Recenze: Bez šance

* Neal Shusterman
* Bez šance (Unwind)
* Unwind Dystology (1. v sérii)
* 304 stran, hardback s přebalem
* Knižní klub, 2016

Anotace:
Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Kniha Bez šance je jeden z mých narozeninových úlovků. Poslední dobou už se na tento typ knih, jako jsou young adult, new adult a dystopie, cítím trochu stará, ale občas ráda udělám výjimku. Bez šance je jedna z nich a jsem moc ráda, že jsem si na ni počíhala a přečetla si ji relativně brzo po vydání. Byla by totiž škoda tenhle úvodní díl nové dystopické série nechat bez povšimnutí. 

Námět je úplně jiný, než jsme byli dosud u dystopií zvyklí. Děti totiž mají právo na život pouze do 13 let, poté se jejich rodiče nebo poručníci můžou rozhodnout, že je pošlou na rozpojení. To znamená, že by jejich jednotlivé orgány nebo části těl mohly být použity k transplantaci pro někoho jiného. Samotné rozpojování mi docela zabrnkalo na nervy, nebyl to žádný med číst o tom, jak to vlastně technicky probíhá... Pokud se ovšem děti dožijí 18 let, už jsou v bezpečí a mohou žít v klidu dál. A právě o to se snaží tři hlavní aktéři tohoto příběhu. 

Vypravěči jsou Connor, Lev a Risa. Každý je úplně jiný, každý pochází z jiných poměrů a má za sebou jiný život. Přesto se jejich cesty protnou a oni se každý sám za sebe a přesto společně snaží protlouct společností, která jim nepřeje život. Podle mého názoru byly postavy napsány uvěřitelně,  nebyly ani černé ani bílé. Kromě tří výše jmenovaných je příběh částečně vyprávěn i z pohledu postav vedlejších, z nichž mě zaujal především Admirál a CyFi. 

Protože je Bez šance dystopie určená spíše asi pro mladší ročníky, nemůže v ní chybět typické téma pro tento druh knih: najdeme zde samozřejmě klišé v podobě lásky mezi dvěma mladými lidmi, které nejspíš nesmí chybět. Kupodivu mi to však tentokrát vůbec nevadilo, protože si myslím, že si v tomhle díle najde každý něco pro sebe, tedy klidně i starší ročníky, kterým bych se vůbec nebála knížku doporučit. Možná že něco je postavené na hlavu, ale i tak Bez šance ve svém žánru převyšuje jiné knihy, které už jsem četla. Na závěr musím zmínit ještě obálku, která se mně osobně hodně líbí - jak svými barvami, tak i provedením. Je jiná než obvykle, ale právě proto je zajímavá a originální. Velmi ráda si přečtu i další díl téhle povedené dystopické série, který snad u nás vyjde co nejdřív. 

Jednoduchý jarní DIY věneček

Ahojte!
Velikonoce jsou za dveřmi, ale protože je neslavím, nedělám si hlavu ani s výzdobou. Ale jaro mám moc ráda, a proto by byla škoda nevyužít, že konečně začíná a nevyzdobit si trochu pokoj, dům či byt. Na Pinterestu jsem našla inspiraci na tento krásný věneček, který jsem měla hotový za chvilku a už nám zdobí vstupní dveře. 

Budete potřebovat:

- polystyrénový korpus (výtvarné potřeby, papírnictví)
- umělou dekorační trávu (výtvarné potřeby, papírnictví, já jsem koupila v Tescu)
- ozdobnou květinovou stužku (galanterie)
- špendlíky s barevnými hlavičkami (papírnictví)
- tavnou pistoli
- případně zelená akrylová barva, štětec

Postup je velice jednoduchý. Korpus jsem si natřela zelenou akrylovou barvou, aby neprosvítala bílá, poté jsem ho obalila umělou trávou, kterou jsem přichytila tavnou pistolí. Trávu jsem trošku načechrala, aby působila jako opravdový trávník, potom jsem si nastříhala ozdobnou stužku na jednotlivé kytičky, které jsem do korpusu zapíchala pomocí špendlíků se žlutou hlavičkou. Původně jsem chtěla růžové, jenže ty se mi nepodařilo sehnat, ale žluté taky vypadají moc pěkně. A věneček je na světě :)

Narozeninový Book Haul 2016

Ahooj!
Po dlouhé době vás zase vítám u nového článku. Děje se toho u mně hodně, mám hlavu jako balon a jsem v jednom kole, proto nebylo moc času ani nálady na čtení. Dost dlouho jsem se zasekla u Kvítku karmínového a bílého, ale věřím, že kletba je prolomena, protože v pátek jsem měla narozeniny a do mé knihovny přibylo rovnou pět nových knih! Pokud vás zajímá, jaké to jsou, čtěte dále.

