neděle 15. února 2015

Film tip: Padesát odstínů šedi

Dneska konečně nastal ten slavný den, kdy jsem i já zhlédla dlouho očekávaný film Padesát odstínů šedi. který měl u nás před pár dny premiéru. Film byl natočený podle knižní předlohy, jež rozdělila fanoušky na dva tábory - jedni knihu milují a druzí nenávidí. Já patřím k té první skupině a nestydím se za to :D Ale pojďme se podívat na mé dojmy z filmu. 


Počítala jsem s tím, že kino bude plné ženských, ale kupodivu většina návštěvníků přišla v páru, což mě mile překvapilo, protože jsem myslela, že muži tento fenomén spíše odsuzují. Je ale možné, že byli donuceni svými drahými polovičkami na film jít :) 

Bez zbytečných úvodů jsme vhozeni do děje, stejně jako v knize: Anastasia se setkává s Christianem u něj v kanceláři za účelem získání rozhovoru místo své nemocné kamarádky. Musím se přiznat, že původně se mi výběr herců moc nelíbil, ale hned v prvních scénách jsem změnila názor. Jak Christian (Jamie Dornan), tak Anastasia (Dakota Johnson), se do svých rolí dokonale vžili a hodili. Vedlejší role byly v tomto filmu opravdu vedlejší, takže je ani nebudu rozebírat. Jamie jako chladný a kontrolou posedlý bohatý bussinesman byl prostě dokonalý. I když by se mohlo zdát, že se slovně až tak moc neprojevil, jeho pohledy, gesta, pohyby mluvily za vše. Dakota alias nevinná studentka anglické literatury byla taktéž skvělá. Dokázala vyjádřit vše, co dělá Anastasii Anastasií - a světe div se, dokonce i bez vnitřní bohyně, která mě v knize děsně iritovala :D Takže výběr herců do hlavních rolí chválím, oba byli více než dobří. 


Další věcí, která mě na filmu okouzlila, byly interiéry i exteriéry, kde se děj odehrával. Ať už to byla Christianova kancelář, jeho luxusní byt, Anastasiin skromný pokojík, a hlavně Christianova herna, vše bylo tak, jak jsem si představovala při čtení. Ehm, až na tu hernu, protože v Christianových oblíbených praktikách opravdu nejsem sběhlá :D Ale vypadalo to, že tam je asi vše, co by mělo být. Až to působilo trochu děsivě :P Hrozně se mi líbily i kostýmy - krásně vybrané oblečení, které se k oběma postavám výborně hodilo. 


Celou atmosféru filmu skvěle doplňovala krásná hudba. Jednotlivé písničky skvěle pasovaly ke scénám, ke kterým byly přiřazené. Obzvlášť se mě dotkla scéna, kdy Anastasia letí s Christianem jeho helikoptérou - ta byla zkrátka nádherná, ale rozhodně ne jediná :) 

Poslouchám pořád dokola... <3 

Kniha je samozřejmě označována jako erotický román, čehož se drží i film, ale podle mě tam bylo mnohem víc romantiky, mé holčičí srdíčko se v duchu tetelilo radostí. Byla jsem zvědavá, jak se tvůrci poperou s oněmi poněkud drsnějšími zálibami pana Greye a zvládli to na jedničku. Erotické scény byly natočeny decentně a vkusně, přestože nahoty si užijeme dostatečně (samozřejmě hlavně ze strany Anastasie, my ženy jsme byly malinko ošizené :D). Nebylo to nijak drsné, nic, co bychom neviděli už třeba dejme tomu v První republice nebo Tudorovcích, kde se taky nijak neostýchali. Christianova dominantní stránka byla spíše naznačena a ztvárněna skvěle. A Aniny reakce na jeho metody mě dostaly. Dakota do nich vložila tolik emocí, že mě to úplně rozhodilo. A ten konec... ten konec mě přímo rozdrtil, i když jsem věděla, jak to skončí. Byla to síla, už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu. 


