pondělí 1. června 2015

Návrat do dětství

Dneska je 1. června, Den dětí. Od té doby, co dělám v ZOO, nemám ráda malé děti (berte to s humorem a nadsázkou :) ), ale kdy jindy by byla lepší příležitost připomenout si oblíbené dětské knihy než právě dnes? 

Co si pamatuju, čtu odmalička. Už v první třídě jsem začala chodit do školní knihovny a pak mě mamka přihlásila i do té velké, městské. A od té doby tam chodím a čtu nepřetržitě. Nejdřív jsem samozřejmě četla jednoduché dětské knížky s málo písmenky a mnoha obrázky, pohádky a podobné, ale pak jsem přešla na "náročnější" četbu :) Mou velkou favoritkou byla Enid Blyton a její série Dvojčata, Správná pětka a Tajná sedma. Ty patřily k mým nejoblíbenějším, půjčovala jsem si je pořád dokola. 


Propadla jsem i Astrid Lindgren. Kdo by neznal Pipi Dlouhou Punčochu, Karkulína ze střechy, Madynku, Ronju a především Děti z Bullerbynu? Posledně jmenovaná kniha patří dodnes k mým zamilovaným. Vracím se k ní stále dokola a stále mě baví, pro mě je to nejkouzelnější dětská kniha, i když vypráví o naprosto obyčejných švédských dětech.


Z českých autorek jsem měla ráda Martinu Drijverovou a její Domov pro Marťany. Nenásilnou formou děti seznamuje s Downovým syndromem a ukazuje tak, že i oni mají své místo ve společnosti. Dále jsem přečetla spoustu knížek od Ivony Březinové, od níž jsem si oblíbila zejména knížky Panenka z ebenového dřeva, Věra, Nika a sedm babiček a Lufťačky. Spoustu dobrých knih nejen pro děti napsala také Věra Řeháčková, v paměti mi nejvíce utkvěla knížka Za bílými mřížemi, která autobiograficky vyprávěla o pobytu v nemocnici, kde autorka jako malá strávila několik měsíců s nemocným srdcem. 


Nikdy jsem moc nečetla typické dívčí románky třeba od Lenky Lanczové, kterých měla moje sestra plnou knihovnu. Pár jsem jich přečetla, ale přišlo mi to všechno na jedno brdo, tak jsem radši přesedlala na klučičí literaturu a mým velikým oblíbencem se stal Jaroslav Foglar. Jeho knihy mě dokonce dovedly na nějaký čas do skautu, protože jsem toužila prožívat stejná napínavá dobrodružství jako hrdinové jeho knih. K mým nejoblíbenějším patří Rychlé šípy, Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině, Duben přichází, Přístav volá, příběhy z Devadesátky - vlastně téměř všechny :)


Na závěr bych ještě vzpomněla Malého Mikuláše a jeho patálie, průšvihy, prázdniny, přestávky a přátele od René Goscinnyho. Jak jsem se vždycky s Mikulášem, Celestýnem, Viktorínem, Kryšpínem, Polívkou a Mikulášovými rodiči a babičkou nasmála :D


Původně jsem tento článek chtěla pojmout stručněji, ale nakonec jsem si vzpomněla na víc knih než jsem čekala. A napadají mě ještě další, jenže to už bychom tady byli do rána, tak třeba někdy příště. Protože takové fenomény, jako jsou třeba Harry Potter a Eragon, si zasluhují samostatný článek :)

A jak to bylo u vás? Shodneme se na některých knihách nebo jste měli oblíbené nějaké úplně jiné? 

10 komentářů:

  1. Já četla jen Děti z Bullerbynu a Malého Mikuláše, obě knížky jsme totiž četli ve škole :) Ten zbytek mi většinou nic neříká, já četla spíš pohádky s princeznami :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Princezny jsem měla taky ráda, ale přednost jsem dávala spíš klučičím a dobrodružným knížkám :))

      Vymazat
  2. Ohh !! pětka a sedma ! nejvetší šílenství, uplně bych četla znovu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem uvažovala nad tím, že bych do nich znovu aspoň nahlídla... :D

      Vymazat
  3. Jé, to jsem četla skoro všechno, kromě těch od Ivony Březinové. Astrid Lindgrenová byla špička. Předběhla ji už jenom moje nejoblíbenější kniha z dětství, Lenka a dva kluci. Někdy chci být zase malá:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já i když už jsem "velká", klidně se do některých dětských knížek začtu ráda znovu, hlavně do těch od Astrid, do Malého Mikuláše, HP, Eragona... :)

      Vymazat
  4. No vidíš, a já po práci v jeslích začala děti zbožňovat :D Ovšem musím přiznat, že ty starší v prvňáčkovském věku jsou v asi nejotravnějším věku :D
    Konečně někdo, kdo četl Správnou pětku! Vždycky u všech nacházím stejné knížky, jako jsem četla i já, právě kromě ní. Doteď jsem si myslela, že jsem snad jediná, a naprosto jsem to nechápala, protože jsem ji totálně milovala. :) Dlouhou dobu jsem pak předstírala, že jsem člen nějaké dobrodružné party a nebojácně řeším kdejaké záhady. :D Totéž platí o Sedmě, Dobrodružství a dalších dětských sériích téhle autorky :)
    K Dětem z Bullerbynu jsem se dostala díky škole, kde jsme je měli v čítance a všichni je povinně četli. Doteď si vybavuju, jak se vždycky celá třída smála. Krásná knížka :) A Pipi... To byla moje první knížka nad 100 (nebo 200, ted nevím) stránek, kterou jsem přečetla úplně sama, takže jsem na ni byla dlouho děsně hrdá.
    Také jsem místo dívčích románů četla spíš ty klučičí. Detektivky o partě nebojácných kluků mě bavily daleko víc, než popisy rande v cukrárně :D
    Těším se na příští článek s Harrym a Eragonem! :)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý a vyčerpávající komentář :)) Já jsem myslela, že Pětku a Sedmu musí znát všichni :D Jsem ráda, že Astrid má oblíbenou velká spousta lidí, její knížky za to stojí i ve vyšším věku, nejen v tom dětském :) Já jsem taky při čtení foglarovek předstírala, že jsem součástí nějaké super party, což se mi pak částečně splnilo ve skautu :)

      Vymazat
  5. Skvělý článek :) Já jsem v dětství hodně četla Správnou Pětku, Malého Mikuláše a samozřejmě Harry Pottera a Eragona, ty rovnou několikrát :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) To je super, že se našel někdo se stejným vkusem jako já :))

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi obrovskou radost :)