniha, kterou jste četli více než třikrát
3. Oblíbená série / sága
4. Oblíbená kniha z oblíbené série
5. Kniha, která ti pozvedne náladu, potěší tě
6. Kniha, která tě rozplakala
7. Nejvíce podceňovaná kniha
8. Nejvíce přeceňovaná kniha
9. Kniha, která se ti nelíbila, ale konec ano
10. Oblíbená klasika
11. Knížka, kterou nenávidíte
12. Kniha, kterou jsi měl rád, ale už ne 
13. Oblíbený autor
14. Kniha tvého oblíbeného spisovatele
15. Oblíbený knižní hrdina
16. Oblíbená knižní hrdinka
17. Oblíbený citát
18. První knižní kapitola (nebo spíš knížka), kterou si pamatujete z dětství
19. Oblíbená kniha, podle které byl natočen film
20. Kniha, která vás hodně rozesměje
21. Oblíbená kniha dětství
22. Kniha, kterou právě čtete
23. Kniha, která vám dělá radost (tak jsem to alespoň pochopil)
24. Kniha, kterou by si mělo přečíst více lidí
25. Oblíbená kniha čtená ve škole
26. Kniha, která změnila tvůj pohled na věc / názor
27. Nejvíce překvapující kniha
28. Oblíbený název knihy
29. Kniha, kterou každý nenávidí, ale ty jí miluješ
30. Nejoblíbenější kniha 

A jako třešnička na dortu: 

31. Oblíbená obálka

Asi nebudu své odpovědi přidávat každý den, ale spíš občas pro zpestření, protože si nefandím, že bych byla každý den schopná si vzpomenout :) A co vy, znáte tento tag a děláte ho taky? 

zdroj

Yossi Ghinsberg - Ztracen v džungli

O čem to je?

Strhující příběh podle skutečné události o dobrodružství, které se změnilo v boj o přežití

Mladý Izraelec Yossi se po ukončení armádní služby vydává za novými zážitky do Jižní Ameriky. V touze po opravdovém dobrodružství se rozhodne opustit běžné turistické trasy a společně se dvěma přáteli, jež si na tomto kontinentu našel, a rakouským průvodcem, který zde žije již řadu let, podniknout výpravu do džungle, za nádhernou přírodou a divokými kmeny, kterých se dosud nedotkla civilizace. Namáhavá, ale zpočátku zábavná expedice se však záhy zvrtne. Kvůli vzájemným neshodám se skupina rozdělí a po nešťastné nehodě na voru se Yossi ocitne docela sám v jednom z nejnebezpečnějších prostředí na světě. Bez nože, bez mapy nebo odpovídajícího výcviku si musí sám v džungli obstarat jídlo a přístřeší. Když mu v bouřlivém počasí začne uhnívat maso na chodidlech a on docela ztratí představu o tom, kde je, začíná pochybovat, jestli se ještě kdy vůbec vrátí zpátky…

Jak se mi knížka líbila?

Dobrodružnou knížkou a navíc napsanou podle skutečných událostí nikdy nepohrdnu. A pokud se týká cestování, tak už vůbec ne. Tento beletrizovaný cestopis sepsal izraelský cestovatel na základě vlastních zážitků a o to děsivější čtení je. 

Kniha je psána v 1. osobě a vypravěčem je sám Yossi, který se rozhodne procestovat Jižní Ameriku na vlastní pěst, pouze s několika dalšími přáteli - baťůžkáři. S Marcusem a Kevinem už mají naplánovanou trasu, když se k nim na poslední chvíli přidá Karl, který se nabídne, že jim bude dělat průvodce nebezpečnou bolivijskou džunglí. Tři přátelé rádi přijmou, protože Karl je podle svých slov zkušený cestovatel, který ve zdejším prostředí strávil už několik let a dobře se zde vyzná. Začíná tedy putování do neprobádané a lidskou nohou skoro neprošlápnuté džungle.

Zpočátku se vše zdá být v pořádku, cesta probíhá podle plánu a Yossi i ostatní jsou nadšeni z nádherné nedotčené přírody a natěšeni na domorodce, které mají spatřit v jejich přirozeném prostředí. Ale postupně se ukazuje, že vše asi nebude tak ideální, jak se na první pohled zdálo. Mezi Marcusem, Kevinem a Yossim dochází k roztržkám a odcizení a Karlovy historky se mění jako počasí. Kvůli neprostupnosti džungle musí skupina cestovatelů změnit plány. Staví vor, na kterém hodlají sjet řeku a vrátit se zpět do civilizace. Ale situace mezi natolik rozdílnými jedinci se vyhrocuje a stává neudržitelnou, a tak se přátelé rozdělí. Osud tomu chce, že Yossi nakonec zůstane v divoké a nebezpečné džungli úplně sám. Má šanci na zachování zdravé kůže a rozumu nebo na přežití vůbec?

