sobota 26. března 2016

Recenze: Bez šance

* Neal Shusterman
* Bez šance (Unwind)
* Unwind Dystology (1. v sérii)
* 304 stran, hardback s přebalem
* Knižní klub, 2016

Anotace:
Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Kniha Bez šance je jeden z mých narozeninových úlovků. Poslední dobou už se na tento typ knih, jako jsou young adult, new adult a dystopie, cítím trochu stará, ale občas ráda udělám výjimku. Bez šance je jedna z nich a jsem moc ráda, že jsem si na ni počíhala a přečetla si ji relativně brzo po vydání. Byla by totiž škoda tenhle úvodní díl nové dystopické série nechat bez povšimnutí. 

Námět je úplně jiný, než jsme byli dosud u dystopií zvyklí. Děti totiž mají právo na život pouze do 13 let, poté se jejich rodiče nebo poručníci můžou rozhodnout, že je pošlou na rozpojení. To znamená, že by jejich jednotlivé orgány nebo části těl mohly být použity k transplantaci pro někoho jiného. Samotné rozpojování mi docela zabrnkalo na nervy, nebyl to žádný med číst o tom, jak to vlastně technicky probíhá... Pokud se ovšem děti dožijí 18 let, už jsou v bezpečí a mohou žít v klidu dál. A právě o to se snaží tři hlavní aktéři tohoto příběhu. 

Vypravěči jsou Connor, Lev a Risa. Každý je úplně jiný, každý pochází z jiných poměrů a má za sebou jiný život. Přesto se jejich cesty protnou a oni se každý sám za sebe a přesto společně snaží protlouct společností, která jim nepřeje život. Podle mého názoru byly postavy napsány uvěřitelně,  nebyly ani černé ani bílé. Kromě tří výše jmenovaných je příběh částečně vyprávěn i z pohledu postav vedlejších, z nichž mě zaujal především Admirál a CyFi. 

Protože je Bez šance dystopie určená spíše asi pro mladší ročníky, nemůže v ní chybět typické téma pro tento druh knih: najdeme zde samozřejmě klišé v podobě lásky mezi dvěma mladými lidmi, které nejspíš nesmí chybět. Kupodivu mi to však tentokrát vůbec nevadilo, protože si myslím, že si v tomhle díle najde každý něco pro sebe, tedy klidně i starší ročníky, kterým bych se vůbec nebála knížku doporučit. Možná že něco je postavené na hlavu, ale i tak Bez šance ve svém žánru převyšuje jiné knihy, které už jsem četla. Na závěr musím zmínit ještě obálku, která se mně osobně hodně líbí - jak svými barvami, tak i provedením. Je jiná než obvykle, ale právě proto je zajímavá a originální. Velmi ráda si přečtu i další díl téhle povedené dystopické série, který snad u nás vyjde co nejdřív. 

3 komentáře:

  1. O téhle sérii jsem už slyšela, ale na svůj to read list jsem si ji ještě nenapsala. Měla bych to udělat. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kniha je na mém wishlistu, tak snad tam moc dlouho nebude :D :)
    Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kniha nezní špatně, tak před rokem a půl bych po ní ještě nadšeně skočila, ale nějak se mi tato témata už přejedla, tak třeba zase časem :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi obrovskou radost :)