Anne Gesthuysen - Jsme přece sestry

O čem to je?

Tři sestry, tři životy, tři lásky — a portrét celého století. Anne Gesthuysenová napsala strhující knihu o svých úchvatných pratetách, které se dohromady dožily 282 let. Katty, Paula a Gertruda se setkávají na Gertrudiných stých narozeninách. Chtějí plánovat budoucnost, ale nejdříve si musí vyjasnit minulost. Gertruda má stále dobrý zrak, ale neslyší — nebo spíš nechce slyšet. Paula už skoro nevidí, ale vždycky svým sestrám ráda propůjčí sluch. A čtyřiaosmdesátiletá Katty, benjamínek rodiny, chce při každé příležitosti slavit — tak jako dřív, když bývala specialistkou na PR, přestože se to tak tehdy ještě nejmenovalo. Všechny tři se vyznačují stejnou umíněností i smyslem pro humor a všechny tři trpí vrozenými problémy oběhového systému, které si samy léčí příliš silnou kávou a dobrou kořalkou — dokonce i teď, na Tellemannově dvoře, plném dávných vzpomínek. Anne Gesthuysenová zaujatě proplétá současnost s minulostí, její kniha je ohňostrojem příběhů, na jejichž pozadí se odehrává celé dvacáté století.

Jak se mi knížka líbila?

Tato knížka mě na první pohled zaujala nádhernou obálkou - něžná světle modrá barva, vlaštovky na porcelánových hrníčcích, krásný font písma... taková obálka musí skrývat nějaký dojemný a pohnutý příběh, pomyslela jsem si. Druhým důvodem, proč jsem po Sestrách sáhla, bylo to, že autorka je Němka - a německá literatura je podle mě u nás docela opomíjená. 

Hlavními hrdinkami jsou tři sestry, které se scházejí při příležitosti oslavy stých narozenin jedné z nich. Ačkoliv jsou každá úplně jiná a občas to mezi nimi skřípe, nedaly by na sebe dopustit. Během příprav na velkou oslavu sestry vzpomínají na své mládí, na události veselé i neveselé. Do jejich životů vstoupily jak radosti, tak i starosti, které jsou aktuální i dnes - například rozvod, homosexualita, nenaplněná láska, problémy s dětmi a podobně. Vyprávění se střídá ve dvou časových rovinách - události současné a vzpomínky jednotlivých sester. Do jejich životů vstoupila válka, která ovlivnila životy všech Němců, a ani Katty, Gertruda a Paula nebyly výjimkami. Bavil mě i příběh ze současnosti, ale uchvátily mě hlavně vzpomínky starých dam. Během téměř celého století se toho mezi sestrami tolik událo - a na některé věci není jednoduché zapomenout ani na sklonku života. Sestry rekapitulují své životy a snaží se konečně vyjasnit si staré křivdy. V příběhu se hodně řešila i politika, která mě až tak nebavila, ale pro děj byla celkem důležitá. Občas jsem taky měla problém, honem si uvědomit, které sestry se zrovna vzpomínky týkají, a ke které ženě patří který muž, ale to byl spíše můj problém a neschopnost zapamatovat si jména a honem se v nich zorientovat, protože jednotlivé kapitoly byly přehledně označeny a nadepsány. Několikrát jsem se nad knížkou i zasmála - to když sestry pronášely své jízlivé a ironické poznámky, ať na adresu ostatních nebo vlastní. 

Osudy Katty, Pauly ani Getrudy nebyly nijak neobvyklé, ale přesto mě dokázaly velmi zaujmout. Hlavně proto, že to samé lze prožít i v dnešní době. Sestry měly situaci ztíženou druhou světovou válkou a mnoha morálními omezeními, ale v jejich každodenních životech se může najít každý z nás - šťastná i nešťastná láska totiž zasáhne každého a nezáleží na tom, v které zemi či době žije. 

Přestože tato knížka není plná akce nebo strhujícího děje, určitě stojí za přečtení. Je citlivá, je dojemná, je drsná, je smutná i vtipná - prostě je svá. 

Informace

Název originálu: Wir sind doch Schwestern

Rok vydání: 2014

Formát: 383 stran, vázaná s přebalem

Vydal: Host

Přeložila: Helena Smolaková

zdroj