Hugh Howey - Silo

O čem to je?

V silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít, milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch čistit senzory. Ví, že se nikdy nevrátí. Ví, že jde na smrt… Po letech udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch? Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec znát? 

Jak se mi knížka líbila?

Do Sila jsem se pouštěla s velkým očekáváním. Nalákala mě jak anotace, tak i zajímavá oranžovo-šedobílá obálka s obrázkem sila. Čtenář tak má lepší představu, jak vlastně takové podzemní silo, ve kterém lidé žijí místo na povrchu země, vypadá. Ale mé očekávání bohužel nebylo úplně naplněno. Trvalo mi dobrých 200 stran, než jsem do příběhu začetla. Až po takové době mi začal připadat napínavý a zajímavý. 

Ze začátku poznáváme, jak to v silu chodí, seznamujeme se s jeho obyvateli, hierarchií a jeho denním režimem. Silo je rozdělené na patra podle společenského postavení. Úplně nahoře žije starostka se šerifem, dále se blízko povrchu nachází důležité IT oddělení, které dohlíží na chod sila, pod ním existují farmy obstarávající potravu, a úplně dole je mechanické oddělení, které je zodpovědné za stroje a technické opravy. 

Příběh je rozdělen na několik částí. První tři mě moc nechytly, prokousávala jsem se jimi docela dlouho. V každé byla navíc jiná hlavní postava, i když každá svým způsobem důležitá. První čistič Holston a jeho příběh naznačuje, že se v silu děje něco, co se nikdy dřív nestalo. Za svůj prohřešek je poslán na povrch, vyčistit senzor, ale tentokrát je něco jinak než kdykoliv předtím...

V dalších částech starostka Jahnsová a zástupce Marnes připravují půdu Juliette, která se má stát novým šerifem. Tito dva dostali více prostoru než Holston, ale přesto ne tolik, abych se s nimi úplně sžila, i když mi oba byli svými ideály a přístupem k životu v silu sympatičtí. Bohužel jejich příběh skončil dřív, než vůbec pořádně začal... 

K slovu se dostává Juliette, původně pracovnice mechanického úseku, která je po zbytek knihy hlavní a nejdůležitější postavou. Ve své nové funkci nezůstane dlouho, protože neumí držet jazyk za zuby, a to se nelíbí šéfovi IT oddělení. I Juliette má být poslána za trest čistit. Ale to by nebyla ona, aby se svému osudu nebránila všemi možnými způsoby.

Juliette najde způsob, jak vzdorovat zavedenému řádu, a dokonce učiní úžasný objev, který by mohl vést k úplnému převratu. Jenže dokáže získat podporu svých přátel? Bude na to vůbec mít čas nebo bude dřív vypovězena ze sila? A co Lukas, se kterým se sblížila?

Prostředí sila, ve kterém se knížka odehrává, je originální a promyšlené. Moc se mi líbilo rozdělení na patra a popis činností jednotlivých obyvatel. Myšlenka, že zemský povrch je zamořený jedovatými nedýchatelnými plyny, určitě není úplně scestná. I na obálce knihy se píše, že "příběh lze číst jako vizi, varování i věštbu." Z tohoto pohledu mě kniha jako čtenáře uspokojila, ale jinak jsem čekala asi něco trošku jiného, než jsem dostala. V žádném případě neříkám, že kniha je špatná, ale asi se mi úplně netrefila do vkusu. Místy byl děj zdlouhavý a trochu jsem se ztrácela ve všech těch patrech a postavách a do čtení jsem se musela nutit. Ale asi od strany 200 už jsem otáčela stránku za stránkou, protože jsem byla zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet. A nejen příběh jako celek, ale i příběh Juliette a Lukase, kteří nebyli smíření se svým osudem a rozhodli se bojovat. 

Tento post-apokalyptický román je prvním díle z chystané série. Myslím ale, že by klidně obstál i jako samostatný příběh bez nutnosti pokračování. Ještě nejsem úplně rozhodnutá, jestli půjdu i do dalších dílů, ale protože jsem osoba zvědavá, tak bych ráda zjistila, jak to bude dál... :)

Informace

Název originálu: The Wool

Rok vydání: 2014

Formát: 496 stran, vázaná s přebalem

Vydal: Knižní klub

Překlad: Jiří Engliš