Líbilo se mi, že hlavní postava Yossi ani v nejvypjatějších okamžicích neztrácel hlavu, a i když už se zdálo, že situace nemůže být horší, snažil se všemožnými prostředky zvládnout nastalé problémy. Musel čelit samotě, divokým zvířatům, náletům moskytů, rozmarům počasí a skutečnosti, že nemá téměř nic, čím by si mohl návrat mezi lidi usnadnit. Přesto bojuje a nevzdává se, i když se zdá jeho opětovné setkání s přáteli a rodinou beznadějné. Je to takový novodobý Robinson, akorát bez Pátka, který by mu pobyt v lidmi opuštěné krajině usnadnil. 

Karl byl sice popisován jako dokonalý znalec džungle a ideální průvodce, ale mně na něm od začátku něco nesedělo. Projevovalo se to v drobných detailech a jeho manipulátorství s nejslabším členem skupiny, kterým byl Marcus. Marcus se na drsný pobyt v džungli vůbec nehodil a jeho osud mě docela rozhodil. Kevin se chvílemi jevil taky všelijak, ale nakonec se ukázalo, že má srdce na pravém místě. 

Knížka se mi hodně líbila, přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Bylo to napínavé, nervy drásající, zajímavé a poučné. Čtenář se nejen pobaví příběhem, ale dozví se i něco o cestování po Jižní Americe, o Indiánech, o džungli a taky ho dojme zoufalá lidská snaha přežít za každou cenu. Autor dokazuje, že nic není nemožné, pokud opravdu věříte, že se to může splnit, a pokud neztrácíte naději a víru v dobrý konec.

Informace

Název originálu: Lost in the Jungle

Rok vydání: 2009

Formát: 286 stran, vázaná s přebalem

Vydala: Jota

Překlad: Naďa Funioková

zdroj

Jamie McGuire - Červený vrch

O čem to je?

Jak se zachovat, když ten, pro koho byste položili život, vám o něj začne usilovat?

Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie.

Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch.

Jak se mi knížka líbila? 

Tématika zombie, ve které se mění lidé díky nebezpečnému viru, mě zaujala už v anotaci. Něco podobného už znám ze seriálu The Walking Dead (Živí mrtví) a jakožto jeho velká fanynka jsem si přišla na své. 

Podle anotace by se mohlo zdát, že hlavní hrdinkou této knížky je Scarlet, ale není to tak úplně pravda, protože hlavních postav tady najdeme více. Příběh je vyprávěn z pohledu Scarlet, Nathana a Mirandy, jejichž osudy se určitým způsobem propojí a nakonec se všichni sejdou na ranči Červený vrch, kde hodlají nalézt klidné a bezpečné útočiště před "Šourači".

Scarlet je zoufalá, neboť v okamžiku, kdy pandemie propukla naplno, byla právě v práci, a její dcery měly odjet na víkend se svým otcem, Scarletiným bývalým manželem. Scarlet neví, kde se její holčičky nachází, ani jestli ještě žijí, nebo jestli jsou taky pokousané. Ví jen to, že se musí co nejrychleji dostat na Červený vrch, kam trefí i její dcery, a kde doufá, že se s nimi opět setká. Na své cestě Scarlet bojuje o svůj život a setkává se s dalšími podobně zoufalými lidmi, kteří přišli o své blízké.

Nathana právě opustila manželka a on zůstává sám se svou sedmiletou dcerou Zoe. Také on ji potřebuje dostat co nejdál od té hrůzy, někam do bezpečí. Vydává se teda ke svému švagrovi Skeeterovi a jeho manželce Jill. Ale nenalezne u nich takovou idylku, jak čekal. Něco je u nich špatně, tak musí i se Zoe o dům dál. Shodou okolností i on skoční na Červeném vrchu, kde hodlá přečkat to nejhorší.

Ranč Červený vrch patří doktoru Hayesovi, pod kterým Scarlet v nemocnici pracuje, a míří sem i jeho dvě dcery Miranda a Ashley se svými partnery Brycem a Cooperem. 

Když se na ranči všichni sejdou, musí se pokusit spolu dohromady nějak přežít a postarat se, aby se virus nedostal i mezi ně. Scarlet je něco jako jejich vedoucí, nicméně jejím hlavním cílem zůstává znovu se šťastně shledat se svými dcerami a udělat pro to cokoliv. 

Vztahy mezi přeživšími se všelijak proplétají a zamotávají a do nastalé apokalypsy musí jejich aktéři řešit i emoční záležitosti. Některé postavy jsou sympatické, jiné už méně. Já jsem měla asi nejraději Scarlet, i když někdy byla zbytečně moc umíněná a chovala se jako hysterická husa. Na druhou stranu ale chápu její strach o dcery a ochotu udělat nemožné pro jejich návrat. Nathan byl rozumný a chytrý muž, který dokázal zachovat chladnou hlavu a postarat se tak o bezpečí nejen své dcery Zoe. Miranda byla tvrďačka, kterou jen tak něco nerozbrečí, zato její sestra Ashley mi od začátku pěkně lezla na nervy. Všechny tyto rozdílné povahy spolu ale musí nějak vycházet, aby dokázali přežít tu hrůzu venku.Je to ale vůbec možné? A setká se ještě někdy Scarlet s Halle a Jennou? Nebo se nakonec všichni promění v zombie a svět jako takový přestane existovat?