Bez šance od Neala Shustermana jsem si chtěla přečíst od té doby, kdy jsem zjistila, že bude vycházet. Zaujala mě anotace, zaujala mě obálka a pozdější recenze mě ještě více navnadily. Tak proč nevyužít toho, že mám narozeniny a nenechat si ji koupit? Před chvilkou jsem ji dočetla a... více se dozvíte v recenzi :)

Stejný případ jako u předchozí knihy je Jiskra v popelu od Saby Tahir. Tato knížka s nádhernou obálkou a velice lákavou anotací mě zaujala už dávno, takže to taky byla jasná volba. Chystám se na ni teď a jsem na ni opravdu zvědavá.

Pekařovu dceru od Sarah McCoy jsem si přála už od Ježíška, ale došlo na ni až teď - naštěstí mám narozeniny docela brzo po Vánocích :) Příběhy z války čtu ráda, proto se na ni taky velmi těším. 

Jde vidět, že mě kamarádky opravdu době znají, protože název další knihy mě dokonale vystihuje - Šťastní lidé čtou a pijou kávu od Agnes Martin-Lugand. Tato knížka má krásnou obálku a těším se, až si ji otevřu a ke čtení si uvařím dobrou kávu :)

A nakonec mě potěšila další kamarádka, která ví o mé lásce k Harrymu Potterovi a podarovala mě tenkou knížečkou s názvem Kouzlo sebeuskutečnění a podtitulem Harry Potter v nás od Mathiase Junga. Jak říká anotace, ,, kniha může být ideálním dárkem pro čtenáře se zájmem o vlastní seberozvoj a pro všechny milovníky Harryho Pottera, kterým text pomůže porozumět příběhu v širších souvislostech. " Tak uvidíme. 

Recenze: Grey

* E. L. James

* Grey (Grey)

* 560 stran, hardback s přebalem

* XYZ, 2016

Anotace:

Život Christiana Greye je čistý, disciplinovaný, plně pod kontrolou, plný bohatství a… naprosto prázdný. Až do dne, kdy do jeho života vstoupí Anastasia Steele. Snaží se na ni zapomenout, vytěsnit ji, ale místo toho ho strhne bouře emocí, kterou nedokáže pochopit a které nedokáže odolat. Dá mu Ana zapomenout na hrůzy dětství, které Christiana pronásledují každou noc? Nebo ho jeho temné sexuální touhy a snaha kontrolovat vše včetně téhle dívky donutí zničit křehkou naději, kterou mu Ana nabízí?

Už tomu bude pár let, co svět obletělo šílenství jménem Padesát odstínů šedi. Ani mně se nevyhnulo, všechny tři díly jsem zhltla během pár dní, ten poslední jsem měla dokonce dlouho předobjednaný. Nepovažuji se za nějakou extra zarytou fanynku této série, ale i přes velké množství odpůrců můžu říct, že má něco do sebe. V době, kdy se objevila, bylo v knižním světě něco takového nepřípustné, šokující a originální. Obdivuji odvahu autorky, že se nebála jít s kůží na trh. Na rovinu tady přiznávám, že já mám Fifty shades ráda - klidně mě ukamenujte :) Vím, že to není žádná vysoká literatura, ale na odreagování a zasnění - proč ne. 

Proto mě nemohla minout novinka letošního února, a to kniha Grey. V podstatě vlastně převyprávěný první díl této série z pohledu nikoliv Anastasie, ale Christiana. Autorka sama hned ve věnování zdůrazňuje, že tento díl napsala na přání čtenářů, kteří ji o něj prosili a prosili. Proto podotýkám, že kdo nechce, vůbec si tohoto jejího kroku nemusí všímat. Ať se mu klidně vyhne obloukem. Já jsem si Greye koupila a nestydím se za to :)

A jak se mi knížka líbila? Děj tady vyprávět nebudu, protože si myslím, že je známý i těm, kteří tuto sérii nečetli. Byla jsem zvědavá, jak se E.L. James popere s mužským pohledem na věc. A musím říct, že mě tento její počin bavil mnohem víc než ten z pohledu Anastasie. Mužské myšlení myslím autorka vystihla vcelku dobře a navíc nás čtenáře neotravovala na každé stránce Anina vnitřní bohyně, která mi ve všech třech dílech neuvěřitelně lezla na nervy. Christianovo vyprávění je proloženo akorát jeho sny - lépe řečeno jeho nočními můrami - které nám zas o něco víc přiblíží jeho dětství, i když na můj vkus tam toho klidně mohlo být vysvětleno ještě víc. Škoda jen, že velkou část knihy tvoří maily, které si Christian s Anou posílají a které už jsme jednou četli. Ale chápu, že tam musí být třeba pro ty, kdo se s prvním dílem Padesát odstínů šedi třeba nesetkali.

