Alessandro D´Avenia - Bílá jako sníh, rudá jako krev

O čem to je?

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.

Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…

Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo miluje tak, jak ani Dante Alighieri nemohl milovat, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Jak se mi knížka líbila?

Bílá jako sníh, rudá jako krev je další knihou s tématikou vážné nemoci, kterou jsem přečetla. Narážím samozřejmě na tolik opěvované i nenáviděné Hvězdy nám nepřály, s nimiž se ale tato knížka nedá srovnávat. Ačkoliv ústřední téma mají stejné - tedy rakovinu a lásku, oba příběhy jsou pojaté a vyprávěné úplné rozdílným způsobem.

Hlavní postavou je gymnazista Leo, který miluje spolužačku Beatrici s nádhernými rudými vlasy. Zdá se ale, že Beatrice ho vůbec nebere na vědomí, neodpovídá Leovi na smsky a asi ani neví, že existuje. Naštěstí má Leo dva nejlepší kamarády - Nika, se kterým hraje fotbal, a Silvii, které se zase může se vším svěřovat. Právě Silvii si taky vybere jako prostředníka mezi sebou a Beatricí a právě Silvie mu oznámí tu strašnou věc, kvůli které se zhroutí celý Leův svět. Jeho milovaná Beatrice má rakovinu, a proto nechodí do školy. Leo zuří na všechny a na všechno a má pocit, že nic už nemá smysl. S Beatricí se sice sblíží, ale vůbec to s ní nevypadá dobře. Přesto je to pro Lea ta nejkrásnější a nejchytřejší holka na světě a nejlépe strávený čas. Lea drží na vodou i nový učitel, kterému díky jeho názorům a vyučovacím metodám Leo říká Snílek. Ale posměšné oslovení se posléze změní na obdivné, protože Snílek naučí Lea dívat se na svět jinýma očima, i když už nikdy nebude nic takové, jak by mělo být...

Příběh se odehrává v blíže nespecifikovaném italském městě. Leo je typický puberťák, který nadává na školu a učitele, mluví sprostě, poflakuje se s kamarády a jeho neoddělitelnou součástí je mobil. Zezačátku možná působí jako protivný kluk, ale postupně se vyvíjí a dospívá a uvědomuje si, že život je o něčem jiném, než jen o fotbale a kašlání na školu. Leo se totiž zamiluje a jako každého i jeho láska změní. O to víc, že jeho vyvolená je smrtelně nemocná. Z Lea se stává citlivý kluk, který by pro Beatrici udělal cokoliv na světě. A možná při tom přehlíží někoho, kdo je mu taky hodně blízký. 

Beatrice od začátku věděla, jak na tom je, a nedávala Leovi falešné naděje. Jejich vztah se mi moc líbil, nebyl založený na lži a byl takový nevinný a něžný. Leo se o Beatrici hezky staral, snažil se ji zabavit, i když mu čas strávený s ní trhal srdce na kusy. 

Mojí oblíbenou postavou byl i Snílek, který své vyučování a tím i životy svých studentů obohacoval o všemožná moudra a rozumy. Za všechny alespoň jeden citát: "Tomu, kdo čeká, se dostane toho, co očekával, ale tomu, kdo doufá, se dostane toho, v co ani nedoufal." 

Kniha je psaná ich-formou z pohledu puberťáka, tudíž nespisovným jazykem. I když toho obvykle nejsem příliš velkým zastáncem, k tomuto příběhu se Leův styl vyjadřování hodil. Působilo to upřímně a neuměle. Knížka byla rozdělená na krátké kapitolky, díky čemuž čtení rychle ubíhalo. Krásná obálka dokonale vystihuje svůj název i smutnou atmosféru příběhu. Knížka Bílá jako sníh, rudá jako krev se mi hodně líbila a myslím, že si ji můžou přečíst jak teenageři, kteří jsou hlavními aktéry příběhu, tak i jejich rodiče, a každému něco dá a donutí ho zamyslet se nad životem. 

Informace

Název originálu: Bianca come il latte, rossa come il sangue

Rok vydání: 2014

Formát: 270 stran, vázaná s přebalem

Vydala: Jota

Překlad: Zdeňka Nováková

zdroj