Z Červeného vrchu jsem byla opravdu nadšená, bylo to tak napínavé, že jsem knížku přelouskala asi za dva dny. Střídá se vyprávění z pohledu Scarlet, Nathana a Mirandy, ale protože jsou všichni pospolu, dozvídáme se tak, co se děje i s ostatními. Autorčino pojetí světa napadeného krvelačnými zombíky se mi hodně líbilo, i když je hodně podobné právě Živým mrtvým. Ale na tomto tématu asi moc nového vymyslet nejde, tak mi to vůbec nevadilo. Děj svižně ubíhal, byl plný akce a napětí, ale našlo se i místo pro romantiku. Celým příběhem prolíná otázka, jestli se Scarlet ještě někdy setká se svými dcerami, což mi malinko vadilo, protože Scarlet byla v tomto hodně sebestředná. Ale ještě více mi vadilo, že autorka byla docela nemilosrdná a nechala zemřít tolik postav. Hodně lidí si také stěžuje na závěr knihy, který se mi ale naopak líbil a byla jsem s ním naprosto spokojená. Myslím, že se k příběhu přesně hodí a nějaký jiný si ani nedovedu představit. 

Pokud máte stejně jako já rádi horory, thrillery a napínavé čtení, neváhejte a do Červeného vrchu se bez obav pusťte, určitě se vám bude líbit. 

Informace

Název originálu: Red Hill

Rok vydání: 2014

Formát: 324 stran, vázaná s přebalem

Vydala: Fortuna Libri

Překlad: Jana Pacnerová

Týden s knížkou 1

Ahojte,

máme tu neděli a vždycky v neděli chci udělat Týden s knížkou. Dnes tedy začínám a tento týden jsem strávila s následujícími knihami:

Dočetla jsem

Červený vrch - Jamie McGuire: 

Skvělá a napínavá knížka o světě, který zachvátil děsivý virus a z lidí udělal krvelačné zombie. Mají ti, co se ještě nenakazili, vůbec šanci přežít? Na tuto knížku chystám co nejdříve recenzi.

Přečetla jsem

Chlad - Arnaldur Indridason:

Po této knížce jsem v knihovně sáhla úplnou náhodou, protože nesla označení severská krimi a ty mám ráda. Až dodatečně jsem zjistila, že je to součást série o komisaři Erlendurovi, a to dokonce už 11. díl! Ale i přesto se mi knížka líbila, byla napínavá a dobře napsaná. 

Ztracen v džungli - Yossi Ghinsberg: 

Dobrodružný příběh napsaný na základě skutečných událostí. Hlavní hrdina se ztratil v jihoamerické džungli a během čekání na záchranu byl nucen bojovat o přežití. Musel se postarat o jídlo, oheň, o ochranu před divokými zvířaty, o svá zranění a v neposlední řadě taky o to, aby se nezbláznil. Čtení jsem si užila, protože mě tato tématika hodně baví.

Rozečetla jsem 

Aliance - Veronica Roth:

Třetí a poslední díl série z tzv. Povstalecké trilogie (předchozí díly Divergence, Rezistence). Docela dobré čtení, ale na mě už je tam moc genetiky, všelijakých sér a hlavní postavy Tris a Čtyřka mi docela lezou na nervy :D Ale zajímá mě, jak to všechno dopadne a ještě dnes se to dozvím, protože už mi zbývá přečíst jen posledních 50 stran. 

Koupila jsem

Manželky - Táňa Keleová-Vasilková + Vaříme s Láďou Hruškou + 333 křížovek:

 Včera v nákupním centru u nás ve Zlíně proběhla Long Shopping Night, kdy se od 15 do 23 hodin nakupovalo se slevami, tak jsem se tuhle akci rozhodla využít a koupila první vánoční dárky pro mamku. Láďovu kuchařku si přeje (:D) a další knížka od Táni Keleové-Vasilkové ji určitě potěší, protože má tuto slovenskou spisovatelku velmi ráda a doma už docela slušnou sbírku jejích románů. A křížovky, které byly k Manželkám v rámci Knihománie zdarma, si nechám já :P

Úlovky z knihovny VII.

Ahojte,

dneska jsem vážně jen chtěla vrátit knížky, aby se mi konečně zmenšila ta hromada, co na mě ještě pořád čeká doma, ale jen jsem nakoukla do vrácených knih a zase jsem neodolala. Ale držela jsem se docela zkrátka, vybrala jsem si jen tři knížky, i když bych klidně pobrala i víc.