Christian je v podstatě parchant. který si je vědom svého bohatství a přitažlivého vzhledu a využívá je pro to, aby získal, co chce. V tomto případě chudinku naivní studentku literatury Anastasii Steeleovou. Ani v předchozích dílech, ani v Greyovi jsem ovšem nepochopila, co na ní Christian vidí. A když ji popisoval jako duchaplnou, skoro mě to až pobavilo. Ana je totiž cokoliv, jen ne duchaplná. Teď to vypadá, že si odporuji, ale je to Christian a ne Ana, kdo mě na této erotické sérii bavil a baví. 

Příběh plynul svižně, Christianovo líčení je stručnější, věcnější a taky vtipnější. I popisy jednotlivých erotických scén byly zajímavější, pokud se to tak dá říct. I když ke konci už mě taky malinko začínaly nudit, protože byly až moc dokonalé na to, že Ana byla vlastně čerstvě "zaučená". Ale Grey je vlastně taková pohádka a v pohádkách bývá většinou vše dokonalé, až na pár zádrhelů, které se ovšem časem určitě vyřeší. Tohle schéma najdeme i zde. To jsem ale od této knížky očekávala, šla jsem do čtení s tím, že vypnu, pobavím se a odreaguji a to se mi splnilo. Pokud jste fanynkami (nebo snad fanoušky?) této série, s klidným srdcem do této knížky jděte, možná se vám tak jako mně bude líbit víc než původní verze v Anině podání.  

Teaser Tuesdays #14

Úterní meme, které pořádá Should Be Reading. O co jde?

=> Vezměte knihu, kterou momentálně čtete.
=> Otevřete ji na libovolné stránce.
=> Napište dvě teaserové věty bez spoilerů.

=> Sdílejte název knihy a autora. 

 Když Nick přijel do Altenburgu, zaparkoval vůz a vydal se do stájí, kde našel Alexe již trénujícího s Plutem. V sedle prováděl koně, střídal různé chody, přiměl ho měnit směr s dokonalou přesností a učil ho vzepnout se na zadních a zůstat bez hnutí stát, což se nazývá leváda a je to něco, k čemu jsou lipicáni přímo stvořeni. (str. 31)

Pegas, Danielle Steel

Recenze: Šepoty v písku

* Barbara Erskine

* Šepoty v písku (Whispers in the Sand)

* 264 stran, hardback s přebalem

* Nakladatelství BRÁNA, 2013 (4. vydání)

* Překlad: Jana Dušková

Anotace:

Napínavý děj má tentokrát dokonce tři časové roviny: staroegyptskou, viktoriánskou a soudobou. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní náplň i novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččniným deníkem, díky němuž ožívá romantický příběh z 19. století. Elixír tajuplných zápletek a dojemné milostné tematiky je pro čtenáře. 

Asi už jsem to někdy zmiňovala, že Barbara Erskine patří k mým nejoblíbenějším autorkám. K jejím knihám mě přivedla kamarádka, za což jsem jí dodnes vděčná, kdoví, jestli nebo kdy bych se k těmto úžasným příběhům jinak dostala. Je tomu už spousta let - řekla bych, že klidně 10 už by to být mohlo, kdy jsem poprvé a vlastně jako svou úplně první knížku četla Šepoty v písku. A tehdy jsem z ní byla unesená, protože v té době jsem ve škole milovala dějepis a starověký Egypt mě bavil úplně nejvíc. Tato kniha mě skutečně nadchla a byla jsem zvědavá, jak ji budu vnímat po druhém přečtení. 

Jak už je u Barbary Erskine zvykem, i v této knize se prolínají časové roviny, a to rovnou tři. Starověká, viktoriánská a současná. Kniha je rozdělena na několik kapitol a každá kapitola obsahuje ještě podkapitoly, které jsou všechny označeny malým čtverečkem s jiným obrázkem, aby bylo hned na první pohled jasné, o kterou rovinu se právě jedná. Kapitoly začínají krátkým úvodem právě ze starověkého Egypta a posléze příběh vypráví buď současná hrdinka Anna nebo anglická lady Louisa, což je Annina prababička, jejíž deník Anna vlastní. Musím se přiznat, že viktoriánská rovina mě bavila nejvíc, příběh Louisy jsem si skutečně užívala, i když ani ten současný nebyl vůbec špatný. 