Za mě má film Padesát odstínů šedi jeden veliký palec nahoru, myslím, že se hodně povedl, možná se mi líbil dokonce o něco víc než kniha :) Pokud váháte, jestli se vypravit do kina, zkuste to. Už kvůli Jamiemu, ten za to rozhodně stojí!

středa 11. února 2015

Když nastane nejtemnější hodina

Autorka: Barbara Erskine

Název: Nejtemnější hodina

Název originálu: The Darkest Hour

Rok vydání originálu: 2014

Rok vydání v ČR: 2014

Formát: 520 stran, vázaná s přebalem

Nakladatelství: Brána

Překlad: Eva Křístková

Začíná letecká bitva o Velkou Británii. Je léto roku 1940, Evropa se propadá do válečného běsnění a většina Britů upírá zraky k obloze nad Anglií. Evie Lucasová však má oči jen pro skvělého mladého pilota Tonyho. Čeká ji oslnivá kariéra umělkyně, ale ona ztrácí čas tím, že donekonečna kreslí Tonyho portréty. Chce totiž, aby na něj jeho rodiče měli nějakou památku, kdyby se mu ve válce přihodilo neštěstí… O sedmdesát let později se čerstvě ovdovělá kunsthistorička Lucy snaží posbírat střípky vlastního života a vzkřísit ho z trosek. K tomu potřebuje odhalit tajemství obestírající jeden obraz právě od slavné malířky Evelyn Lucasové. Bezděky tak probudí dávno zasutou historii, o níž se záměrně mlčí, a přivolá na sebe zlobu těch, kdo neměli a nemají zájem na tom, aby nevyřčená pravda vyplula na povrch. Ve svém již třináctém románu autorka opět střídá dvě časové roviny (ta válečná je částečně inspirována zážitky jejího otce) a jako vždy překvapí čtenáře nečekaným rozuzlením milostného příběhu.

V pořadí již 13. román britské spisovatelky Barbary Erskine byl pro mě jasnou volbou, protože už několik let se Barbara řadí mezi mé nejoblíbenější autorky. A když jsem si navíc přečetla anotaci a zjistila jsem, že tentokrát se děj odehrává v době druhé světové války, byla jsem o to víc natěšená. A dostala jsem ještě mnohem víc, než jsem čekala. 

V knize Nejtemnější hodina se Barbara Erskine nedrží svého klasického schématu, kdy se hlavní hrdinka propadne do dávné minulosti, tu sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů. Navíc se oproti svým zvyklostem vrátila do minulosti poměrně nedávné, do doby druhé světové války. Při popisech leteckých náletů čerpala z vyprávění svého otce - bývalého pilota RAF. Jinak se ale dočkáme všeho, co máme na Barbařiných románech tak rádi - dvě časové roviny, duchové, tajemno. Své obvyklé motivy zakomponovala do neobvyklého příběhu, na který budete myslet ještě dlouho po dočtení. 

Kniha má dvě hlavní hrdinky - Lucy Standishovou a Evelyn Lucasovou. Lucyin příběh sledujeme v současnosti. Je majitelkou galerie a obdivovatelkou díla válečné malířky Evelyn Lucasové. Lucy se musí vyrovnat se smrtí svého manžela a k tomu jí může pomoci i práce - chystá se napsat Evelyninu biografii. S pomocí Evelynina vnuka se Lucy snaží proniknout do Eviiny minulosti a poskládat jeho střípky do připravované biografie. Ale čím dále její průzkum pokračuje, tím více má pocit, že někdo nebo něco si nepřeje, aby se dál vrtala v Eviině životě...

Eviin příběh se odehrává v roce 1940, kdy probíhala letecká bitva o Británii. S Eviií se seznámíme jako s mladou dívkou plnou snů a ideálů. Chce se prosadit jako válečná malířka a je odhodlaná udělat pro to cokoliv. V kariéře jí pomáhá soused Eddie, který je do ní zamilovaný. Evie má však hlavu plnou jen malování - dokud nepotká Tonyho, mladého a okouzlujícího pilota ze Skotska...