Kerstin Gier - První stříbrná kniha snů: Tato knížka má naprosto nádhernou obálku, a přestože o ní nic moc bližšího nevím, jen že je určena spíš pro mládež, tak jsem ji vzala, protože jsem ji několikrát zahlídla na vašich blozích, kde sklízela nadšené ohlasy. Tak jsem zvědavá. 

A. K. Ryan - Jiskra: Druhý díl z trilogie Vesmírná pouť. Už je to docela dlouho, co jsem četla první díl (Mlhovina), který se mi ale líbil, tak jsem si vypůjčila i další část, když tam na mě tak hezky čekala :) 

Robert Bloch - Psycho: Přestože nemám moc ráda horory, knížky mi ani tak nevadí jako filmy. A  obálka Psycha je hrozně lákavá, už se těším, až se do této klasiky začtu. 

P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek, ale dnes opravdu nebylo příznivé světlo na focení.

A opět - znáte, četli jste? Čím mám začít?

Alessandro D´Avenia - Bílá jako sníh, rudá jako krev

O čem to je?

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.

Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…

Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo miluje tak, jak ani Dante Alighieri nemohl milovat, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Jak se mi knížka líbila?

Bílá jako sníh, rudá jako krev je další knihou s tématikou vážné nemoci, kterou jsem přečetla. Narážím samozřejmě na tolik opěvované i nenáviděné Hvězdy nám nepřály, s nimiž se ale tato knížka nedá srovnávat. Ačkoliv ústřední téma mají stejné - tedy rakovinu a lásku, oba příběhy jsou pojaté a vyprávěné úplné rozdílným způsobem.

Hlavní postavou je gymnazista Leo, který miluje spolužačku Beatrici s nádhernými rudými vlasy. Zdá se ale, že Beatrice ho vůbec nebere na vědomí, neodpovídá Leovi na smsky a asi ani neví, že existuje. Naštěstí má Leo dva nejlepší kamarády - Nika, se kterým hraje fotbal, a Silvii, které se zase může se vším svěřovat. Právě Silvii si taky vybere jako prostředníka mezi sebou a Beatricí a právě Silvie mu oznámí tu strašnou věc, kvůli které se zhroutí celý Leův svět. Jeho milovaná Beatrice má rakovinu, a proto nechodí do školy. Leo zuří na všechny a na všechno a má pocit, že nic už nemá smysl. S Beatricí se sice sblíží, ale vůbec to s ní nevypadá dobře. Přesto je to pro Lea ta nejkrásnější a nejchytřejší holka na světě a nejlépe strávený čas. Lea drží na vodou i nový učitel, kterému díky jeho názorům a vyučovacím metodám Leo říká Snílek. Ale posměšné oslovení se posléze změní na obdivné, protože Snílek naučí Lea dívat se na svět jinýma očima, i když už nikdy nebude nic takové, jak by mělo být...

Příběh se odehrává v blíže nespecifikovaném italském městě. Leo je typický puberťák, který nadává na školu a učitele, mluví sprostě, poflakuje se s kamarády a jeho neoddělitelnou součástí je mobil. Zezačátku možná působí jako protivný kluk, ale postupně se vyvíjí a dospívá a uvědomuje si, že život je o něčem jiném, než jen o fotbale a kašlání na školu. Leo se totiž zamiluje a jako každého i jeho láska změní. O to víc, že jeho vyvolená je smrtelně nemocná. Z Lea se stává citlivý kluk, který by pro Beatrici udělal cokoliv na světě. A možná při tom přehlíží někoho, kdo je mu taky hodně blízký. 

Beatrice od začátku věděla, jak na tom je, a nedávala Leovi falešné naděje. Jejich vztah se mi moc líbil, nebyl založený na lži a byl takový nevinný a něžný. Leo se o Beatrici hezky staral, snažil se ji zabavit, i když mu čas strávený s ní trhal srdce na kusy. 

Mojí oblíbenou postavou byl i Snílek, který své vyučování a tím i životy svých studentů obohacoval o všemožná moudra a rozumy. Za všechny alespoň jeden citát: "Tomu, kdo čeká, se dostane toho, co očekával, ale tomu, kdo doufá, se dostane toho, v co ani nedoufal." 

Kniha je psaná ich-formou z pohledu puberťáka, tudíž nespisovným jazykem. I když toho obvykle nejsem příliš velkým zastáncem, k tomuto příběhu se Leův styl vyjadřování hodil. Působilo to upřímně a neuměle. Knížka byla rozdělená na krátké kapitolky, díky čemuž čtení rychle ubíhalo. Krásná obálka dokonale vystihuje svůj název i smutnou atmosféru příběhu. Knížka Bílá jako sníh, rudá jako krev se mi hodně líbila a myslím, že si ji můžou přečíst jak teenageři, kteří jsou hlavními aktéry příběhu, tak i jejich rodiče, a každému něco dá a donutí ho zamyslet se nad životem. 