V kostce jde o to, že Anna se po rozvodu vypraví do Egypta, aby znovu našla sama sebe a zjistila, kam se chce v životě vydat dál. Bere si s sebou Louisin deník, aby si ho během plavby po Nilu přečetla a zažila podobné dobrodružství jako ona, a také starou egyptskou lahvičku s vonným olejem, kterou kdysi dostala od své babičky darem. Na palubě výletního parníku se seznamuje s ostatními pasažéry různých zájmů a povah. Cestující podnikají výlety do starých chrámů a hrobek, ale provází je ještě něco podivného a zneklidňujícího, co pomalu proniká na palubu Bílé volavky i do životů lidí..

Musím říct, že i na podruhé jsem byla z této knížky naprosto nadšená. Čtení jsem si užila snad ještě víc než poprvé, vychutnala jsem si opravdu každou stránku a bylo mi líto, že příběh končí. I když vlastně ještě ne úplně - konec je totiž otevřený, ale nebojte, autorka konec dopsala v povídce, která se nachází ve sbírce Písky času. Líbilo se mi, jak si Barbara Erskine pohrála s charaktery postav, každý na mě působil uvěřitelně a realisticky, jako někdo, koho můžete skutečně na dovolené potkat. Dokázala ve mě vyvolat sympatie i nechuť k jednotlivým cestujícím, a pak to třeba úplně obrátit. Úplně nejvíc jsem si ale oblíbila Louisu a Hasana. Nebudu prozrazovat víc, ale jejich příběh mě opravdu dojal. 

Šepoty v písku už u nás vyšly poněkolikáté, já vlastním 4. vydání s krásnou obálkou, která ve mně skutečně evokuje Egypt a vyvolává touhu se tam vypravit a vidět všechna popisovaná místa na vlastní oči. Na knížce se mi líbí i mapa a trasa plavby, která je uvnitř vyobrazena, takže se čtenáře lehce orientuje, kde v ději se právě nachází. Této knížce dávám jasných pět hvězdiček, a doporučila bych ji všem, kdo mají rádi Egypt, magii, a milostné a dobrodružné příběhy.

Úlovky z knihovny XVIII.

Ahojte,

už dlouho se tu neobjevil žádný článek, a to jsem si plánovala, jak budu v únoru přispívat pěkně pravidelně. Ale člověk míní a brigády mění :P Ještě pořád mám dvě a protože čekám, až mě zaměstnají nastálo, tak zatím chodím na obě. Navíc jsem se konečně odhodlala a s kamarádkou jsme si naplánovaly letní dovolenou, tak musím pracovat o to víc :) No ale konec okecávání, pojďme k tématu dnešního článku. Včera jsem byla u doktorky a abych si tu nepříjemnou návštěvu trochu zpříjemnila, stavila jsem se i do knihovny, která je skoro hned vedle. Neměla jsem v plánu moc si toho půjčovat (ostatně jako vždycky), ale... Takhle to dopadlo!

Některé knížky jsem vybrala z novinek, dvě mám na doporučení paní knihovnice a zbytek mě zaujal svou anotací. Jednou z nich je třeba právě Černý led od Beccy Fitzpatrick. Má se jednat o romantický thriller, tak jsem zvědavá, anotace vypadá dost dobře.

Pegas od Danielle Steel mě zaujal v jednom z videí od Rodaw, kde ho ukazovala a moc hezky o něm mluvila, tak jsem si řekla, že ho taky zkusím. Děj se odehrává během 2. světové války, což je v knihách mé oblíbené období, takže myslím, že mě knížka bude bavit. A navíc má překrásnou obálku.

Krásná Filipína od Brigitte Riebe a Bludná sdělení od Sophie Hannah jsem viděla v novinkách a protože jsem dlouho nečetla nic historického ani pořádný thriller, spoléhám právě na tyhle dvě.

Knihu vzpomínek od Rowan Coleman mi doporučila paní knihovnice, že si všimla, že máme podobný vkus na knížky a že jí se hodně líbila, tak proč ji nezkusit. A na závěr ta nejtlustší bichle ze všech (na doporučení druhé slečny knihovnice) Kvítek karmínový a bílý od Michela Fabera - jsem zvědavá, jestli ji pokořím :)

Na závěr jedna tradiční otázka - četli/y jste něco z mého výběru nebo se chystáte číst? 

P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek, ale dnešní světlo je vážně příšerné!