Postavy v této knize jsou neuvěřitelně dobře napsané. Budete je buď milovat nebo nenávidět. Ať už se jedná o Lucy, která je silná, odhodlaná a odvážná, nebo o Evie, jíž život přichystal mnoho krásného a ještě více ošklivého a přesto ji to nezlomilo, nebo o Tonyho, do něhož se musí zamilovat každá dívka a žena, nebo o Eviina bratra Ralpha, ti všichni mi přirostli k srdci a jen velmi těžko jsem se s nimi na konci románu loučila. Nesmím opomenout ani Eddiho, Eviiny rodiče i mnohé další vedlejší postavy, kteří hrají v příběhu také velmi důležitou roli. Každá z nich je na svém místě a je pro příběh nenahraditelná. 

Barbara Erskine opět dokázala, že je mistryní svého řemesla. Přestože dobu, o které píše, sama nezažila, její popisy leteckých útoků působí tak živě a skutečně, že vám při čtení bude běhat mráz po zádech. A ještě lépe si poradila s vyjádřením emocí. Do svého románu dostala lásku, nenávist, touhu, lítost, smutek, vztek, beznaděj, strach i vášeň v takové míře, že jimi budete doslova přetékat. Během čtení a hlavně po přečtení jsem byla tak plná dojmů, že jsem na tuto knížku nemohla přestat myslet. Sahala jsem po ní v každé volné chvíli, byla prostě návyková. Nádherné romantické pasáže mě zasáhly přímo do srdce, zbytečné umírání mladých mužů kvůli válce mě přivedlo k slzám, podivné události s obrazy mě donutily bát se. Troufám si tvrdit, že Nejtemnější hodina je zatím nejlepší Barbařin román, tedy alespoň pro mě. Dokonce předčil i mé doposud nejoblíbenější Šepoty v písku a Dům ozvěn, a o těch jsem si myslela, že jsou nejlepší. Navíc má kniha naprosto dokonalou a nádhernou obálku ve světle modré a  zlaté barvě, s obrázkem vlaštovky a válečného letadla, jejichž spojitost pochopíte až po přečtení knihy a zajisté vás dojme. Barbara Erskine se překonala a opět dokázala, že je úžasně talentovanou spisovatelkou a že každý další příběh, který vytvoří, bude ještě větší perla než ten předchozí. 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví arara.cz. Tuto knihu můžete zakoupit zde


neděle 8. února 2015

Konec blogové krize

Krásný nedělní večer,
po delší době jsem se konečně dostala k sepsání informačního článku, co je u mně nového. Mám pocit, že už jsem nepsala hrozně dlouho a už mi to chybí :) Bohužel jsem měla menší čtecí i psací krizi, která se tady projevila tichem po pěšině. Doma se mi kupí nepřečtené knížky z knihovny, momentálně jich tady mám na hromádce asi 10. Ale tento týden jsem konečně ten čtecí blok prolomila, přečetla jsem Zátiší od Louise Penny, Zkamenělou krev od Johna Theorina, biografii Benedicta Cumberbatche a pustila jsem se do Královny Tearlingu. Sice jsem se dostala teprve ke třetí kapitole, ale už teď jsem z knížky nadšená, za chvilku zalezu do peřin a budu číst, dokud neusnu :) 

S mou krizí souvisí i druhý důvod, a tím je diplomka, která mě straší ve snech. Státnice mě čekají (snad) v červnu, a já s ní pořád nějak nemůžu hnout. Naštěstí mám flegmatického vedoucího, kterému je všechno celkem jedno - doufám, že tak benevolentní bude i u obhajoby :D Nicméně konečně jsem něco sesmolila a odevzdala, tak mám o něco lehčí spaní a můžu smolit i na blog. Mám v hlavě několik recenzí, tak snad se mi podaří je i napsat a zveřejnit. 

Děkuji, že mi zachováváte přízeň i v době ticha, jste nejlepší! 


Tohle všechno čeká na přečtení... 

A druhá, neveselejší hromádka