Informace

Název originálu: Bianca come il latte, rossa come il sangue

Rok vydání: 2014

Formát: 270 stran, vázaná s přebalem

Vydala: Jota

Překlad: Zdeňka Nováková

zdroj

19/10/14

8:00 - vstávám. Po náročném pátku a sobotě, které jsem strávila na brigádách, mám dnes konečně volno, jupí!

9:30 - čistím morčátkům, protože už to vážně potřebují jako sůl

11:30 - na oběd přichází ségra a babička, vykládáme, cpeme se a je nám fajn

14:00 - jedu do ZOO. Včera jsem tam byla brigádně, dnes jako návštěvník

14:30 - návštěva ZOO byl špatný nápad, je tu hrůza lidí! Nejvíc jsem se těšila na rejnoky, které jsem nakonec ani neviděla. Ale aspoň něco málo jsme vyfotili :)

18:00 - stíhám ještě i návštěvu u tety a další dobroty

19:45 - konečně doma, jdu dočíst Červený vrch a podívat se na nové videa na youtube a sepsat knižní článek na zítra.

Kateřina Petrusová - Zakázaná přitažlivost

O čem to je?

Senátorova dcera Emily má po krk života ve skleníku a potají odjede do New Yorku. Záhy je však vypátrána a musí se rozhodnout: buď se vrátí domů, nebo zůstane, ale pod stálou ochranou nepřístupného bodyguarda Henryho Trovata. Emily je rozhodnutá Henryho přesvědčit, aby ji nechal být, vše jim však začnou komplikovat city a především děsivý vánoční dárek, který jí pošle neznámý šílenec. Překoná láska tak odlišných lidí věkový a společenský rozdíl, nebezpečí, které Emily hrozí, a především Henryho zločineckou minulost?

Jak se mi knížka líbila?

Třetí a bohužel poslední díl ze série Bavettovi mě opět velmi bavil. Někde jsem četla názory, že byl z celé série nejslabší, mě se naopak líbil asi nejvíc. Lépe řečeno, nedokážu se rozhodnout, jestli byla nejlepší Nebezpečná láska nebo Zakázaná přitažlivost. 

Dcera senátora Emily žije pod neustálým dohledem ochranky. Takový život už ji nebaví, a proto se rozhodne utéct do New Yorkeru a žít jako obyčejný člověk. Jenže otec ji s pomocí svých lidí brzy vypátrá a Emily se má vrátit domů. Nebo může zůstat, ovšem se svým novým osobním bodyguardem Henrym Trovatem, který se od ní 24 hodin denně nesmí hnout. Emily se rozhodne pro druhou variantu. Ovšem Henry jí brzy začne lézt na nervy a Emily se rozhodne všemožně ho provokovat. Jenže jak známo, co se škádlívá, to se rádo mívá, a platí to i v případě této dvojice. Emily si začne uvědomovat, že ačkoliv je Henry starší nabručený mrzout, její city k němu se mění a přestává ho vnímat jako člověka, kterého zaměstnává její otec...

Emily mi byla sympatická, i když občas se navzdory svému věku (bylo jí 23) chovala jako malá rozmazlená holka. A udělala taky pár nepochopitelných věcí, které mohly skončit špatně, kdyby nebylo Henryho. Líbilo se mi, že nezačala panikařit, jakmile se v jejích vánočních dárcích objevil i jeden děsivý, a taky že dokázala Henryho podržet, když šlo do tuhého. 

Henry byl prostě úžasný. Přestože toho moc nenamluvil a když už se projevil, tak většinou jen vrčením nebo bručením, byl mi od začátku hodně blízký. Postupně se dozvídáme, že neměl právě jednoduché dětství, a to na něho mělo nemalý vliv. Ani jeho nepříliš vzdálená minulost není čistá jako lilie - jak by taky mohla, když pracuje pro Bavettovy? Ale přes všechny tyto útrapy je Henry čestný a upřímný člověk a přesně mi na něho sedělo Emilyino označení: plyšák :)

Znovu se setkáváme s postavami z minulých knížek - s Robertem, Jo, Johnnym, nechybí ani zmínky o Michaelovi a Paige. Děj se opět odehrává v New Yorkeru, ale nejen v něm - podíváme se i do luxusního lyžařského střediska Aspenu, kde tráví Emily se svou rodinou vánoční svátky. 

Knížka je prodchnutá romantikou, láskou, napětím a nebezpečím, protože se řeší otázka, kdo je Emilyin tajný ctitel, který jí posílá nechutné a děsivé dárky. A podaří se ho chytit dřív, než se on dostane k Emily? Kateřina Petrusová opět skvěle zkombinovala všechny tyto prvky ve vyrovnané míře, všeho bylo tak akorát, příběh nebyl ani úplně přeslazený ani úplně děsivý. Byly v něm i hezky zakomponovány vkusně a decentně popsané erotické scény, při jejich čtení si určitě čtenářky dokážou barvitě představit Henryho ruce na svém těle :) Myslím, že v Zakázané přitažlivosti si každý najde to své, i když samozřejmě je to čtení především pro ženy - přece jen, kterého chlapa by bavilo číst ódy na mužného Henryho? Třešničkou na dortu je opět krásná obálka se dvojicí představující Emily a Henryho a New Yorkem při západu (nebo východu?) slunce v pozadí. 

