Recenze: Šepoty v písku

* Barbara Erskine

* Šepoty v písku (Whispers in the Sand)

* 264 stran, hardback s přebalem

* Nakladatelství BRÁNA, 2013 (4. vydání)

* Překlad: Jana Dušková

Anotace:

Napínavý děj má tentokrát dokonce tři časové roviny: staroegyptskou, viktoriánskou a soudobou. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní náplň i novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččniným deníkem, díky němuž ožívá romantický příběh z 19. století. Elixír tajuplných zápletek a dojemné milostné tematiky je pro čtenáře. 

Asi už jsem to někdy zmiňovala, že Barbara Erskine patří k mým nejoblíbenějším autorkám. K jejím knihám mě přivedla kamarádka, za což jsem jí dodnes vděčná, kdoví, jestli nebo kdy bych se k těmto úžasným příběhům jinak dostala. Je tomu už spousta let - řekla bych, že klidně 10 už by to být mohlo, kdy jsem poprvé a vlastně jako svou úplně první knížku četla Šepoty v písku. A tehdy jsem z ní byla unesená, protože v té době jsem ve škole milovala dějepis a starověký Egypt mě bavil úplně nejvíc. Tato kniha mě skutečně nadchla a byla jsem zvědavá, jak ji budu vnímat po druhém přečtení. 

Jak už je u Barbary Erskine zvykem, i v této knize se prolínají časové roviny, a to rovnou tři. Starověká, viktoriánská a současná. Kniha je rozdělena na několik kapitol a každá kapitola obsahuje ještě podkapitoly, které jsou všechny označeny malým čtverečkem s jiným obrázkem, aby bylo hned na první pohled jasné, o kterou rovinu se právě jedná. Kapitoly začínají krátkým úvodem právě ze starověkého Egypta a posléze příběh vypráví buď současná hrdinka Anna nebo anglická lady Louisa, což je Annina prababička, jejíž deník Anna vlastní. Musím se přiznat, že viktoriánská rovina mě bavila nejvíc, příběh Louisy jsem si skutečně užívala, i když ani ten současný nebyl vůbec špatný. 

V kostce jde o to, že Anna se po rozvodu vypraví do Egypta, aby znovu našla sama sebe a zjistila, kam se chce v životě vydat dál. Bere si s sebou Louisin deník, aby si ho během plavby po Nilu přečetla a zažila podobné dobrodružství jako ona, a také starou egyptskou lahvičku s vonným olejem, kterou kdysi dostala od své babičky darem. Na palubě výletního parníku se seznamuje s ostatními pasažéry různých zájmů a povah. Cestující podnikají výlety do starých chrámů a hrobek, ale provází je ještě něco podivného a zneklidňujícího, co pomalu proniká na palubu Bílé volavky i do životů lidí..

Musím říct, že i na podruhé jsem byla z této knížky naprosto nadšená. Čtení jsem si užila snad ještě víc než poprvé, vychutnala jsem si opravdu každou stránku a bylo mi líto, že příběh končí. I když vlastně ještě ne úplně - konec je totiž otevřený, ale nebojte, autorka konec dopsala v povídce, která se nachází ve sbírce Písky času. Líbilo se mi, jak si Barbara Erskine pohrála s charaktery postav, každý na mě působil uvěřitelně a realisticky, jako někdo, koho můžete skutečně na dovolené potkat. Dokázala ve mě vyvolat sympatie i nechuť k jednotlivým cestujícím, a pak to třeba úplně obrátit. Úplně nejvíc jsem si ale oblíbila Louisu a Hasana. Nebudu prozrazovat víc, ale jejich příběh mě opravdu dojal. 

Šepoty v písku už u nás vyšly poněkolikáté, já vlastním 4. vydání s krásnou obálkou, která ve mně skutečně evokuje Egypt a vyvolává touhu se tam vypravit a vidět všechna popisovaná místa na vlastní oči. Na knížce se mi líbí i mapa a trasa plavby, která je uvnitř vyobrazena, takže se čtenáře lehce orientuje, kde v ději se právě nachází. Této knížce dávám jasných pět hvězdiček, a doporučila bych ji všem, kdo mají rádi Egypt, magii, a milostné a dobrodružné příběhy.