Informace

Součást série: Bavettovi (3. v sérii)

Rok vydání: 2014

Formát: 304 stran, vázaná

Vydal: Fragment

zdroj

Minulý týden

Ahojte,

uplynulý týden byl jakýsi divoký, ne ve smyslu, že bych byla tak zaneprázdněná, ale prostě jsem nějak nestíhala. Pořád jsem někde musela být, něco zařizovat, a na čtení a psaní nebylo moc času. Ale už je to lepší a konečně jsem zase tady. Jak jsem si tedy minulý týden žila?

Musela jsem jít se svou nejmladší na veterinu, protože jsem jí v srsti objevila stroupky a lysinky. Dostala injekci a šampon a děláme koupele. V pátek jdu na kontrolu, tak snad už to bude dobré.

Pátek a sobotu jsem strávila na volbách. V komisi bylo veselo, díky mým kolegům, kteří měli tak neuvěřitelné hlášky, že jsme všichni padali smíchy pod stůl. Po mnoha letech jsem si zahrála město, jméno, zvíře, věc, a opět se přesvědčila, že někteří lidé prostě musí dělat problémy i tam, kde žádné nejsou. 

Viděla jsem film Fakjů pane učiteli, který byl prostě perfektní, smála jsem se od začátku až do konce a hlavní herec byl krásný chlap, a první díl seriálu American Horror Story. Oboje doporučuji, i když AHS asi ne takovým "poseroutkům" jako jsem já :D

zdroj

V neděli jsem dostala rýmečku a v pondělí ji léčila. Aspoň jsem konečně dočetla Terror, na který se brzo chystám sepsat své dojmy. Taky jsem se pustila do Bílá jako sníh, rudá jako krev. 

V úterý jsem s kamarádkou objevila úžasnou brněnskou kavárnu Cosmopolis Café. Měla jsem výborné cappuccino a naprosto dokonalý pařížský dort. Brzy se tam vrátím, protože tato kavárna mě nadchla. Krásný a klidný interiér, výborná káva a zákusky, příjemná a ochotná obsluha. A až konečně nebude rozbombardovaný Zelňák, bude to úplná pohodička :)

zdroj

V Ikey jsem nakoupila zásoby svíček, protože zima se blíží.

A konečně mám definitivně domluvené téma diplomky, jak jinak než z literatury ;-) 

A jak se máte vy? 

7/10/14

8:00 - odjezd do Brna. Ve žlutém autobuse nefunguje kávovar a jede pohádka S čerty nejsou žerty, tak se jdu dospat.

9:35 - příjezd do Brna. Dnes kupodivu bez zpoždění na dálnici. Je tu hrozná zima!

10:00 - čekám na profesora, který očividně neřeší, že má konzultační hodiny.

10:20 - Hurá! Téma diplomky se konečně začíná rýsovat.

11:45 - jdu se podívat na Slavnosti řemesel na Svoboďák. Ale protože je zima, zapadnu do Barviče a Novotného :) Ale nic si nekoupím, blíží se přece Vánoce!

12:30 - zpátky ve škole, naštěstí už jen na 2 hodiny.

14:30 - nemám šalinkartu, tak si udělám pěknou procházku na byt. Zima už mi není, zahřála jsem se výšlapem do kopce.

15:00 - měla bych jít dodělat úkol do didaktiky. Za odměnu mě čekají videa a Sherlock a Zakázaná přitažlivost, to je silná motivace.

16:15 - úkol hotový, jde se na zábavu :)

Příště si snad nezapomenu foťák a budou i nějaké fotky :P

Projekt Jak si žiju

Ahojte,

dneska se vám hlásím ještě jednou, a to s něčím neknižním. Na blogu u Rachel Roo jsem před pár dny narazila na zajímavý projekt Jak si žiju, který sama vymyslela. Jedná se o něco jako internetový deníček, a protože ráda takto "šmíruju" ostatní blogery a články z jejich života mě baví, rozhodla jsem se taky zapojit. O co přesně jde, si můžete přečíst v úvodním článku k tomuto projektu přímo u Rachel Roo. 

Asi nebudu přispívat každý den, protože ne každý den prožívám něco, co stojí za zmínku, ale možná taky jo, záleží na tom, jak moc bude můj život zajímavý :) A určitě bude zábavné zpětně si své zápisky pročítat a vzpomenout si, co se ten den událo. 

Pokud vás podobné články taky baví, ráda nahlídnu do vašich internetových deníčků. 

Zatím se mějte krásně a žijte!

zdroj

Hugh Howey - Silo

O čem to je?

V silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít, milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch čistit senzory. Ví, že se nikdy nevrátí. Ví, že jde na smrt… Po letech udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch? Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec znát? 

Jak se mi knížka líbila?

Do Sila jsem se pouštěla s velkým očekáváním. Nalákala mě jak anotace, tak i zajímavá oranžovo-šedobílá obálka s obrázkem sila. Čtenář tak má lepší představu, jak vlastně takové podzemní silo, ve kterém lidé žijí místo na povrchu země, vypadá. Ale mé očekávání bohužel nebylo úplně naplněno. Trvalo mi dobrých 200 stran, než jsem do příběhu začetla. Až po takové době mi začal připadat napínavý a zajímavý. 

Ze začátku poznáváme, jak to v silu chodí, seznamujeme se s jeho obyvateli, hierarchií a jeho denním režimem. Silo je rozdělené na patra podle společenského postavení. Úplně nahoře žije starostka se šerifem, dále se blízko povrchu nachází důležité IT oddělení, které dohlíží na chod sila, pod ním existují farmy obstarávající potravu, a úplně dole je mechanické oddělení, které je zodpovědné za stroje a technické opravy. 

Příběh je rozdělen na několik částí. První tři mě moc nechytly, prokousávala jsem se jimi docela dlouho. V každé byla navíc jiná hlavní postava, i když každá svým způsobem důležitá. První čistič Holston a jeho příběh naznačuje, že se v silu děje něco, co se nikdy dřív nestalo. Za svůj prohřešek je poslán na povrch, vyčistit senzor, ale tentokrát je něco jinak než kdykoliv předtím...

V dalších částech starostka Jahnsová a zástupce Marnes připravují půdu Juliette, která se má stát novým šerifem. Tito dva dostali více prostoru než Holston, ale přesto ne tolik, abych se s nimi úplně sžila, i když mi oba byli svými ideály a přístupem k životu v silu sympatičtí. Bohužel jejich příběh skončil dřív, než vůbec pořádně začal... 

K slovu se dostává Juliette, původně pracovnice mechanického úseku, která je po zbytek knihy hlavní a nejdůležitější postavou. Ve své nové funkci nezůstane dlouho, protože neumí držet jazyk za zuby, a to se nelíbí šéfovi IT oddělení. I Juliette má být poslána za trest čistit. Ale to by nebyla ona, aby se svému osudu nebránila všemi možnými způsoby.

Juliette najde způsob, jak vzdorovat zavedenému řádu, a dokonce učiní úžasný objev, který by mohl vést k úplnému převratu. Jenže dokáže získat podporu svých přátel? Bude na to vůbec mít čas nebo bude dřív vypovězena ze sila? A co Lukas, se kterým se sblížila?

Prostředí sila, ve kterém se knížka odehrává, je originální a promyšlené. Moc se mi líbilo rozdělení na patra a popis činností jednotlivých obyvatel. Myšlenka, že zemský povrch je zamořený jedovatými nedýchatelnými plyny, určitě není úplně scestná. I na obálce knihy se píše, že "příběh lze číst jako vizi, varování i věštbu." Z tohoto pohledu mě kniha jako čtenáře uspokojila, ale jinak jsem čekala asi něco trošku jiného, než jsem dostala. V žádném případě neříkám, že kniha je špatná, ale asi se mi úplně netrefila do vkusu. Místy byl děj zdlouhavý a trochu jsem se ztrácela ve všech těch patrech a postavách a do čtení jsem se musela nutit. Ale asi od strany 200 už jsem otáčela stránku za stránkou, protože jsem byla zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A nejen příběh jako celek, ale i příběh Juliette a Lukase, kteří nebyli smíření se svým osudem a rozhodli se bojovat. 

Tento post-apokalyptický román je prvním díle z chystané série. Myslím ale, že by klidně obstál i jako samostatný příběh bez nutnosti pokračování. Ještě nejsem úplně rozhodnutá, jestli půjdu i do dalších dílů, ale protože jsem osoba zvědavá, tak bych ráda zjistila, jak to bude dál... :)

Informace

Název originálu: The Wool

Rok vydání: 2014

Formát: 496 stran, vázaná s přebalem

Vydal: Knižní klub

Překlad: Jiří Engliš

Harlan Coben - Šest let

O čem to je?

Šest let uplynulo od chvíle, kdy Jake Fisher viděl, jak si Natalie, jeho jediná, osudová láska, bere jiného muže. Šest let dodržel slib, že ji nechá na pokoji, a trápil se mučivými představami, jak Natalie žije se svým manželem Toddem. Po šesti letech náhodou narazí na oznámení o Toddově úmrtí, neodolá a vydá se na pohřeb. Doufá, že tam uvidí jeho manželku – ale vdova po Toddovi není Natalie… Jakákoli snaha najít tu, co mu kdysi zlomila srdce, pro Jake znamená odhalit krutá tajemství i bolestivé lži, ale především riskovat vlastní život.

Jak se mi knížka líbila?

Na základě mnoha kladných recenzí a ohlasů jsem se pustila do své první knihy od Harlana Cobena. Příběh mě pohltil od první stránky a celou knihu jsem přelouskala za dva dny. 

Jake Fisher byl kdysi zamilovaný do Natalie, o které se domníval, že je jeho osudovou láskoua  spřízněnou duší. Myslel si, že to Natalie cítí stejně, ale ta se s Jakem rozešla a téměř zničehonic provdala za Todda, svého údajného bývalého přítele. Jake se zúčastnil jejich svatby, na které ho Natalie požádala, aby po ní nikdy nepátral, nesnažil se je s manželem kontaktovat a nechal je na pokoji. 

Jake to vydržel celých šest let, ale když pak jednoho dne spatří na internetu Toddovo úmrtní oznámení, nedá mu to, aby se za Natalií nevydal. Jenže na Toddově pohřbu utrpí šok - vdova po Toddovi rozhodně není Natalie, a navíc má dvě dospívající děti. V Toddově obývacím pokoji však visí obrázek, který kdysi namalovala právě Natalie - náhoda?

Pro Jakea se rozjíždí kolotoč neuvěřitelných událostí, nečekaných zjištění, podivných odhalení, a nakonec je ze všeho tak zmatený, že už vůbec netuší, komu může věřit a co je vlastně skutečné. Dobere se někdy pravdy, co se s Natalií doopravdy stalo?

Jake pracuje jako univerzitní profesor a je dbalý morálních zásad. Natalii kdysi slíbil, že ji nebude hledat a svůj slib hodlal splnit, i když měl kvůli ní zlomené srdce a beznadějná láska k ní ho sžírala zaživa celých šest let. Vůbec se mu nedivím, že svůj slib porušil, když vycítil novou šanci, a musela jsem ho obdivovat za to, co všechno kvůli Natalii byl ochoten podstoupit a vytrpět. 

Natalii vlastně ani hodnotit nemůžu, protože téměř celou dobu byla jedna velká záhada. 

Celkem důležitou roli zde sehrála i Lanfordova univerzita jako Jakeovo působiště a její zaměstnanci. Obzvlášť musím zmínit jeho nejlepšího přítele Benedicta, který není tím, kým se zpočátku zdá, a sekretářku paní Dinsmoreovou, která Jakeovi pomáhala v pátrání po pravdě. 

Něco málo přes 300 stran uteklo jako voda. Na každé stránce se něco dělo, nechyběla akce, nervy drásající situace i nečekaná odhalení. Ještě v poslední třetině knihy jsem pořádně netušila, na čem jsem, i když dílky skládačky do sebe konečně začaly zapadat. Harlan Coben vytvořil skvělý thriller, jehož rozuzlení mě málem naštvalo... Ale úplně na konci přišel další zvrat! Hrozně se mi líbila i dramatická obálka s nálepkou edice Světový bestseller, která slibuje kvalitní čtení, a v tomto případě se nespletla. Knížku jsem zavírala spokojená a s klidným svědomím ji můžu doporučit k přečtení každému, kdo má rád překvapení a zajímavé konce. 

Informace

Název originálu: Six Years

Rok vydání: 2014

Formát: vázaná s přebalem, 320 stran

Vydal: Knižní klub

Překlad: Drahomíra Michnová

zdroj

Přečteno za ZÁŘÍ

Ahojte,

měsíc utekl jako voda a mám tady další shrnutí Přečteno za... Září bylo bohatší na přečtené knížky než srpen, zvládla jsem jich osm. Dole si můžete prohlídnout, které to byly.

1. Stephanie Perkins - Polibek pro Annu
Tato knížka se mi hodně líbila, více si můžete přečíst v recenzi tady.

2. Robert Galbraith - Volání Kukačky

Volání Kukačky bylo dobré čtení, ale zase žádná extraliga. Cormoran Strike je celkem sympatická postava a jsem zvědavá, jaká bude další knížka s ním. 

3. Morgan Matson - Amy a Roger: Na cestě
Opět příjemné oddechové čtení na léto, recenze zde

4. Elizabeth LaBan - Esej o tragédii

Esej se mi hodně líbila, více o mém názoru na ni v recenzi.

5. S. C. Stephens - Bezhlavě
Perfektní :)

6. Jamie McGuire - Krásná katastrofa

Krásná katastrofa byla vcelku fajn, ale nebyla jsem z ní úplně odvařená.

7. Kateřina Petrusová - Nepřítel mého nepřítele
Dost dobré české počtení!

8. Veronica Roth - Rezistence

Druhý díl trilogie Divergence už se mi nelíbil tolik jako ten první. Na můj vkus tam bylo moc střílení a násilí a ani Tris a Tobias už nebyli tak roztomilí jako v Divergenci.